Nejdřív maturita, den poté Sparta. Chci vyhrát všechno, hlásí letenská posila

Grassau (od našeho zpravodaje) - Nutno podotknout, že jde o pořádně ambiciózního chlapíka, u něhož zaujme i velmi slušná muskulatura. Obzvlášť na teenagera. „Viktor? Velký kluk,“ prohodil třeba záložník Andrew Irving. A naznačil pořádný nával svaloviny. Do zadních řad ve fyzicky náročné, české lize, prostě nemůže dorazit žádné tintítko. Ani v tak nízkém věku.

Když vidím ty bicepsy… co vy a posilovna?

Jo, mám ji rád. Chodíval jsem do ní šestkrát týdně.

Navíc k týmovým tréninkům?

Přesně tak. Zpočátku jsem býval trošku unavený. Ale tělo si poměrně rychle zvykne. (úsměv)

Co od vás čekat fotbalově? V přípravě jste vyhrál Yo-Yo test, který většina hráčů dost logicky nenávidí.

No, to nejsem výjimka. Nesnáším ho taky. (smích) Ale když je potřeba se vydat, tak odevzdám všechno, co ve mně je. Takhle přemýšlím v životě o všem. Chci být vždycky nejlepší.

Kdo je Viktor Vitályos jako člověk?

Upřímně? Dost nudný týpek. Narodil jsem se v Maďarsku, vyrostl taky v Maďarsku. Mám tam pár přátel, takže když už jsem měl volný čas, tak jsem ho trávil s nimi, s rodinou, případně s přítelkyní. To je všechno. Odmala jsem měl v hlavě fotbal, starší brácha s ním začal jako první, tak jsem se přidal.

Z Maďarska na vás jdou ohlasy, že to máte na mladého kluka v hlavě dost srovnané. Pracoval jste i na tom?

Ano a řekl bych, že hlava je úplně stejně důležitá jako fyzická příprava. Všechno, co se v životě děje, co se vám může stát, záleží na vašem mozku. Ten vám říká, jestli něco dokážete, nebo to nedokážete.

Pochyboval jste o tom, jestli není na přestup směrem ven ještě brzy?

Svým způsobem to asi bylo těžké rozhodnutí, ale když jsem hrál v mládeži Puskás Akadémie, žil jsem na intru. Jasně, domov nebyl nijak zvlášť daleko, ale jsem trošku zvyklý. Praha je něco jiného, ale přestupu do Sparty jsem se vyloženě nemohl dočkat. Můj sen byl hrát v zahraničí. Už odmala. Proto jsem začal hrát fotbal a zájem Sparty mě ohromně potěšil, nadchl.

Zvládl jste v Maďarsku dokončit školu?

Jo. Den předtím, než jsem odcestoval do Sparty na začátek přípravy. (úsměv). Kdyby se mi to nepovedlo, musel bych si do školy odskočit ještě v září, v nejhorším případě ještě příští rok v červnu. To by bylo pěkně na nic.

Krátce po potvrzení přestupu jste zmínil, že velký vliv na rozhodnutí měl sportovní ředitel Sparty Tomáš Rosický. Můžete to nějak rozvést?

Slyšel jsem od něj samé dobré věci o klubu, ty se mi od té doby potvrdily. Že budu mít dobrou platformu na individuální rozvoj. Chtěl bych se ideálně co nejdřív zařadit do základní jedenáctky. Samozřejmě si to musím zasloužit. Ale je to má hlavní ambice, můj cíl pro nadcházející sezonu. I když se tím nijak nestresuji. Věřím, že můj čas přijde.

Kde se vidíte v sestavě Sparty? Přicházel jste jako levý stoper do trojky, ale Sparta od té doby přešla na systém 4-3-3…

V MTK Budapešť už jsem levého beka hrál, skoro celou minulou sezonu. Na stoperu jsme měli klubovou legendu, přes tu se člověk dostane do sestavy těžko. (smích) Zahraji jak na kraji, tak ve středu obrany. Ale přeci jen jsem spíš stoper, mám to o něco radši uprostřed.

Sparta vás koupila po ani ne deseti zápasech v první lize. Byl to šok?

No, samozřejmě mě to překvapilo. Sice jsem měl pocit, že se mi úvodní utkání docela slušně povedla. Ale že se ozve Sparta? To šok vážně byl. Neočekával jsem, že tak velký klub si pro mě přijde takto brzy. Možná i proto jsem neváhal a skočil do toho rovnou.

Jste připraven na intenzitu a soubojovost české ligy?

Ano. O české lize se obecně ví, že je dost fyzicky náročná, ale mně to vyhovuje. Myslím, že si zvyknu rychle. Brání se osobně, často vyloženě jeden na jednoho, na což jsem ale už připravený z Maďarska.

Počítám, že čas trávíte hlavně s krajanem Krisztiánem Hégyim, který s vámi strávil půlrok v MTK?

Samozřejmě. Adaptace byla díky němu o dost snazší, přeci jen jsme tu na to byli dva. Navíc znal z West Hamu Andyho (Irvinga), takže se z nás stala taková trojka. Je fajn, že jsme tu spolu.

Už se za vámi stihla podívat i rodina?

Přítelkyně tu byla na úplném začátku, než jsme odjeli na soustředění. Praha se jí moc líbila. Bydlím na Praze 6, takže máme docela blízko hned několik parků i tréninkové centrum. A v půlce července dorazí i rodina, protože osmnáctého mám narozeniny.

Jaké máte do sezony individuální cíle?

Strávit na hřišti co nejvíce minut, to zaprvé. A zlepšit se jako hráč. Je tu dost kluků, od kterých se mám co učit. Třeba Asgi (Asger Sörensen) toho má dost za sebou, stejně tak Zelí (Jaroslav Zelený). Mají mi co dát.

A co týmově?

Dostat se do Ligy mistrů a vyhrát všechno. Úplně. Získat pro Spartu další titul, vyhrát pohár.

Sparta za vás zaplatila dva miliony eur… Jak vám to zní?

Když se nad tím zamyslím, je to celkem šílené. Ale to je dnešní fotbal. Je to úplně odstřelené. Lamine Yamal je stejně starý jako já a hodnotu má ještě stokrát vyšší. Fotbal je byznys a občas je šílené, kolik se ve fotbale točí peněz.

Vysněný klub máte?

Fandím Barceloně, táta fandí Barceloně a můj brácha taky. Tohle máme poměrně jednoduché. Ale z dalších evropských klubů se mi dost líbí i Borussia Dortmund. Tyhle sny jsou ale ještě daleko. Nejdřív se musím ukázat ve Spartě. O nic jiného mi v tuhle chvíli nejde.