Dostal motorovku, vstoupil mezi legendy. Jsem rád, že jsem tuhle metu zvládnul, přiznává Masopust

Tyhle mety mám obecně rád. Zápasy si počítám už docela dlouho. Doma mám i dres z 200. zápasu, který jsem odehrál za Slavii v Plzni. Bylo to někdy 19. prosince 2020. Takže to čekání bylo docela dlouhé. Když jsem šel do Liberce, myslel jsem si, že to udělám hned během prvního půlroku nebo že se tomu na jaře přiblížím a udělám na podzim. Ale furt se mně to oddalovalo. Takže jsem to sledoval. Říkal jsem i dneska trenérovi Holeňákovi, že mám 299. zápas a že si asi do konce sezony tedy nezahraju… (směje se) Jsem moc rád, že to dopadlo. Mně se tahle jubilea líbí. Je fajn, že se to jmenuje Klub legend.

Ne. Ten dvoustý si pamatuju asi proto, že jsem ten dres dostával přímo po zápase. A někde doma mám i fotku a ten dres zarámovaný. Mám ho podepsaný od všech kluků. Stovkový asi ani nemám.

Dál už to neplánuju. Mně se líbí, že jsem zvládnul tuhle metu. Uvidíme. Od té doby, co hraju ligu, jsem měl v plánu hrát co nejdéle, co to půjde. Uvidíme, co to dá.

Čím jsem starší, tím se mi formální styl oblékání líbí víc. Miki (Mikula) má 288 startů, takže věřím, že s kolenem bude v pohodě a taky to co nejdřív dotáhne. Na podzim nás tady holky měřily metrem, protože se snad sako dělá přímo na míru, aby nám slušelo. Tak snad jsem nepřibral za tu dobu. (směje se) Těším se na to.

Na stoperu jsem trénoval v týdnu, byť v té partě, co nehraje. Tady je fajn, že jsem tady už rok a máme systém, jak chceme hrát, a hlavně jak bránit. Takže když pak naskakuje někdo, kdo je tady už nějakou chvíli, má to navnímané a je fajn, že zhruba ví, co má dělat. Díky tomu je to pak jednodušší. Ale bylo to hodně rychlé. Viděl jsem, jak tam Miky zůstal ležet. A na lavičce jsem byl já a Drakpič. Tak jsem jen koukl na trenéry, jestli mám jít něco dělat. Udělal jsem si tři dřepy, pak to trenéři začali popohánět. Chtěl jsem se jít rozběhat pod tribunu a najednou jsem se už měl převlékat. Proběhl jsem si tam dvě šířky a šel jsem na to, takže to bylo rychlé. Ale zase bylo fajn, že jsem nemusel být nervózní a nemusel jsem se nějak zdlouhavě rozcvičovat, protože nejsem fanoušek rozcviček.

To víte, že jo! Je to o povahách hráčů. Jsou tací, kteří nejsou nervózní nikdy. Pak jsou typy hráčů, kteří bývají nervózní před každým zápasem. Je to typ od typu.

Byl ošetřovaný? Ty brďo, to si nevybavuju… Vlastně na chvilku jo. Vůbec mně nedošlo, že by mohl střídat! Tak bychom asi všichni koukali. (směje se) Bavil jsem se s ním a říkal, že to bude dobrý, ale že chce zavolat doktora, takže v pohodě.

S Vencou jsem hrál hrozně rád. Jako útočník se mi strašně líbí. Přijde mi, že je komplexní. Umí se rozběhnout za obranu, umí si seskočit pro balon, umí ho udržet a zároveň umí dát gól a nahrát na něj. Vždy se mi s ním hrálo hrozně dobře. Byl vždycky pro tým platný. Ale přišlo mi, že se spíš motal u Angeho (N‘Guessana) a mě se spíš motal Gning. A to mě moc nevonělo, protože je fakt rychlý, takže jsem víc couval. Jsem rád, že jsme to zvládli. Kluci mně tam pochopitelně pomohli, takže my jsme to dneska zvládli jako tým. Není to jako o jednom hráči. Celkově jsme dobře bránili.

Žil jsem přítomností. Když by to byl gól, super. Když ne, tak jedeme dál, vytvoříme si jinou šanci a dáme další branku. Tam to bylo nepříjemný, protože vždycky, když se bavíme s rozhodčími, tak ona se jim rozladila nějaká ta kalibrace hřiště, a proto to trvá tak dlouho, než to hřiště znova zkalibrují, naměří a podobně. Za mě je to škoda, obzvlášť v tomhle chladném počasí jsou takové prostoje nepříjemné.

To ne. Ale narozeniny mám pochopitelně rád. Dostal jsem od manželky motorovku, kterou jsem si přál. Myslel jsem si, že dostanu nějakou pro hobíky, ale dostal jsem Husqvarnu, tak jsem zvědavý, kdy ji sešteluju. Budu si muset do ní koupit i benzín… (směje se)