Jako Ferguson? To si neumím představit, říká Trpišovský. V Lize mistrů si přeje Liverpool a výhru

Nebylo to jednoduché. Vnímali jsme předešlé tři sezony, kdy nám titul třikrát těsně utekl. Ale cítili jsme, že tým hrál na hraně a dělal maximum. V každé ligové soutěži okolo by bylo takové mužstvo úspěšné, ale my titul neměli. Hodně nám na tom záleželo. A řekl bych, že nám pomohlo, že klub tenhle cíl vyhlásil.

Vyhlásil to totiž na reálných podkladech. Nový majitel přinesl možnost, že jsme mohli mít podmínky, jaké jsme měli. V minulosti byly někdy priority jiné, například jsme museli zvládnout kvalifikace evropských pohárů, aby se zajistil rozpočet. Třeba když jsme hráli s Rakówem. Tyhle starosti jsme teď neměli, dostali jsme do ruky nejlepší možné zbraně. Cítili jsme, že jsme silní. Tým jsme posilovali. Předtím jsme hráče nahrazovali, abychom udrželi úroveň, která se možná ani udržet nedala. Od loňské zimy se to změnilo.

Ne. Pro nás to byla motivace. Byli jsme třikrát druzí, ale když se podíváme na body a další statistiky, tak jsme je měli podobné. Byli jsme pořád stejní, ale najednou se objevil soupeř, který dokázal udělat taky hodně vítězství. Ale měli jsme motivaci ještě zlepšit věci, které už tak byly výborné. V létě jsme hodně přemýšleli, chtěli jsme získat titul za každou cenu a nechtěli jsme nikde udělat chybu.

Chtěli jsme být silní na všech postech a připravení na vše, co se během sezony může stát. Na nemoci, zranění, karty, výpadek formy, v našem případě do toho hodně zasahuje i reprezentace. Tohle všechno jsme měli v hlavě. Chtěli jsme být neprůstřelní. Doplnili jsme realizační tým. Posílil nás skvělý analytik Adam Průša, který doplnil Kubu Káše. Tihle dva na sebe vzali plno detailů, čímž mi usnadnili práci. Já měl větší možnost zaměřit se na tým jako takový a nemusel jsem řešit věci jako v minulosti.

Najdete si jí spousty, pokud chcete. Osobně si nejvíc vážím bodového rekordu, hodně mě hnal i celkový počet vítězství. S každým zápasem mám novou motivaci. Nejdůležitější pro mě je, že je tým úspěšný a lidi šťastní. Naše práce se nás dotýká i v soukromém životě. Když někam přijdete, vidíte na lidech, jestli jste byli úspěšní, nebo ne. Teď jsou šťastní, a to je pro mě nejvíc.

Je to neuvěřitelné. Za chvilku to bude deset let, co jsme bez pauzy v lize. Sedm a půl roku jsme ve Slavii. Jedna paní mi říkala, že její manžel fandí Slavii a Manchesteru United a abychom šli ve stopách Alexe Fergusona. To si neumím vůbec představit. Sedm a půl roku je dost, vím, co všechno za tím bylo. A vydržet dalších dvacet let? To ne. Tenkrát byla i jiná doba. Karel Poborský jednou vyprávěl, že Sir Alex přišel v pátek na trénink a v sobotu se hrálo, jinak byl na koních nebo někde. Chápu, že je to trochu nadsázka, ale povinností je teď víc.

Bavili jsme se o tom hodně v zimě i před rokem. Ale mezi mnou a Kloppem je pořád rozdíl osmi let a v tomhle věku vám každý řekne, že každý rok je už krát tři. Jarda Šilhavý mi kdysi říkal, že v padesátce se vše zlomilo ohledně sportu a dalších věcí. Já v takovém věku ještě nejsem, ale potom pauzu asi potřebujete. Zatím to tak necítím, ale může to kdykoliv přijít.

Vezměte si vaši novinářskou práci, ta byla před dvaceti lety taky jiná než teď. Doba je náročnější na vše okolo. V sezoně jsou těžké momenty. Třeba po posledním podzimním zápase v Teplicích jsem pak tři dny spal, nebyl jsem schopen vyjít ven. Jedete v módu, kdy pořád něco překonáváte, řešíte, a když je konec, vše na vás dolehne. Ale tady prožíváme spoustu radosti. Navíc když jste čtrnáct dní bez fotbalu, už pak začnete řešit tréninky, přestupy a další věci. Jednou se to stane a pauza zřejmě přijde, v dnešní době je to asi nevyhnutelné. Kloppovi rozumím i v tom, když říkal, že chce rok žít jako normální člověk, kdy nebude každý den středem pozornosti. Ale já si momentálně užívám situace, jaká tady je.

Jo, to je samozřejmě velká motivace. Máme v ní šest zápasů a dvě remízy. Ale víme, jak se nůžky ve fotbale momentálně rozevírají. Platí to pro českou ligu i pro úplnou špičku Evropy. Ale věřím, že máme tým, který je schopný tohoto cíle dosáhnout. Hodně slýchám debaty, kdo by nám pomohl v Lize mistrů. Odpovídám na to, že nejvíc nám pomohou hráči, kteří jsou teď tady a jsou schopní na té úrovni hrát. Kdo přijde v srpnu, těžko vám v září pomůže proti nejlepším týmům na světě. Věřím, že individuality, které máme, to naším herním stylem zvládnou. Bude to svátek pro všechny, moc se těšíme.

Neustále mluvím o Liverpoolu. Deset let ho máme v osudí a pokaždé nás mine. A pak Real Madrid. Vybírám hlavně z klubů, kde jsme ještě nebyli. Ale je to těžké. Kdyby třeba přijelo Atlético Madrid s Diegem Simeonem, tak by to taky nebylo špatné.

Budeme mít tři vrcholy. Musíme brát v potaz, že pro kluky bude jedním z nich i kvalifikace o mistrovství světa. Musíme zohledňovat, co všechno mají hráči za sebou v posledních třech nebo čtyřech sezonách. Ale v létě budeme poprvé bez předkol, prvních osm kol se můžeme soustředit jen na ligu. Až pak přijde Liga mistrů. Ovšem souhlasím s tím, že nejtěžší bude udržet tým v módu, že všechny soutěže budou stejně důležité.

Spousta českých trenérů udělala v této sezoně obrovskou práci. Myslím, že na první místo jsme dávali pana Koubka z Plzně. Neustále mu odcházejí nejlepší hráči a on je schopný dostat se s Plzní do osmifinále Evropské ligy a hrát s Laziem zápasy, ve kterých byli lepší a měli podle mě postoupit. Druhým rokem nás a Spartu prohání.

Tomáše Janotku z Olomouce. Trochu mi připomíná nás v naší první sezoně v Liberci. Jeho tým hrál skvělé zápasy, na hráčích je vidět progres, mají šesté místo v lize a k vítězství v poháru došli nejtěžší cestou. Do Olomouce posílám velkou gratulaci. Musím ocenit také Luboše Kozla. Moc se o něm nemluví, ale už v předešlé sezoně odvedl skvělou práci v Liberci, teď s Jabloncem bojuje o čtvrté místo. Ve vzájemných zápasech nejvíc pocítíte, kdo vám dělá problémy. A proti jeho týmům je těžké hrát. Zmínil bych i Pavla Hapala v Baníku, v posledních dvou letech dělá mužstvo pod ním pořád krok nahoru. Martin Hyský začal dobře v Karviné. Těch jmen je opravdu hodně.