Článek
Před pár měsíci znali jeho jméno snad jen opravdoví fotbaloví znalci, teď o něm ví celá republika. Čerstvě osmnáctiletý Sochůrek je nejmladším reprezentantem v české historii a účastníkem posledního mistrovství světa. Ale hlavně klukem, který miluje fotbal.
Co se ve vás odehrává, když vlezete na hřiště?
Mám velkou radost, všechno ze mě v ten okamžik spadne. Užívám si nejen to, když hraji na velkém stadionu, ale i kopání doma na zahradě o garáž. Vždy mám strašnou chuť vzít kopačky, balon a jít na to. U fotbalu zároveň relaxuji, cítím se při něm uvolněně.
Vybavíte si první moment, kdy vám míč udělal radost?
Jasně, to bylo už na začátku v Plané nad Lužnicí, kde jsem s fotbalem začínal. Kamarád ze školky se mě ptal, jestli s ním nechci chodit na fotbal, a tím to začalo. Po pár trénincích už jsem šel do přípravky Táborska na Soukeník. Pamatuji si, jak jsme někdy v žácích skončili ve zlaté skupině na Ondrášovka Cupu společně se Spartou nebo Slavií. To byl tenkrát velký úspěch. V té době jsem nastupoval v Táboře s o rok staršími kluky, v šesté třídě šel na zkoušku do Sparty. A povedlo se, zůstal jsem, takže dobrý!
Fotbal ale prý ve vaší rodině nebyl zprvu moc populární.
Na první trénink mě musela odvézt mamka. Taťka, jako hokejista, nechtěl. (smích) Pak ale začali oba i s bráchou jezdit na většinu zápasů. Mám v nich všech velkou oporu a fanoušky. Hlavně chtějí, abychom sportovali, odmala nás k tomu vedli.
Trenér reprezentační devatenáctky Václav Jílek o vás řekl, že jste „nečeský typ fotbalisty“.
Tohle upřímně vůbec nevnímám.
Narážel tím asi hlavně na pohyb s balonem a to, že se nebojíte hrát.
Když dostanu míč, mám první myšlenku jít směrem nahoru. Takže možná myslel tohle.
Každopádně tato vlastnost vás vynesla po pár zápasech mezi dospělými až na letošní mistrovství světa. Jaké bylo?
Zažil jsem něco úplně nového a vše si užil. V Dallasu tedy bylo strašné vedro a občas jsem ho snášel těžce. Na tréninku jsem jen vylezl ven a hned byl zpocený. Pořád jsem si poléval hlavu, bylo to náročné. Jinak stadiony byly obrovské, na takové nejsem zvyklý. Pro mě je i Letná velká. A k tomu ta atmosféra! Nejvíce se mi líbil Aztécký stadion. Když padl gól, byl to strašný řev, až mě bolely uši. Zrovna jsem se rozcvičoval, když nám Mexičané dali na 2:0, měl jsem to z první ruky.
Záložník fotbalové Sparty Hugo Sochůrek.
Hodně se řešilo, že vás v tomto utkání trenér Miroslav Koubek nenasadil, byť v závěru bylo už asi o výsledku rozhodnuto.
Nejel jsem na turnaj s tím, že budu hrát hodně, ale doufal jsem, že když bude možnost, naskočím třeba na pár minut. Právě s Mexikem jsem za stavu 0:2 myslel, že by šance mohla přijít. Rozcvičoval jsem se, kdyby něco, ale pak si šel zase sednout. Samozřejmě mě to mrzelo.
Už to přešlo?
Pořád mě to trochu mrzí, ale už se soustředím na Spartu, aby se mi dařilo v klubu. Takže v pohodě. Už jen po nominaci na MS jsem měl velkou radost. Po zápase s Kosovem jsem doufal, že mě trenéři nevyřadí. Když pak oznamovali, že pojedu, měl jsem na jednu stranu velkou radost, ale bylo mi zároveň strašně líto těch třech kluků, co se nedostali. Trochu smíšené pocity.
Najednou jste letěl do USA s pro vás úplně novým týmem. Kdo byl pro vás hlavní oporou?
Hlavně Láďa Krejčí, Adam Hložek a kluci ze Sparty. Ale i třeba David Jurásek. Seděl vedle mě u stolu, bavili jsme se, probírali třeba zahraničí. Jak jsem mladší, tak pro mě bylo občas složitější zapojit se do řeči. (úsměv)
Ví se, že právě Krejčí a Hložek jsou vašimi velkými vzory. Co hlavního vám předali?
