Článek
Rozhodující duely, po kterých už není šance na opravu, často přinášejí taktické manévry a nudu, ovšem tentokrát to neplatilo. První dva góly padly už během úvodních deseti minut, k vidění bylo dohromady 20 střel a vítězná trefa Mislava Oršiče patřila k nejkrásnějším na turnaji. Navíc kdyby marocký čtvrtfinálový hrdina Júsuf Nasírí na poslední chvíli v nadějné pozici neminul branku, mohlo dojít na prodloužení.
Jedinou kaňkou byla neodpískaná penalta ve druhé půli po faulu na chorvatského stopera Jošku Gvardiola, nepochopitelný kiks rozhodčího neopravili ani kolegové u videa. Nakonec to tolik nevadilo, Chorvaté i tak slaví bronz. Zasloužený.
Správně se poučili z prvního zápasu ve skupině s Marokem, který po dietním průběhu skončil bezgólovou remízou. Trenér Zlatko Dalič před utkáním o bronz chytře vsadil na ofenzivní sestavu s pozdějším hrdinou večera Oršičem, Markem Livajou či Lovrem Majerem, jenž pomohl Chorvatsku k rychlému prvnímu gólu.
Trenér chorvatské fotbalové reprezentace Zlatko Dalič (vpravo) a hvězdný Luka Modrič pózují po vítězství v utkání o 3. místo na MS v Kataru.
Je svým způsobem zázrak, že čtyřmilionová země po bronzu z Francie 1998 a stříbru z Ruska 2018 má už třetí medaili z mistrovství světa. Nejen díky energickému kapitánovi Lukovi Modričovi, jehož kouč Dalič po posledním zápase vděčně políbil na čelo. Chorvatský režisér si v sedmatřiceti drží exkluzivní formu, ovšem vynikali i další: defenzivu zpevňoval teprve dvacetiletý stoper Gvardiol, běžeckým statistikám vládl maratonec Marcelo Brozovič a nemůžeme vynechat spolehlivého brankáře Dominika Livakoviče, hvězdu penaltových rulet s Japonskem a Brazílií.
Chorvaté možná nebyli tak přímočaří jako před čtyřmi lety a scházel jim produktivní útočník typu Davora Šukera či Maria Mandžukiče, ale nebylo to pro ně fatální. Zajímavá generace má další placku, fotbalové Chorvatsko na ni bude vzpomínat s nostalgií. A třeba ještě není konec, už za rok a půl se bude hrát EURO.
Maroko sice prohrálo poslední zápas katarské mise, ale nemusí litovat. Může ho hřát nálepka hlavního překvapení šampionátu i historický milník: žádný jiný africký tým se na MS nedostal mezi poslední čtyři. A to trenér Valíd Radžradžuí nastoupil teprve na konci léta...
Senzační první místo ve složité skupině s Chorvatskem, Belgií a Kanadou, pak vyřazení Španělska a Portugalska. Styl? Celkem pragmatický s jediným inkasovaným gólem, ironií osudu vlastním. Euforie rostla s každým dalším zápasem a v Maroku se začalo mluvit o potenciálním pořádání mistrovství světa 2030.
Poslední dva kroky tým nezvládl, dojel na nezkušenost, zranění a větší kvalitu soupeřů. Maročané nebyli bez šance, ale Francie i Chorvatsko byly v osudových momentech lepší. „Máme mladý tým a dobrý základ do budoucna," vzkázal kouč Radžradžuí. Nejde s ním nesouhlasit, Maroko se po nadechnutí v Kataru může zadusit leda samo. A ještě jeden bonus jeho tažení letošním mundialem: inspirace pro zbytek kontinentu. Celá Afrika už ví, že to jde.
