Článek
Začnu sobotním duelem v Ďolíčku. Dostal jste dvě tvrdé rány do kolena. Jak se cítíte?
Nic moc. Dostal jsem dva pořádné koňary do jednoho kolena na stejné místo. Ke konci zápasu už jsem nemohl nohu ani ohnout. Uvidíme, jak to bude dál.
Po faulech jste se hodně zlobil...
Minimálně jeden byl na penaltu.
Teď vás čeká třítýdenní pauza, vítáte ji?
Bude jen dvoutýdenní, protože v pátek hrajeme domácí pohár. Doufám, že budu v pořádku.
Z Ďolíčku si odvezla Příbram bod. Je to zisk nebo ztráta?
Před týdnem jsme na Slovácku prohospodařili druhý poločas a prohráli. Na Bohemku jsme jeli s cílem vyhrát. Zápas byl nahoru dolů, dalo se tu vyhrát, ale i prohrát, takže remízu beru jako spravedlivou.
V prvních třech zápasech jste dal pokaždé nejméně gól, v posledních dvou jste vyšel naprázdno. Jsou na vás soupeři už lépe připravení?
Na Slovácku i v Ďolíčku to byla spíš fotbalová válka a bolelo to. Kvůli tomu, že jsem nedal ve dvou utkáních gól, se svět nezboří. Na Bohemce jsem měl dvě šance, bohužel to nevyšlo. Přijdou zase v dalších zápasech.
Na hřišti vypadáte v pohodě. Je to i tím, že trenér Pavel Tobiáš vám hodně věří a hrajete od začátku, zatímco ve Spartě jste střídal?
Samozřejmě to má velký vliv. Vždycky říkám, že chci hrát.
Ve fotbalových kuloárech se mluví o tom, že vás trenér reprezentace Vrba pozve na dvojzápas s Kazachstánem a v Lotyšsku. Přemýšlíte o reprezentaci?
Neřeším to, o tom rozhodují jiní. Snažím se co nejlépe hrát za Příbram, a co bude potom, se uvidí. Ale slyšel jsem o tom a radost jsem z toho měl. Reprezentovat budu vždycky rád, i kdyby mě někdo chtěl v padesáti. V mém věku to už psychiku neovlivní. Kdyby se tak stalo, bylo by to po pěti letech.
