Jen na vlastní riziko aneb Tragédie na hřišti si nevybírá

A touze stát se úspěšným fotbalistou se nedá divit. Fotbal je jedno z nejpříjemnějších zaměstnání na světě. Když pomineme široce známý fakt, že fotbalisté nemají hluboko do kapsy a patří k nejlépe placeným sportovcům na světě, ve výčtu pozitiv se dá pokračovat donekonečna. Dvě hodiny na tréninku, spousta běhání, takže břicho neroste, dobrá strava, v sobotu se zahraje zápas, když to dobře jde, všichni se klaní a místa v restauraci a na diskotéce jsou automaticky rezervovaná, dívky se neustále usmívají, k tomu obvykle příjemný život v některém z moderních evropských měst. Občas se to však nenávratně zhatí.

Prvním fotbalistou v novodobé historii, který na hřišti zemřel, byl kamerunský reprezentant a hráč tehdy ještě provinčního Manchesteru City Marc-Vivién Foe v roce 2003. Foe byl v době před svojí smrtí osmadvacetiletý defenzivní záložník, v nejlepších letech a formě a se zkušenostmi z čelních klubů ve Francii a Anglii. O to více byla veřejnost jeho smrtí šokována. Kamerunec nebyl prvním fotbalistou, který zemřel přímo na hřišti, byl však prvním svého kalibru v novodobé, mediálně intenzivně sledované éře fotbalu. Incident se stal v 71. minutě zápasu Konfederačního poháru FIFA ve francouzském Lyonu. Fotbalista se bez vnější příčiny skácel na trávník a zůstal ležet. Záchranáři odnesli bezvládné tělo na nosítkách a zahájili resuscitaci. Ani po 45 minutách se hráče nepodařilo oživit, při posmrtné pitvě se ukázalo, že příčinou smrti byla zástava srdce a že Foe trpěl vrozenou srdeční vadou. Zápas se dohrál, což je při dnešních standardech až barbarské, Foe se však se svými spoluhráči už neradoval, zemřel krátce po závěrečném hvizdu. Jeho smrt přinesla vlnu kritiky na relevantnost pořádání turnajů podobného ranku po sezoně.

Jen půl roku poté se odehrála velmi podobná událost se stejnou příčinou - infarktem. Miklos Fehér, maďarský reprezentant hrající v barvách portugalské Benficy, dostal ve venkovním zápase proti Vitorii Guimaraes šanci jako náhradník. Po nástupu na hřiště se mu podařilo přihrát na vedoucí branku svého týmu. Radoval se však tak horečně, že si vysloužil žlutou kartu… usmál se, nahnul se a bezvládně se svalil k zemi. Okamžitě se k němu seběhli spoluhráči, rozhodčí a následně i lékaři. I přes okamžitou pomoc se Maďarovo srdce nepodařilo nakopnout a fotbal zažil v krátkém časovém období druhý šok v podobě náhlého úmrtí jednoho z hlavních aktérů. Příčina byla pokaždé stejná. Tentokrát ovšem zemřel ještě mladší člověk, Fehérovi bylo v době smrti pouhých 24 let.

Další tragédie nastala o tři roky později, přesně 25. srpna 2007, ve Španělsku. Antonio Puerta, kapitán Sevilly a španělský reprezentant, se v domácím zápase svého týmu proti Getafe ve 28. minutě rovněž svalil k zemi. Příčinou byla, jak jinak, srdeční zástava. Puerta se dokázal po intervenci spoluhráčů probrat a ze hřiště odešel po vlastních nohou. V šatně však zkolaboval znovu a byl odvezen do sevillské nemocnice. Tam ho napojili na přístroje. Puertovo srdce a organismus nicméně nefungovaly správně a infarkty se mu vracely i na jednotce intenzivní péče. Stav se neustále zhoršoval a lékaři konstatovali, že v kómatu pobývající Puerta má velmi pravděpodobně poškozený i mozek. 28. srpna, tři dny po osudném zápase, 22letý fotbalista zemřel. Zanechal po sobě ženu v osmém měsíci těhotenství. Po jeho smrti již FIFA nezůstala bez reakce.

