Příbramský Rezek by nejraději do Karviné nejel: Zdraví nás hráčů je druhořadé. Rozhodují peníze

To není klasické volno, trénujeme normálně, jako kdyby liga běžela. Volno je jen co se týká soutěžních zápasů. Trenér Pavel Horváth nám dává do těla, ale o víkendu máme většinou volno, abychom si vydechli. Počítáme s tím, že budeme dohrávat skupinu o záchranu a věříme, že si zahrajeme i baráž.

Přáteláky nehrajeme, ale mezi sebou ano, zápasy na 3x20 minut. Na tréninku hodně hrajeme fotbal, pilujeme, zkoušíme. Horvi (trenér Příbrami) umí udělat tréninky zajímavé. Pochopitelně zápasy mezi sebou jsou dobrou motivací, takže se mydlíme, ale ne až tak, aby se někdo zranil (usmívá se).

A víte, že ne. Mně ten rytmus středa - neděle - středa vyhovoval. Nestěžoval jsem si na únavu. Naopak jsem ten rytmus vítal. Netrénovalo se tvrdě, regenerovali jsme a chystali se na dalšího soupeře. Cítil jsem se dobře, až do zranění ve Zlíně.

Malinko jsem si natrhl postranní vaz v koleni.

Byl to pro nás velice důležitý zápas, potřebovali jsme ho vyhrát. Jako kapitán jsem nechtěl nechat mužstvo ve štychu, nemohl jsem se šetřit. Kdybychom prohráli, mohli jsme sezonu odpískat. Ale trpěl jsem, to nezapírám. Nakonec jsme ukopali jen remízu. Vidíte, vlastně tahle pauza je k něčemu dobrá. Zranění doléčuju a zapojuju se postupně víc a víc do tréninku.

Co na to říct... Je to na hlavu. Jedeme bez volna. Když teoreticky dohrajeme 2. srpna baráž, liga začne za nějakých dvacet dní. Vlastně půjdeme rovnou do přípravy. Kluci z klubů, které už skončily, mají čtrnáct dní volno. O tom si můžeme nechat jenom zdát. My jedeme pořád dál. Prostě divná sezona.

Vůbec ne. Nikdo za to nemůže, prostě je taková doba, koronavirus pořád hrozí. Kladu si jinou otázku. Jestli je v pořádku a regulérní i vzhledem k příští sezoně, že my nebudeme mít žádnou dovolenou a jiní ano... I kdyby zbytek nadstavby v pátek zrušili, máme oproti některým týmům o týden méně na odpočinek.

Bohužel. V hráčských smlouvách sice je, že máte nárok na určitý počet dní volna. Tím nechci vyvolávat zle, ale i na to měli ti, co řídí fotbal, při rozhodování myslet. My hráči s tím sami nic nenaděláme, na to jsme malí páni. Mám z toho všeho jeden nepříjemný pocit...

Že my hráči jsme od začátku pandemie ti poslední, na které by se někdo ohlížel. Prvořadé jsou peníze. Smlouvy s televizemi, se sponzory. Chápu, že fotbal potřebuje peníze. Ale přijde mi, že zdraví nás hráčů je druhořadé. Bohužel.

Podle mne neměla. Rozšíření na osmnáct týmů nebo sedmnáct by se jednu sezonu vydrželo.

Jo, slyšel jsem to i četl. Podívejte se, trénujeme a hrajeme celý život, fotbal je naše živobytí, nikdo z nás nemá zájem, aby se nehrálo. Nebudeme si ani nic nalhávat, samozřejmě by Příbrami nedohrání nadstavby pomohlo. Ale fotbal je jen jedna strana mince. Ta druhá je lidské zdraví. V žádném případě se nechci dotknout Karviné, kluci za to nemůžou, obviňovat je, že to udělali, aby se zachránili, to je obrovský nesmysl. I takové spekulace jsem slyšel. Pochopte ale nás ostatní... Před měsícem mi zemřel tatínek, maminka je také ve vyšším věku, v tom rizikovém. Mám rodinu, malé děti. Nechci riskovat a o ohrozit je. Nikdo nechce ohrožovat svoje blízké.

Nechci tam jet, a nejen já. Opravdu to není nic proti klukům z Karviné. Pro ně to musí být hrozně nepříjemné, nezávidím jim to. Vím, nakazit se koronavirem mohu kdekoliv, ale proč chodit riziku naproti. Náhoda je blbec. Nikdo si to nechce přitáhnout domů odkudkoliv. Nevím, co by se dělo, kdybychom tam odmítli jet, jestli by zápas kontumovali v náš neprospěch. Fakt nevím, je tam strašně moc otazníků. Přeci by bylo rozumné nedohrávat.

To je těžká otázka. Teď říkám upřímně, že se mi tam nechce. Na druhou stranu jsem kapitán mužstva. Nemohu tým nechat ve štychu. Museli bychom to probrat v kabině, všechna pro i proti, kterých je z mého pohledu víc... Jenže o nás hráče těm nahoře vůbec nejde. Budeme muset udělat to, co nám nařídí. Nic s tím neuděláme, za nás se nikdo nepostaví. Kdyby páteční grémium rozhodlo, že se nedohraje, zatleskal bych mu. Jistě, najdou se takoví, kteří budou tvrdit a psát, že si to Příbram, Opava a Karviná vybrečely, ale rozumní lidé to pochopí, že nejde o fotbal, ale o zdraví, a to je víc.

Ano, dohodli jsme se, takže příští sezonu budu za Příbram hrát. Ještě držím pohromadě, něco na hřišti uběhnu. A hlavně... Fotbal mě pořád strašně moc baví.

Asi změní.

To ano. Ale o čísle dresu jsme se nebavili (směje se).

To je tak. Spoluhráč Filip Zorvan slyšel v nějakém rozhovoru se mnou, že ve většině klubů jsem hrál s číslem 17. On má v Příbrami dres s tímhle číslem. Řekl mi, že pokud budu pokračovat, mile rád mi ho přenechá. Potěšilo mě to, takže nejspíš budu pokračovat se sedmnáctkou. Už se na to těším.