Článek
Baku (od našeho zpravodaje) - Před necelým měsícem ještě dokončil domácí zápas s Plzní (2:1), ale už v tu chvíli Vlček cítil, že je něco špatně. „Tříslo mi ztuhlo, utkání jsem dohrával v takových bolestech, že jsem věděl, že tam bude něco trhlého,“ popisuje Vlček.
Co bylo dál?
Hlavně jsem se modlil, aby nešlo o nic velkého, což se naštěstí potvrdilo. Hrozně mě mrzí, že jsem kvůli zranění vypadl z reprezentace, kam jsem se mohl po dvou a půl letech vrátit. Ale i to je fotbal, bohužel. Musím jen dál makat a snažit se o další nominaci.
S jakými emocemi jste pak národní tým v Lize národů sledoval?
Koukal jsem na všechny zápasy a byl jsem i osobně v Edenu. Kluci stáli proti nejlepším z nejlepších, obrovská kvalita, ale poprali se s tím slušně. Od nového trenéra Santiho Denii se hodně očekávalo. Veřejnost byla zvědavá, jak rychle se projeví jeho rukopis. Ohlasy jsou dobré, protože jsme viděli kvalitní zápasy na to, kdo stál proti nám. Sám mám z projevu radost.
Vyprávěli Michal Sadílek nebo Štěpán Chaloupek, jaká byla atmosféra uvnitř?
S Chalym jsem byl v kontaktu na denní bázi, zněl velmi pozitivně a spokojeně. Zažil jsem jen začátek srazu, aby se na mě podívali lékaři. Trenér s námi všemi mluvil a i já, co jsem se objevil jen na chvíli, jsem byl nadšený z jednání s hráči i z celkové atmosféry.
Omluvenek ze Slavie bylo ale více, hodně se to řešilo. Můžete popsat, jak vypadala komunikace či spolupráce mezi klubem a reprezentací?
Hned po zápase s Plzní jsem jel na sono, kde bylo vidět, že na třísle něco je, ale nepoznala se velikost. V 6:20 druhý den jsem mířil na rezonanci, kde jsou výsledky přesnější. Kolem osmé už bylo jasné, že trhlina tam je. Domluvili jsme se, že přijedu na sraz, kde si mě doktor zkontroluje a domluvíme další postup. Doufalo se, že bych mohl mít třeba pár dní volno a připojil se později, ale bohužel trhlina byla taková, že potřebovala tři týdny, což byla vlastně celá přestávka. Nemělo to tedy cenu a léčil jsem se v klubu.
Mluvil jste o návratu do národního týmu po delší době, ale není to poprvé, co vás zranění přibrzdilo v nepravý čas. Neříkáte si, že vám fotbalový život umí slušně naložit?
Jasně, je to těžké, ale s mamkou si celý život opakujeme, že všechno se děje z nějakého důvodu. Tomu věřím a zbytek si do hlavy moc nedávám. Mám z fotbalu stejnou radost, pořád mě strašně baví. Prostě musím jít dál. První dny po zranění jsou vždy nejhorší, ale s odstupem času už na vše koukám jinak. Hlavně koleno, musím zaklepat, drží.
Pojďme na chvíli od toho, co bylo, k tomu, co vás čeká. V úterý nastoupí Slavia v Lize mistrů na půdě Sabahu. Jaké dojmy soupeř z Ázerbájdžánu na první dobrou vyvolává?
Hodně cestování! (smích) Mají hodně zajímavý příběh, klub byl založen někdy před devíti lety? Neuvěřitelné, že se za tak krátkou dobu dostali až sem. Bude to netradiční a ošemetný soupeř. Moc se o něm neví. Ale těším se, zase se podíváme na nové místo. Navíc už je to opravdu dlouho, tuším nějakých 19 let, co Slavia v Lize mistrů nevyhrála. Potřebujeme sérii zlomit a pevně věřím, že to může být teď.
Vždy se myslí, že vítězství může přijít proti soupeřům z nižších košů - loni Pafos a Bodö/Glimt, nedávno Lens. Necítíte v těchto duelech zvenku větší tlak než proti gigantům typu Arsenalu nebo Barcelony?
Neřekl bych. Mezi sebou si říkáme, že bychom vyhrát chtěli, že to je nejvíc, co na klubové úrovni můžete dosáhnout. Člověk si myslí, že jde o papírově nejslabší protivníky, ale pořád to jsou třeba mistři svých zemí a z nějakého důvodu se do hlavní fáze dostali. Lidé kolem nás nám občas hlásí: „Teď by to přeci mohlo klapnout, ne?“ Ale všechny zápasy jsou strašně složité. V Baku prostě chceme zvítězit a odškrtnout si jeden z úkolů, na který všichni v kabině myslíme.
Možná nejdelší je čekání pro trenéry.
Ale absolutně na nás nehází nějaký tlak, že by si oni chtěli něco splnit. Samozřejmě víme, jak jsou za poslední roky úspěšní, takže hrajeme i pro ně. Jisté je, že někdy se série přeruší. Musí, jen člověk nikdy neví kdy. Třeba porazíme Sabah a pak můžeme udolat kohokoliv.