Ne všichni fotbalisté, kteří na hřišti zkolabovali, měli tak pohnutý osud. Fabrice Muamba, svého času střední záložník anglického Boltonu, utrpěl zástavu srdce 17. března 2012 a strávil těžko uvěřitelných 78 minut ve stavu klinické smrti. Z praktického hlediska byl tedy mrtvý. Muamba obdržel rychlou první pomoc na hřišti a poté po cestě sanitkou do nemocnice. Celkově 15 elektrických šoků defibrilátorem. Šťastný konec jeho příběhu dokládá i humorná vložka - Muamba se po probuzení v nemocnici zeptal lékaře, kde je a co se mu stalo.

Rovněž bez smrtelné tečky, nicméně s podobně fatálním osudem, nadosmrti upoutaný na lůžko, skončil mladičký talent Ajaxu s marockými kořeny Abdelhak Nouri. Subtilní Nouri byl nizozemskou veřejností považován za ohromný talent, dobře se prezentoval za dorost svého klubu v juniorské Lize mistrů, byl kapitánem nizozemské „jedenadvacítky“, a dokonce ve svém prvním zápase za A tým Ajaxu vstřelil jako střídající hráč branku. Osudným se mu stal zápas na soustředění v Rakousku proti Werderu Brémy. 8. července 2017 fotbalista zkolaboval na zástavu srdce a byl převezen helikoptérou do nemocnice. Jeho stav byl ohlášen za stabilizovaný, Ajax ovšem přiznal, že mladý Nizozemec utrpěl rozsáhlé poranění mozku bez možnosti revitalizace. Hráčova rodina později klub zažalovala a po dlouhém vyšetřování od KNVB (Nizozemská fotbalová asociace) jí bylo dáno za pravdu. Nouri byl nedostatečně a pomalu ošetřen, v klubu navíc o jeho problémech se srdcem věděli. Ajax nakonec musel rodině fotbalisty vyplatit necelých 8 milionů eur. V květnu tohoto roku se o aktuálním stavu Nouriho vyjádřil zdroj blízký rodině. „Je to zdravý kluk, všechno funguje, jak má, ale stáří se už nikdy nedožije,“ říká spisovatel Khalid Kasem.

Nejšťastnější konec zaznamenala dánská hvězda Christian Eriksen. Tomu se srdce zastavilo 12. června 2021 na o rok odloženém EURO 2020. Ve 43. minutě prohraného zápasu proti Finsku si fotbalista bez příčiny lehl na trávník a nezvedal se. Na pomoc mu velmi promptně přispěchal kapitán družstva Simon Kjær a poskytl Eriksenovi první pomoc, za což byl posléze významně vyzdvihován fotbalovou veřejností. Zbytek týmu kolem Eriksena vytvořil clonu tak, aby inkriminované momenty nebyly na kameře. Dánský fotbalista se zotavil a pět dní po kolapsu si do srdce nechal voperovat implantabilní kardioverter - defibrilátor (ICD). O den později byl propuštěn z nemocnice. Inter už mu šanci dát nemohl - v Itálii je zákaz hry s kardiostimulátorem, nicméně Eriksen kariéru dokázal opět nakopnout a přes Brentford se v létě 2022 dostal až do slavného Manchesteru United, kde působí dodnes.

Posledním případem smrti je několik dní starý skon Raphaela Dwameny. Ghanský fotbalista zkolaboval na zástavu srdce ve šlágru albánské ligy mezi Egnatií a Partizanem Tirana. Jeho srdeční vada mu byla diagnostikována již v roce 2017, kdy měl ve velmi dobře rozjeté kariéře přestoupit ze švýcarského Curychu do slavné Premier League, konkrétně do Brightonu. Po lékařské prohlídce mu bylo silně doporučeno, aby pověsil kopačky na hřebík. Neposlechl, a dokonce pak během zápasů v dalších angažmá několikrát zkolaboval. Vždy se však dokázal znovu postavit na nohy a pokračovat. Touha hrát fotbal byla silnější. Až do oné osudné 23. minuty v albánském Rrogozhinë. Dwamena to však věděl, hrál na vlastní riziko.