Článek
Za Freiburg jste odehrál jen devět zápasů, přesto se zeptám, jak dnes na působení v něm vzpomínáte?
Jen pozitivně! Býval to menší rodinný klub s útulným stadionem. Ale postupem času se z něj stává velký klub, který si zasloužil nový, krásný a moderní stadion. Vzpomínám na něj jenom v tom nejlepším, protože znám jejich práci. Hlavně za trenéra Christiana Streicha, který tam byl třináct let. To byl skvělý kouč, a hlavně člověk, a udělal tam nemožné. Myslím, že tehdy nekoupili hráče nad pět milionů euro. Všechno hráli s odchovanci. A teď ho trénuje můj bývalý spoluhráč Julian Schuster.
Už třetím rokem a v minulé sezoně dovedl Freiburg až do finále Evropské ligy.
Julian byl skvělý člověk a dalo se od něj očekávat, že bude mít úspěšnou kariéru i po fotbale. Už tehdy byl takový správný lídr. Zažil jsem ve fotbale spoustu skvělých vůdců, třeba Pavla Horvátha, ale pak i hodně takových, kteří si na to jen hráli a moc jsem jim to nevěřil. Julian dělá skvělou práci. Myslím, že si hodně bere z Christiana Streicha, který je pro Freiburg naprostou legendou a udělal tam strašně moc. Vím, že měl nabídky i do Dortmundu nebo Bayernu Mnichov, ale řekl, že chce být jen ve Freiburgu. Opravdu je to skvělý člověk.
Prý jste museli s chrániči i trénovat…
To je pravda. V Česku jsem se často setkával s tím, že se na tréninku říkalo: Bez faulů, nezajíždějte do sebe, jde o předzápasový trénink. A tam to bylo naopak. Pamatuju si, že se hráči na předzápasovém tréninku často zranili. Jelo se tam fakt na sto procent. Když si to vybavím, tak když jsem tam přišel, snad to nebude znít nějak namyšleně, tak jsem si říkal, že tady to bude dobrý, že budu hrát, protože tu nejsou takoví fotbalisti. Ale musím říct, že to vynahrazovali tím, co kluci dělali po tréninku a jak na sobě dřeli. Běhavost, agresivita, souboje, síla byly na jiné úrovni než v Česku. A pamatuju si, že jsem nemohl kvůli kolenu trénovat stejně jako oni, což byl velký rozdíl.
Streich byl známý také tím, že na tréninky jezdil na kole. Taky jste ho tak vídal?
Ano, na stadion jezdil na kole, ale bydlel hned u něj. Ze začátku jsem bydlel kousek vedle něho, až později si snad postavil barák dál. Chtěl být s hráči. Na tréninku byl hodně živý. I v tom negativním slova smyslu. Když bych měl někdy trénovat a jet k nějakému kouči na stáž, jel bych k němu. Mám s ním i jednu skvělou příhodu, jestli ji chcete slyšet.
Jasně.
Jednou jsem tam přijel na návštěvu, už ani nevím, před kolika lety. Ještě byli na starém stadionu a trénoval Streich. Opřel jsem se tam o klandr, a on zastavil trénink a šel mě obejmout. Do teď si vzpomínám, že měl slzy na krajíčku. Vím, že to se mnou neměl lehké, protože jsem byl pořád zraněný a on mi furt dával důvěru. I kluci si se mnou šli plácnout. Člověk tam pro ně na hřišti moc neudělal, ale vážili si ho jako člověka a tyhle momenty ve mně zůstaly doteď. Strašně moc jim přeju. Pořád tam mám kamarády. Třeba fyzioterapeuta Uwe Vettera, který se tam o mě celou dobu staral. Nikdy jsem nezažil fyzioterapeuta, který by chodil ke mně domů a chtěl vědět, jak doma fungujeme a podobně.
Symbolizuje tohle onu rodinnost Freiburgu, která je v souvislosti s ním často zmiňována?
Přesně tak to je. Uwe k Freiburgu úplně pasuje. Je až neuvěřitelné, jakou práci jim tam odevzdává. Je skvělý člověk. Musím říct, že mě trochu mrzelo, že když jsem do Freiburgu přišel, tak jsem se německy pořád učil a nemohl jsem mu od srdce říct, co bych chtěl. Fakt tam jsou skvělí lidi, a proto mám ten klub tak rád a musím říct, že sleduju skoro každý jeho zápas.
Poslední výhru nad Schalke 2:1 jste také viděl?
Viděl, jsem takový maniak, který sleduje strašně moc zápasů a Freiburg pravidelně. Ukázali neuvěřitelnou sílu, že i v deseti dokázali znovu vyhrát. A myslím si, že to je právě charakterem hráčů a trenéra a všech lidí tam. Zažil jsem zápas, kdy jsme prohráli 0:3. Tehdy jsem Pavlu Krmašovi, jehož ve Freiburgu milovali, říkal: ‚Krmy, to snad ani nemůžeme vyjít z kabiny.‘ On jen odvětil, že uvidím. Prohráli jsme 0:3 a oni nás plácali po zádech. Neskutečná mentalita.
Vás možná ani nepřekvapuje, že aktuálně Freiburg vede bundesligu. Nebo se mýlím?
Nemýlíte, nepřekvapuje. Musím říct, že jsem viděl strašně moc jeho zápasů a dnes už je Freiburg jiný. Jak jsem říkal, že nekupují hráče za pět milionů, tak teď už i nějaké dražší udělali, o kterých jsou přesvědčení. Mají tým strašně dobře poskládaný. Mladší kluci i zkušení kluci. Mně se strašně líbí Ital Vincenzo Grifo, který je strašně fotbalový. Mají tam teď i hodně Japonců.
Jak to?
V minulosti tam byl Ritsu Doan, který šel před rokem do Frankfurtu a byl vynikající. Asi tak s Japonci zažili dobrou zkušenost a angažují je tam dál. Právě Suzuki teď dostal červenou kartu. Mají stopera Matthiase Gintera, který byl v Dortmundu, ale je to jejich odchovanec. Už teď je v klubu velkou legendou, za Freiburg má hodně startů (256). Když bych měl někoho vypíchnout, je to Ginter, který řídí obranu. Všichni jsou strašně poctiví. Kolikrát v zápasech nebyli lepší, ale tou zarputilostí a podporou lidí to zvládají.
Jaké tedy dáváte šance Jablonci v prvním zápase Konferenční ligy?
Jablonec mám taky strašně rád. Vždy jsem měl rád Peltiče (Miroslava Peltu), protože fotbalu dával strašně moc a v mých očích je velký profík. Pomohl mně i znovu dál nastartovat mou kariéru, takže Jablonci budu přát taky, budou to mít strašně těžké se prosadit proti takhle výborně organizovanému týmu. Možná malou výhodu by Jablonec mohl mít v tom, že pro Freiburg byla číslo jedna vždy bundesliga ve srovnání s evropskými poháry. Asi to neplatilo, když už byli ve finále Evropské ligy, ale teď pro ně bude asi důležitější bundesliga, obzvlášť když ji vedou. I tak to bude mít Jablonec každopádně těžké.
