Článek
V ideálním fotbalovém světě by všechny zápasy měly spád, rozhodčí by do nich zasahovali jen občas. Hráči by nastolený metr přijali, věnovali by se pouze hře. V takovém prostředí by Rouček exceloval. Jenže ideální fotbalový svět neexistuje. Ani nemůže. Fotbal provozují lidé.
Proto bylo jisté, že s přílišnou benevolencí narazí. Což byl případ sobotního podvečera u Botiče. Je totiž rozdíl, pokud sudí pustí hraniční souboj a z následné akce se nic zásadního nestane, nebo z ní padne gól. Viktoria po jednom takovém vstřelila vedoucí branku…
Styl rozhodčího Karla Roučka. Příspěvek z pořadu PřímákVideo: Sport.cz
Domácí cítili křivdu, emoce plály. Nervozita už na trávníku zůstala. Rouček nikterak nezareagoval, hru pouštěl dál, čímž spíš přiléval benzín do ohně. Karty, kterých dává v lize nejméně ze všech, začal tahat až po přestávce.
V nadsázce, pískat fauly jen v případě zlomené nohy není úplně šťastné. Ano, existují situace, kdy si arbitr může vybrat. Zodpoví si s přehledem oba verdikty. Pak jsou ovšem situace jasné, nezpochybnitelné. Když takovou mine jednou dvakrát, ještě se dá přihmouřit oko. Ale pokud se toto stane vícekrát, jako nyní u Botiče, je problém…
