Článek
Aktobe (od našeho zpravodaje) - Dorazil ještě s kamarádem, ve středu krátce po poledni se společně procházeli kolem nejznámější zdejší mešity. Obhlíželi zajímavosti města, které se nachází na severozápadě země, nějakých 100 kilometrů od ruských hranic.
Zavedlo je sem úvodní střetnutí 2. předkola Konferenční ligy. Čtyřiačtyřicetiletý Polák sehnal letenky teprve minulý čtvrtek, kdy bylo jasné, že Spartu dlouhá cesta čeká.
„Koupil jsem je hned, jak Legia dala v odvetě druhý gól. Stihl jsem to za nějakých 13 500 korun. Kamarád z Prahy je chtěl pořídit o pár dnů později a byly za 35 tisíc. Takže vzal pozdější let a dorazil až ve středu večer. Vím také o otci se synem, kteří to riskli a koupili to hned po losu. Ti mají asi nejlevnější,“ líčí Polák.
Rodák z Uherského Brodu absolvoval nesmírně dlouhou cestu. V pondělí dopoledne vyjel vlakem do Prahy, odkud v osm večer sedl na letadlo do Astany. V kazachstánské metropoli přistál před pátou ranní, aby se v pět odpoledne vydal do Aktobe. Do cílové destinace dorazil o nějakou hodinu a půl později.
A pak tradiční přesun na hotel? Ani náhodou!
„Na letišti nás zastavili policisté, ztotožnili nás, nafotili si pasy a ptali se, kde bydlíme. Měl jsem na sobě triko Sparty, takže to bylo asi vodítko, aby nás odchytli. Po ubytování na hotelu nás navštívila kriminálka. Vyptávala se na různé věci a od té doby putuje moje telefonní číslo po místních policistech. Předávají si mě podle služeb, už mi psali asi čtyřikrát,“ líčí Polák netradiční opatření.
Následně slyšel, že pokud chce být v bezpečí, ať hotel vůbec neopouští. Tak jim řekl: „Co tady budu dva dny dělat?“ Bylo mu ale doporučeno, ať raději nenosí sparťanské věci.
I ke zmíněné mešitě ho s kamarádem odvezl sekuriťák. Čekal na ně v autě, až se projdou, a následně je zase přemístil, kam chtěli. Musel jim být pořád nablízku.
„Tohle je jedinečný a první výjezd, kdy máme policejní doprovod,“ dodává Polák. Proč tomu tak je?
„Minulý týdne tři místní fanatici zmlátili tři fanoušky Legie, takže panují obavy. Jsme v kontaktu s SLO Sparty Danem Peterkou, ale přežil jsem Neapol, Bělehrad nebo Záhřeb, tak přežiju i tohle. Všude jsme normálně v dresu chodili po městě,“ přibližuje Polák.
Z Aktobe pak odlétá v pátek. V Astaně si střihne téměř devatenáctihodinové čekání na přestup. Do Česka se vrátí během sobotního dopoledne. Jenže nečekejte, že by se vydal na Moravu.
„Ještě přespím v Praze, v neděli jdu na Spartu s Boleslaví. Až v pondělí pojedu domů a do práce. Obětoval jsem sobotní zápas v Jablonci, makal jsem týden v kuse, a tím pádem mohu být tady. Lístek stál nějakých 400 korun, to jde,“ pokračuje ve vyprávění.
Martin Polák je v dobrém slova smyslu fotbalový blázen. Nadšenec. Se Spartou objel minulou sezonu kompletní Ligu mistrů. A to rozhodně není vše.
„Vlastně skoro celou Evropu. Když vypadneme z pohárů, jako doplněk mám reprezentaci,“ říká a mezitím ukazuje na mapu v mobilu, kde má všechny navštívené destinace hezky zaznamenané. Beer Ševa, Kypr, Trabzon, Rostov, Moskva. „Ale teď jsem letěl nejdál,“ zdůrazňuje.
Fanoušek Sparty Martin Polák ukazuje mapu, kam všude už se za fotbalem podíval. Červené tečky značí Spartu, žluté reprezentaci.
Možná vás napadá, jak člověk z Uherského Brodu propadne vášni k pražskému klubu.
„Láska vznikla odmalička, prostě mě to přitahovalo. Je to na celý život, v podstatě droga. Oddanost. Spojuji své dva koníčky, tedy cestování a Spartu,“ doplňuje s hrdostí Martin Polák, jenž bude v kotli Letenských na stadionu v Aktobe jedním z přibližně třiceti fanoušků.
Takhle nějak to vypadá, když někdo svůj klub opravdu miluje.
