Článek
Tromsö (od našeho zpravodaje) – V tričku a kraťasech vystoupila většina hradeckých hráčů, funkcionářů i dalších členů výpravy z letadla do chladného norského podnebí. Mezi nimi také Richard Jukl, který si vůbec poprvé se svým milovaným klubem užije evropskou scénu.
Žádné velké řeči ani přehnané ambice. Zkušený funkcionář a legenda hradeckého fotbalu dobře ví, že současný úspěch je výsledkem dlouholeté práce, která zdaleka nekončí.
Dokázal jste si před deseti lety představit, že se Hradec dostane až do téhle chvíle?
(zasměje se) Prožívali jsme tehdy zrovna to nejtěžší období. Stále jen nahoru do ligy a zase zpět. Chvílemi jsem byl přesvědčený o tom, že už to nemá cenu.
Kde podle vás nastal klíčový bod zlomu?
Že jsme to nezabalili a dotlačili stadion do stavby. Uvědomuji si, že deset let je hrozně dlouhá doba, ale ve fotbale tomu tak vůbec není. Sezona uteče raz dva a už se budeme zase bát toho, jak bude vypadat ta následující.
Co pro vás osobně znamená, že je Hradec dnes v evropských pohárech?
Upřímně jsem si to vysnil, když jsem začínal jako funkcionář. Vím, jak trnitá cesta to byla. Jsem spíše plný očekávání. Po organizační stránce bylo všechno náročné připravit, teď si to už snad budeme užívat.
Zmiňujete trnitou cestu. Můžete ji přiblížit?
Před 31 lety jsem poháry bohužel nehrál. Odešel jsem do Drnovic a až pak později jsem nastoupil do tehdejšího Intertoto Cupu. Alfou a omegou celého úspěchu byl rok, kdy se postavil stadion. Tím začala nová éra hradeckého fotbalu. Teď je to vyústění veškeré té snahy. Spousta odpůrců nám říkala, že stadion není potřeba, ale ukázal se pravý opak.
Je známo, že právě vy jste za novou Malšovickou arénu nejvíce loboval. Zahřeje vás u srdce, že jste byl jedním ze strůjců současného úspěchu?
Samozřejmě. Jsem ale sportovec a naučený, že se nikdy nesmím vzdávat. Neumím prohrávat, a proto jsem dělal všechno pro to, aby stadion stál. Nevím, jestli by bez toho byl, ale beru to jako dílek do skládačky. Nebýt lidí na radnici, vůbec bychom se o tom teď nebavili.
Neměl jste někdy chuť to zabalit?
(zamyslí se) Měl i neměl. Stál jsem si za tím, že pokud nebude důstojné zázemí, tak ligu nikdy nemůžeme hrát. Novináři nám říkali jojo klub, ale když nebudete mít domov, tak také nemůžete jako člověk fungovat. Je třeba mít konkurenceschopné a důstojné vlastní bydlení. Podle toho se odvíjí životní a ve výsledku i sportovní úspěch. Pokud se ale vrátím k otázce, tak ano, na jednu stranu jsem měl chuť to zabalit. Často to byl boj s větrnými mlýny, ale stále jsem opakoval, že jsme stotisícové město a bylo nemožné, aby Hradec třicet let hrál na stadionu, jaký měl.
Nakonec se postavila moderní aréna, kam pravidelně chodí minimálně šest tisíc fanoušků. Dokázal jste si takové návštěvy představit?
Nebál jsem se toho. Tím, jak jsem si načítal stadiony po Evropě a bavil se například s lidmi v Německu, mi bylo opakováno, že nový stadion ztrojnásobí návštěvy. V 90. letech na nás chodilo pravidelně minimálně čtyři tisíce lidí. A moje slova se vyplnila. Zvedla se kultura prostředí, do kterého můžeme fanoušky pozvat. Máme důstojné zázemí, slušné fanoušky a zkrátka všechno do sebe zapadlo.
Pojďme od stadionu k vám. Dá se porovnat úspěch hráče a funkcionáře?
Každý úspěch je vždy cenný a dosáhnout ho není jednoduché. Před 31 lety jsme vyhráli český pohár a vysloužili jsme si Evropu. Teď se zúročila dlouhodobá práce. Máme skvělý tým i kolektiv, který si tohle všechno zasloužil. Kdyby mi před rokem někdo řekl, že skončíme v tabulce čtvrtí za tou svatou trojkou, tak bych mu vůbec nevěřil.
Neukápla vám slza, když skončila sezona?
(usměje se) Nejsem úplně ten typ člověka. Ano, jako hráč jsem dával emoce hodně najevo. I proto jsem klukům říkal, ať si to teď užívají. Z hráčů emoce stříkají, ale funkcionář se musí držet. Slzička tedy neukápla, ale přiznám se, že když jsme hráli doma klíčový duel se Slavií a vedli jsme 3:0, viděl jsem plný dům, všichni skandovali, tak mi naskočila husí kůže.
Jak se úspěšné období propsalo do kanceláří hradeckého klubu?
Všichni si to náramně užívají. Víme ale, že nám to nespadlo do klína. Fotbal trestá každou chybu a se vší pokorou musíme tvrdě pracovat dál.
Berete to tak, že jste položili základy období, kdy bude Hradec patřit mezi českou elitu?
Takhle se o tom těžko mluví. První kamínek do mozaiky ale zapadl, když jsme skončili čtvrtí. Jak už jsem zmínil, já jsem v tomhle jiný. Už po zápase na Spartě jsem opakoval, že se hlavně bojím toho, co bude dál. A snažím se to přenášet i na ostatní. Jakmile polevíte, tak vás to sestřelí dolů. Budovat je těžké, ale zbourat je strašně jednoduché. Polevit nelze a jsem nadšený, že zatím naopak vidím zvýšené obrátky u všech lidí v klubu.
Pomohli tomu i noví majitelé?
Všechno do sebe zapadlo, jako kdyby to někdo naplánoval. Bylo nesmírně důležité, že klub převzali silní majitelé se sportovním smýšlením. Jsou to ti praví, aby nás posouvali dál. A cením si, že u toho můžu být, i v menší pozici, součástí.
Sezonu odstartujete už nyní v Tromsö. Jak týmu věříte?
Nebudeme si nic nalhávat. Los je nesmírně těžký. Týmu věřím, ale nemáme s poháry žádné zkušenosti. Soupeři proti nám budou nesmírně kvalitní. Čeká nás duel za polárním kruhem na umělé trávě a v neděli už derby. Byl bych rád, aby se nám hlavně vyhýbala zranění a zvládli jsme důstojně odehrát obě soutěže.
Naznačil jste podmínky v Tromsö. Co od zápasu očekáváte?
Nastoupí proti nám vyspělý tým. Vidím, kam se žene norský fotbal. Uvědomte si, že vedou ligu před Bodö/Glimt. Mají obří kvalitu a všechno bude umocněné právě zmíněnou umělou trávou. Nechci se na to však vymlouvat. Jdeme si zahrát, užít si to a věřím, že přivezeme dobrý výsledek.
Nezkoušel jste doporučit, aby si tým zatrénoval i doma na umělce?
(rozesměje se) Ano, ale nebyl jsem vyslyšen. Měl jsem názor, že dva tréninky by nám třeba pomohly. Chápu ale trenéra, který měl svou vizi a uvědomoval si, že nemáme tak kvalitní povrch.
