Hlavní obsah

Svatá válka i se čtyřmi Čechy! Specifické, říká Jugas po prohraném krakovském derby

Krakov/Liberec

Na straně Wisly Krakov v základní jedenáctce Matěj Hanousek, Michal Frydrych a Jan Kliment, na té druhé v dresu městského rivala zase Jakub Jugas. Svatou válku, jak se krakovskému derby říká, vyhrála těsně 1:0 ta početnější česká kolonie. „Extrémně mě to mrzí,“ říká Jakub Jugas, který zažil v Krakově první derby.

Foto: Profimedia.cz

Jakub Jugas (vlevo) v dresu Cracovie Krakov v utkání polské ligy s Lechií Gdaňsk.

Článek

Jaké bylo?

Pár derby jsem už zažil. Dosud nejvýznamnější bylo samozřejmě mezi Spartou a Slavií, ale tohle je asi ještě o třídu výš. Jak z hlediska fanouškovského, tak celkového zájmu ve městě. A mrzí mě, že jsme ho nezvládli. Zápas jsme mohli zlomit v prvním poločase. Měli jsme dvě tři úplně stoprocentní šance, gólman je však fantasticky chytil. A gól jsme dostali po autu, který jsme si nepohlídali. A derby je fuč. Pro mě osobně nepochybně velké zklamání.

Jak v Krakově vypadal zájem fanoušků?

V Polsku je tento zápas extrém. Ve městě to šlo cítit. Když jsme byli před utkáním na večeři, tak jsme se chvilku bavili s jedním provozním a ten nám vysvětlil, jak je zápas pro fanoušky Cracovie důležitý. Tvrdší jádro fanoušků přišlo přímo na předzápasový trénink a nebýt to naši fanoušci, asi bych se velmi obával... Vysvětlili nám, co po nás chtějí. Ale rozumně s tím, že když budeme jezdit po prdeli na sto procent, prohrát se může. Což se včera asi i stalo. Výkon byl dobrý, ale výsledek tomu neodpovídá.

Proti vám hráli tři Češi. Jak výjimečné derby pro vás z tohoto pohledu bylo?

Specifické. Nejen že šlo o mé první zahraniční derby, ale taky samozřejmě vnímáte, když proti vám hrají tři Češi. Ale spíš před zápasem a po něm, během zápas až tolik ne.

Zněla na place čeština často?

Ani ne. Po zápase jsem se s kluky ani nepotkal. Jen jsme se pozdravili v tunelu, a to bylo vše. U nás převládalo hlavně zklamání, u nich radost. Neměl jsme chuť se s nimi moc vybavovat... Ale jinak jsme v kontaktu pravidelně, byť teď jsme to na dva týdny omezili, před derby by to nebylo vhodné.

Michal Frydrych, s nímž jste hrál ve Slavii, vám už v létě sliboval, že vám ve vzájemném souboji naloží. Splnil to?

(směje se) Sliboval mi to od té doby, co jsem přišel do Polska. Jenže na hřišti jsme se nepotkávali. Při standardních situacích praktikujeme osobní bránění se zónovým, a my jsme se pohybovali v jiných prostorech. Škoda. Asi bychom si vzájemné souboje užili, ale nedostali jsme se k nim.

Ale vy jste po souboji s Klimentem dostal žlutou kartu.

V prvním poločase dostal žlutou po faulu na mě on, ve druhém zase já na něho. Nic extrémního, ani zákeřného. Byť já ho zastavoval trochu riskantněji. Už to trochu smrdělo, byla to taková oranžová. Rozhodčí však tasil žlutou, protože takový metr nastavil, i na nás byla jedna oranžová. Souboje s Klimentem byly nepříjemné, ale znám ho z české ligy a věděl jsem, co očekávat. Měl jednu šanci, když jsme ho v prvním poločase špatně pokryli, ale jinak jsme si je pohlídali celkově jako tým.

Zatím jste za Cracovii krom jednoho poločasu odehrál vše a jste třetí nejvytíženější hráčem týmu. Jak jste zatím s novým angažmá spokojen?

Na vytíženost si stěžovat nemůžu. Mám od trenéra důvěru, kterou se mu snažím splácet. Ale upřímně řečeno, mé výkony jsou takové kolísavé. Dva zápasy se cítím dobře, jeden špatně, takže se sebou nejsem úplně spokojený. Samozřejmě aklimatizace nějakou dobu trvá, ale už jsou to tři měsíce a výkony by měly být ustálenější. Myslím, že v neděli to nebylo špatný, avšak celkově mi chybí větší převzetí zodpovědnosti a role lídra. Chci se k tomu dopracovat a potvrdit kvalitu, se kterou jsem přicházel. Zatím je spokojenost poloviční, nahoru dolů.

Kolik procent chybí k ideálu?

Cítím se na takových sedmdesát procent. Třicet procent mi ještě schází k tomu, abych se cítil úplně top. Ale nejde o trénovanost, spíš herní pohodu. Celý život jsem hrál v Česku, všechny hráče jsem znal, stejně jako kabinu, která doma funguje jinak. Než do nových kolejí zapadnete, poznáte novou ligu, nové útočníky, nový styl, chvilku to trvá. Někomu méně, někomu déle. A mně nyní trošku dýl. Musím se snažit. Přišel jsem s nějakou pověstí a tu si musím vybudovat znovu od začátku. Nikdo mi nic zadarmo nedá.

V kabině držíte nejvíc s exlibereckým gólmanem Lukášem Hroššem?

Jasně, s Hrošíkem jsme teď byli shodou okolností i na pokoji, protože jsme zbyli dva poslední Čechoslováci, protože dva kluky ze Slovenska teď máme zraněné. Takže držíme československou kliku. Plus s Poláky, kteří k nám mají přeci jen blíž. U nás je těch národností trochu víc, jsme skoro jako Babylon.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Lukáš Juliš ze Sparty a Jakub Jugas ještě v dresu Slovanu Liberec.

Kvalitu polské ligy hodnotíte jak? Ptám se i vzhledem k tomu, že třeba Slavia vypadla s Legií Varšavou z Evropské ligy.

Víme, kde se teď pohybuje Legia, která včera prohrála doma 1:3 se Stalem Mielec a jsou předposlední... V Polsku hraje osmnáct týmů a z toho šestnáct je tak vyrovnaných, že může kdokoliv s kýmkoliv vyhrát i prohrát. V Česku to platí pro první pětku. Upřímně říkám, že tady je kvalita ligy vyšší. Určitě co se individuální kvality týká. Když to porovnám s útočníky v české lize, rychlostně, silově a technicky jsou lepší. Ale na druhou stranu bych řekl, že česká liga je víc taktičtější. Cítím u nás větší zodpovědnost vůči týmu. Tady si řeknou, že hrajeme jeden na jednoho a nějak to dopadne. Někdy to vyjde, někdy ne.

Reklama

Související témata: