Článek
„Pánové, nabrousíme řetězy, jezdíme jako pily! Musí hořet tráva, po zápase trávníkář shrabe seno! Na vlastní půlce nic nevymýšlejte, míč musí letět z první dopředu, tam se o něj popereme. Kdo leží, neběží." Věty trenérů mužstev vyznávajících agresivní, bojovný styl. Model s eliminací rizika ztráty balonu na své půlce, ale tzv. na náhodu. Pramálo líbivý, nicméně leckdy úspěšný.
Klusáček tuto DNA Klokanů naboural. Fanoušci Bohemky mě asi budou proklínat, ale já mu tleskám. Proč? S týmem se nesnížil k betonování, odkopávání, okopávání. Díky tomu byla spousta jeho utkání zajímavých. Zelenobílí nekazili fotbal, šli si to se soupeři rozdat jako rovní s rovným. Byť ve většině případů stáli proti klubům s vyššími ročními rozpočty.
„Nemáme ale na takový styl hráče," argumentuje zelenobílý národ. Má pravdu. Ale jen částečně. Spousta duelů Bohemky měla shodný scénář: v prvním poločase dominovala, vytvářela si šance. I proti Slavii a v prvním duelu s Plzní. Bohužel pro Klokany, za aktivitu a předvedené výkony nebyli gólově, potažmo pak bodově, odměněni. A zákonitě dostala zásah psychika.
Jan Kovařík z Bohemians, Bořek Dočkal ze Sparty Praha a Daniel Köstl z Bohemians.
Jejich problém se tudíž nejmenuje Klusáček, nýbrž bídná efektivita. Respektive mizerná kvalita ve finální fázi. Pokud by ji Pražané měli, několik utkání by rozhodli už do přestávky. V tabulce by byli úplně někde jinde, u Botiče by bouchaly po podzimu světlice a v přilehlé Kozlovně u Bohemky by se bouřlivě slavilo.
Místo toho fanoušci Klusáčkovi spílají. Nemohou rozdýchat především vysoké prohry se Slavií (1:5), v Plzni (0:6) a na Spartě (1:5). Což je transparentní. Stejně by reagovali příznivci jakéhokoli jiného klubu. Do jednoho by byli rádi za usmolené výhry o gól. Z nezávislého pohledu je však fér říct: zápasy Bohemky většinou bavily. A fotbal bavit má, nikoli nudit...
