Dojemná výhra pro legendu. United jsou zpátky ve hře i díky kritizovanému tandemu

Běžela 97. minuta, když pozorný brankář André Onana sebou praštil o zem a pravou dlaní vyrazil mizerně kopnutou penaltu Jordana Larssona. V prvním poločase na Old Trafford vládlo zaražené ticho, ale na konci večera tribuny pulzovaly euforií. Skoro se nabízela myšlenka, že United k důležitému vítězství odněkud postrčil sám Charlton.

„Byl to hodně speciální zápas, který jsme chtěli pro Sira Bobbyho vyhrát. Naštěstí to klaplo,“ s úlevou v hlase vydechl stoper Harry Maguire, jenž se podepsal pod rozhodující gól.

Byl to vážně mimořádný večer. Na prostranství u sousoší Bobbyho Charltona, Denise Lawa a George Besta, tří ikon United, se dlouho před výkopem hromadily květiny, klubové šály a svíčky. Oči vlhly i při poslechu melodie We'll Never Die (Nikdy nezemřeme), která odkazuje na tragickou nehodu klubového letadla v Mnichově. Charlton v únoru 1958 přežil. „Máme za sebou těžké dny. Sir Bobby náš klub hodně ovlivnil a jeho ztráta bolí,“ pravil Maguire.

Jeho tým nakonec nesrazila ani prospaná první půle. United byli pomalí, chyběl jim drajv a ještě mohli být rádi, že šli do kabin za stavu 0:0. „Nedá se na to koukat,“ o přestávce žasl trenér František Straka ve studiu televizní stanice Nova Sport.

Maguire a spol. po dvou porážkách v Champions League nutně potřebovali vyhrát, což se jim povedlo i díky žolíkům v čele s kreativním záložníkem Christianem Eriksenem. Největší aplaus ale pochopitelně měli Maguire a gólman Onana, kteří předtím dlouho slýchali kritiku. „Jen jsem dělal svoji práci,“ pousmál se Onana do televizní kamery, když přišla řeč na osudovou penaltu.

„Určitě to tak mělo být, měli jsme vyhrát. A teď můžeme tenhle večer věnovat Sirovi Bobbymu a jeho rodině,“ vyznal se Maguire. Letmý pohled do tabulky zajímavě rozehrané skupiny A: United se posunuli teprve na třetí čili nepostupové místo. Galatasaray má o jeden a Bayern o šest bodů víc. Co to znamená pro partu z Manchesteru? Že se pomoc shůry ještě bude hodit.