Poznal jsem, že jsou moc fajn. Vyprávěli, jak sami začínali jako mladí ve Spartě. Radili mi, ať pokračuji v tom, co dělám, a soustředím se na sebe. Krejda je velký lídr, měl jsem k němu od příjezdu ohromný respekt. Zároveň mi pomohl začlenit se do party. Na prvním obědě mi řekl, ať si sednu k nim ke stolu. Byl tam on, Zelí, Kuchtič, Matěj Kovář a samozřejmě Hložan. Právě k němu jsem po příchodu do Sparty vzhlížel a teď ho poprvé i potkal. Líbilo se mi, jak to v mladém věku vše zvládá. A přál si, abych byl jednou dobrý jako on.
Budete?
To si nemyslím. On je fakt hodně dobrej! A to i lidsky.
Na svatbě před pár dny jste mu byl?
Bohužel ne, to mě trochu mrzí. (smích)
Prý i barbera jste si našel podle něj.
Jednou jsem šel domů na Karlovo náměstí, to byla tak sedmá, osmá třída, a cestou se podíval do výlohy. Všiml jsem si velkého obrazu a podle fotek z Adamova Instagramu zjistil, že se tam chodí stříhat. Tak jsem začal také. Barberovi jsem jen řekl: „Na Adama Hložka,“ a on mě tak ostříhal.
Hugo Sochůrek ze Sparty a Ondřej Mihálik z Hradce Králové.
Co je to za účes?
To už si přesně nepamatuji. Ale myslím, že to měl vzadu vystřihané a nahoře vyholenou pěšinku, nebo něco takového. Už fakt už nevím. (smích)
Ještě k MS. Co kluk jako vy dělal, když zrovna nebyly tréninky?
Ve volném čase domlouval Láďa různé aktivity. Byli jsme na baseballu nebo rodeu. Nic takového jsem v životě neviděl. Hlavně v kovbojské čtvrti Stockyards, zažili jsme opravdový Texas. Na rodeu jsme si koupili klobouky. Odreagování bylo potřeba, protože měsíc jen na hotelu by byl těžký. Navíc jsme stmelili tým. Jinak jsem koukal na seriály v angličtině, abych se i něco naučil.
Cizí řeč vás baví?
Nenamluvím toho moc ani česky. (smích) Anglicky se dorozumím a na škole mám i němčinu. Nejsem úplně talent na jazyky, ale vím, že jsou potřeba. Obecně to mám se školou trochu složitější. Studuji Anglo-německou obchodní akademii, která spolupracuje se Spartou. Je to výhoda, hodně mi pomáhají Bety Růžičková s paní Součkovou z klubu a taky moje třídní, paní Karvánek Václavíková. Písemky jsem jezdil psát ráno před tréninkem na 7. hodinu do školy, nebo jsem měl večerní online zkoušení.
Pokud správně počítám, při přesunu do Prahy jste asi musel měnit základku.
Ano, od sedmé třídy jsem začal chodit na Břevnov. Změna to byla velká, ale udělal jsem si tu nové kamarády.
Až se v září vrátíte do třídy, možná budete za velkou hvězdu.
Už jsem dostal od mnoha lidí zprávy a gratulace. Nemyslím si, že budu nějaká hvězda. Moc si ale vážím toho, když mi někdo fandí. Občas mě někdo pozná na ulici, pozdraví mě a chce si udělat fotku.
Vidíte v tom sám sebe?
Jasně. Třeba když jsem naháněl pana Adama Hložka na Strahově, čekal na něj po tréninku dvě hodiny, abych se s ním vyfotil. A dočkal jsem se!
Pana?
Dřív to tak opravdu bylo, byl starší, měl jsem k němu respekt. Teď už si tykáme. (úsměv)
Abyste byl dobrý, nesmíte nic ošidit. Máte takovou povahu?
Za covidu nám posílali tréninky online. Kdybych to šidil, měl bych černé svědomí. Byl jsem mladší, ale měl jsem v sobě, že všechno musí být hotové.
Zdá se, že ve Spartě byste mohl mít od nové sezony pevnější pozici.
To nevím. Ale poslední týdny mi daly dost zkušeností. A budu mít snad větší sebevědomí.
Je snem Liga mistrů?
Když ji Sparta dva roky zpět hrála, na Letné jsem buď podával míče, nebo v rámci projektu DoFe pomáhal handicapovaným a nosil jim třeba občerstvení nebo pomáhal s pohybem. Z fotbalu jsem toho moc neměl. Ale byl jsem rád, že jsem mohl pomáhat druhým. A snad si ji někdy i zahraju.
