Článek
Minimálně dvoumetrový, naprosto jasný ofsajd v utkání anglické ligy mezi Nottinhgamem a Leicestrem (2:2) čárová rozhodčí Sian Massey-Ellisová musela vidět. Tedy alespoň doufám, jinak by v elitní soutěži neměla co dělat. Jenže jak velí současné regule? Nemávejme. Skoro nikdy. Však VAR se na to zpětně podívá. Co kdybychom neprávem přerušili gólovou akci?
Ušlechtilý záměr? Možná. Jenže následky mohou být katastrofální.
Útok pokračoval, útočník Nottinghamu Taiwo Awoniyi vinou toho ve snaze zakončit narazil v plné rychlosti břichem do tyčky a skončil v nemocnici. V umělém spánku. Prasklé střevo, operace, strach o jeho zdravotní stav.
Awoniyiho spoluhráč Ola Aina to vlastně shrnul perfektně: „Tohle by se nikdy nestalo, kdyby praporek letěl nahoru. Vždyť akci předcházel jasný ofsajd.“
Z podobného důvodu už si v Anglii ublížila řada dalších fotbalistů, v české lize pak dohrávaný ofsajd odnesl před třemi lety vážným zraněním kolene tehdejší stoper Baníku Jaroslav Svozil. Tam nešlo o několikametrové postavení mimo hru, ale i tak.
Můžete namítnout, že Awoniyi se mohl stejně zranit i po akci, která proběhla dle regulí. Samozřejmě. Ale proč zbytečně zvyšovat riziko zranění?
Současný trend má navíc i další úskalí. Fotbal je hra o emocích. Diváci chodí na tribuny, aby se bavili. Nezřídka slýchávám na stadionech stížnosti frustrovaných fandů ve chvíli, kdy útočník vybíhá daleko zpoza obranné linie, a akce i tak pokračuje.
„Proč to nemávne hned? Vždyť to byl úplně jasnej ofsajd!“
Ano, byl. Vidí to všichni přítomní, vidí to lidé u televize, vidí to určitě i čároví rozhodčí. Ale nemávnou. Počkají a praporek zvednou až po zakončení ofenzivního tažení. Protože „co kdyby náhodou…“
Za takové konstelace už jsou ale asistenti sudích téměř k ničemu. Vždyť prakticky jen ukazují, kdo má házet aut.
Pokud nemají dost dobrý zrak na to, aby odhalili několikametrový ofsajd, měli by odhodit praporek a věnovat se jinému povolání. Jenže oni s největší pravděpodobností mají. Vždyť všichni dříve pískali nižší soutěže, kde VAR „nepomůže“. Jenže v těch elitních mávat víceméně nesmí. Protože zastavit akci je v dnešním světě videa daleko větší průšvih než nechat dohrát desetimetrový ofsajd.
To může vést ke zraněním, které profíkům značně přibrzdí kariéru. K frustraci diváků. K tomu, že se hráč vyšťaví padesátimetrovým sprintem, který byl úplně k ničemu.
Zranění bijce z Nottinghamu by mělo být poslední kapkou. Nechme arbitry znovu mávat ofsajdy na první dobrou. Minimálně ty vyloženě jasné.
Vždyť od toho ten praporek mají.
