Chaloupek: Fakt nás vyždímali. Mrzí mě, že jsme se zalekli

Milán (od našeho zpravodaje) – „Neskutečný, strašný,“ oddechoval dvaadvacetiletý stoper po příchodu před novináře.

Chaloupek působil unaveně, vyšťaveně. Není se čemu divit. Po duelech s Duklou či Libercem nastoupil před absolutní světovou špičku.

Byl to fofr?

Obrovská kvalita. Naprosto zaslouženě hráli finále Ligy mistrů. Jsme za tu zkušenost rádi, ale výsledek nás samozřejmě mrzí.

Zbyly vám nějaké síly?

Vůbec. Na hrotu byl Martínez s Thuramem a vystřídal je Esposito, který dal vloni spoustu gólů, a Bony, který nastupoval za Parmu. Jsou to neskuteční frajeři. Fakt nás vyždímali.

S jakým plánem jste do utkání šli?

Chtěli jsme trochu víc držet míč, abychom je nechali běhat. Hlavně ze začátku jsme byli ale splašení. Až časem jsme zjistili, že to jde. Začátek nás stál ale spoustu sil. Mrzí nás, že jsme se zalekli.

Nesehrál roli i strach?

Těžko se mi to hodnotí, protože převládají negativní pocity z celého projevu i výsledku. Máte ale pravdu, že jsme se zalekli. Když totiž přišly pasáže, ve kterých jsme drželi míč, nebylo to tak špatné. Škoda je, že podobných chvil nebylo víc.

Co vy osobně, jak jste se pral s velkým zápasem?

(vyhrkne) Největší zápas mé kariéry – druhé utkání v Lize mistrů a hned s finalistou. Žiju svůj sen. Bylo tady pětapadesát tisíc. Neuvěřitelný zážitek. Byl jsem až překvapený, že jsem nebyl nervózní před zápasem. Přišlo to na mě až na stadionu, ale nebylo to tak hrozné jako při prvním ligovém startu.

Vyměnil jste si s někým dres?

Měl jsem štěstí a dostal jsem dres od Bastoniho, což jsem si přál.

Nemrzí vás obdržené góly?

Všechny byly zbytečné. Jindrovi nemůžeme nic vyčítat, protože je skvělý a k fotbalu chyby patří. Spíše si zakládáme na tom, že nabíráme hráče ve vápně, a pak nám to tam dvakrát doklepnou. V lize podobné branky nedostáváme. Jestli je to vypadnutí z koncentrace, nebo zmíněný strach? Nevím…

Světlým momentem byl váš návrat a zabránění gólu. Nenatloukl jste si ale o tyč?

(zasměje se) Ještě teď mě bolí loket a rameno. Dal jsem si levou rukou o tyč, ale furt je to jen ruka a ne noha. Hlavně že to nebyl gól.

Neříkal jste si, že by vás to mohlo dostat z krize?

Říkal a mrzelo mě, že podobná situace nepřišla za stavu 0:0. Mělo by to jiný význam. Já ale vždy chci zabránit gólu, i kdyby to mělo být už na 0:6. Každý z nás bude vždy jezdit po zadku.

Nezamává to s vámi do nedělního střetnutí se Spartou?

Vůbec. Vyspíme se a bude před námi nový den. Čeká nás extrémně důležité utkání a půjdeme do toho opět se stoprocentním soustředěním.