Článek
„Nikde tě nechtěli!“ pokřikoval olomoucký kotel na Čvančaru, když v 60. minutě opouštěl hřiště. Hradec v tu chvíli suverénně vedl, soupeře prakticky do ničeho nepouštěl a příznivci Sigmy dávali bývalému reprezentantovi pořádně najevo, jak moc jim dvougólový střelec pije krev.
„Neprovokoval jsem je při odchodu, ale nadávali hnusně do mé rodiny a podobně. Tak jsem jim ukazoval, že jde furt jenom o fotbal a měli by se starat o to, že na tabuli je 3:0. Emoce chápu, ale když rány rozdáváte, tak je musíte umět i přijmout, což oni nechápou,“ vysvětloval Čvančara.
Drobnou provokaci si však při odchodu ze hřiště neodpustil. Směrem k olomouckému kotli na jedné ruce ukazoval tři prsty, na druhé symbolickou nulu. Odkaz na aktuální skóre. A samozřejmě nechyběl široký úsměv na tváři. Ostatně Čvančara měl po svém výkonu důvodů k radosti víc než dost.
Jedním z klíčových okamžiků zápasu bylo vyloučení Václava Sejka ve 39. minutě. Ještě předtím přitom Čvančara pořádně rozvířil emoce svou důraznou hrou a souboji s olomouckými fotbalisty.
„Čváňu všichni známe. Je to taková osobnost. Všichni ale musíme umět udržet emoce,“ měl jasno kapitán Sigmy Dominik Janošek.
Sám hradecký útočník přiznal, že se po vyloučení Sejka, kterého dobře zná ze společného působení ve Spartě, dostali do krátké konverzace.
„Vaškovi jsem říkal, protože se známe ze Sparty, v kamarádském duchu, jestli ho trefil, nebo netrefil. Cítil, že ho netrefil, ale pak jsem to viděl a z opakovaného záběru říkám, že to byla naprosto jasná červená,“ měl jasno dvougólový střelec.
Na hattrick už však Čvančara nedosáhl. Ne snad proto, že by mu došly síly nebo šance. Trenér David Horejš ho totiž raději už v 60. minutě preventivně stáhl ze hřiště. Důvod? Žlutá karta a obava, aby temperamentní útočník v emocemi nabitém utkání něco nevyvedl.
„Sám moc dobře ví, že je to s ním v tomhle ohledu složité. Raději jsme ho stáhli ze hřiště,“ smál se hradecký kouč.
Tomáš Čvančara z Hradce Králové slaví gól.
A co na svůj důrazný, místy až provokativní styl hry říkal samotný Čvančara?
„V každém zápase je třeba si vyhodnotit, co obnáší. Pokud bych si vyhodnotil, že tým ode mě potřebuje seskakování si pro míče a spíše rozehrávat, tak to dělám. Já ale cítil, že je na hřišti jedenáct válečníků, kteří se jdou přejet na hřišti. A to byl můj cíl, dát týmu energii a chodit do každého souboje na sto padesát procent,“ vysvětloval svůj pohled Čvančara.
„A jestli to bylo za hranou, či nebylo? Nemůžu soudit, nejsem rozhodčí,“ dodal.
