Článek
Jen pár klubových pracovníků a tři novináři poslouchali Šustrova slova v tiskové místnosti na Julisce. „Je nás čím dál míň, ale rozumím tomu,“ pověděl smířeně trenér bídné Dukly.
Jak vám zní, že případná záchrana ligy povede přes baráž?
Prodlouží nám to nervy o týden a dva zápasy, pakliže se tam vůbec dostaneme.
Statistiky zápasu Dukly se Slováckem
Co stojí za vaší porážkou?
Neměli jsme moc dobrých výsledků. Pokud jsme je měli, přinesl nám je týmový výkon, bojovnost, ochota pracovat a běhat. Nic jsme z toho nepředvedli. Proto zápas skončil, jak skončil. Zaslouženě jsme prohráli.
Jak moc mrzí tohle říkat po zápase, ve kterém šlo o hodně?
Už zápas ve Zlíně i některé předchozí doma jsme nezvládli. Je to pořád stejné. Je to paradox, že fotbal a konkrétně Baník nám nabízí naději. Kdybych mohl mluvit sprostě, křičím, házím nábytkem a jsem strašně zlý, což jako trenér v první lize dělat nebudu. Tak moc mě to mrzí.
Je to určitá úleva, že v soutěži zůstává tým, který je na tom podobně zle jako vy?
Nepociťuju žádnou úlevu. Abychom vůbec mohli přemýšlet o záchraně v lize, musíme předvádět úplně jiné výkony. Baník řeší svoje problémy, nezajímá mě. Fakt žádná úleva.
Proti Slovácku měl pásku na ruce Eric Hunal. Má 21 let, měnit kapitána v rozjeté sezoně je taky nezvyk. Vysvětlíte?
Kdo má mít kapitánskou pásku? Lídr týmu. Někdo, kdo umí mluvit. Nebojí se říct názor. Kdo umí řídit hráče v kabině a povzbuzuje je. To je Eric Hunal. Navíc nebyl Jarda Svozil.
Pár šancí na vyrovnání ve druhém poločase Dukla měla, scházelo ale nejspíš víc tlaku i hráčů ve vápně. Souhlasíte?
Jednoznačně. Někdy musíte hru zjednodušit, nejde to jen fotbal. Nikdo ani soupeř nemůže zabránit, že budete někam běhat a sprintovat. Když běžím, tak běžím. Přiznám se, že já zase tolik příležitostí neviděl. Snad je ze mě slyšet, že jsem zklamaný. Pojďme dál, ať se zase nerozčílím.
Obarvil jste se na blond, klub to publikoval na sociálních sítích. To také souvisí, že zkoušíte tým povzbudit?
Přesně s tím to souvisí. Původně jsem to chtěl použít jako nadsázku, že jsem zešedivěl z výkonu rozhodčího ve Zlíně (1:2), ale to nechci použít. Zkouším všechny věci. Měl jsem to nachystané po nějaké výhře, udělal jsem to po porážce. Asi se budu muset ostříhat dohola nebo obarvit dožluta. Jsem ochotný pro záchranu udělat cokoli. Klidně se i upíšu ďáblu, zvažoval bych to.
Proč Dukle nepomáhá Tomáš Pekhart? Přicházel v zimě, měl dodat góly a zkušenosti. Jenže minuty nemá a proti Slovácku zůstal na lavičce.
Bohužel na pátečním tréninku se střetl s Ericem Hunalem, na zápas dorazil s oteklým prstem na noze. Je to zdravotní problém, nešli jsme do střídání, protože jsme neměli jistotu, že by to vůbec vydržel. Na střídačce seděl v teniskách. Nejde dát do hry hráče, který může za pět minut ze hřiště.
Hráči Dukly, ale i Slovácka, dost klouzali. Čím to?
Máte velmi dobré oko. Je to tím, že si nezvolí správné obutí, což napovídá, jak jsou mentálně připravení na zápas. Chtějí si hřiště nechat pokropit, aby bylo rychlejší. Oukej, nemám s tím problém, ale obuju se tak, abych neklouzal. Je to trochu jiný terén, netrénujeme na něm pravidelně. Nechci se ale hráčů zastávat. Každý je zodpovědný za to, aby neklouzal. Podívám se na to ještě na videu, rozhodně to budu řešit i v neděli.
Jaké to může mít vyústění?
Že si příště vezmou pořádné obutí. Myslíte, že bych měl dát pokutu?
Trenér Pavel Šustr z Dukly.
Vy jste trenér, který rozhoduje.
Máte pravdu (usměje se).
Byl v kabině vítr už hned po zápase?
Částečně. Nejsem trenér, který uznává nějaké řvaní. K hráčům jsem mluvil klidnějším hlasem jako teď k vám. Řvaní možná chvíli působí na mladé kluky. Pokud si hráči neuvědomí, o co hrají, můžete řvát jakkoli. Akorát pak ale z toho budu mít zdravotní problémy, což nechci.