Stoper fotbalové Slavie Tomáš Vlček před utkáním Ligy mistrů s Lens.
Patrně ale i Slavia je pro ostatní týmy sokem, kterého vidí jako cestu k bodům. Jak je na klub podle vás v Evropě nahlíženo?
Nechci znít tolik zaujatě, ale co slyším od různých trenérů a hráčů, je trochu poznat, že hlavně v Edenu můžeme hrát vyrovnaně téměř s kýmkoliv. Soupeři cítí, že v Praze je nečeká nic jednoduchého. Když jsme si po Lens povídali s Abdallahem Simou, popisoval, jak si jeho spoluhráči mysleli, že to bude snadné. „Hele, nebude to sranda, jak si myslíte,“ upozorňoval je. Když přišel po utkání, všichni se mu omluvili, že měl pravdu. Mysleli si, že vyhrají levou zadní, ale nebylo to tak. Slavia má dobré jméno, i když se pere právě s tím, že dlouho v Lize mistrů nevyhrála. Jsme pro ostatní nechutní a všichni to určitým způsobem ví. Nahlíží se na nás pozitivně, což nám všem dělá radost. Teď je potřeba to překlopit do bodů.
Obecně je kabina hodně nová a je v ní hodně hráčů, kteří poslední období nezažili. Jak si vše sedá?
Letní obměna byla na poměry Slavie fakt veliká. Nikdy nezapomenu na moment, kdy jsme jeli na první soustředění a z minulé sezony jsme se znali jen já, Ivan Schranz, Kuba Markovič a ještě někdo, to si teď bohužel nevzpomenu. Přineslo to ale zase jiné zkušenosti a něco nového, jak se všichni chtěli porvat o místo. Přišli z klubů, kde měli velké minuty. Logicky ukazují kvalitu.
A lidsky?
V pohodě, naše kabina vezme k sobě každého. Jediný problém byl logicky v sehranosti během přípravy. Hodně se nováčkům opakovalo, co po nich trenéři chtějí. Pro nás, co jsme v klubu déle, to bylo trochu zvláštní. Ale chápali jsme to. Pak se vrátili reprezentanti a jádro se znovu sešlo. Navíc vidíte, jak kluci zapadli. Třeba Wiktor Nowak. Polák, cizinec, ale máte pocit, jak kdyby s vámi seděl v kabině pět let. Fungujeme fantasticky a mám z toho velkou radost.
Právě na Wiktora se chci zeptat detailněji. Během reprezentační pauzy byl doma za výkony v nároďáku hodně chválen.
Málokdo ho předtím asi znal. Ani já, nikdy dříve jsem jeho jméno neslyšel. Přišel prostě mladý kluk z Polska. Wiktor je fantastický člověk, je s ním strašná sranda. Okamžitě jsme si sedli. Jen jsem čekal, jaký bude fotbalově. A po prvních ligových kolech? Bylo hned vidět, co ho zdobí. Jakmile jsem ho viděl, řekl jsem si, že mi stylem připomíná Tomáše Součka.
Čím přesně?
Nechci, aby to vyznělo blbě, prostě oba mají dlouhé ruce a nohy. (smích) Wiktor dal strašně rychle pět gólů. Neuvěřitelné, jsem za něj hrozně šťastný. Premiérová pozvánka do reprezentace mu určitě pomůže, jelikož zjistí, zda na to má i na mezinárodní úrovni. Snad mu ještě vzroste sebevědomí. Trochu si ho musíme vychutnat připomínkami nebo něčím do kasy. Jen se bojím, že pokud bude podobně pokračovat, aby s námi nějakou dobu vydržel. Ale to je fotbalový život.
Nemůže mu rychlý vzestup stoupnout do hlavy?
Nemyslím si. Choval se stejně, ať u nás byl pár dní, nebo i teď, když je kometou ligy. Nepoznal jsem na něm rozdíl, že by třeba zpychnul. Wiktor je normální kluk.
Wiktor Nowak (vpravo) slaví gól v derby.
Zeptám se ještě na jednoho mladíka. Mikuláš Konečný zažívá hodně turbulentní start sezony, jak s ním vy osobně mluvíte?
Miky je skvělý. Má podobný osud jako já. V mladém věku byl ve Slavii, ale šel na hostování do Pardubic a vrátil se. Hrozně zmužněl, přišel hotový hráč. A mluvit se s ním snažíme všichni. Třeba po Lens, kdy po pár minutách viděl červenou, byl zničený. Snažili jsme se ho podpořit, že to je prostě fotbal. Ať nehází vinu na sebe, že podobné věci se stávají. Dělá mi radost, že máme dalšího odchovance. Snažím se mu pomáhat hlavně mimo hřiště, na něm to moc nepotřebuje. Na svůj věk hraje výborné zápasy s kvalitními soupeři, třeba i za jednadvacítku, což jsou pro něj parádní zkušenosti.
Vedle toho je pro vás přímou konkurencí. Trenér Jindřich Trpišovský o stoperech mluvil jako o dobrých lahvích vína, z nichž si může vybírat. Jak nesete možná až přetlak na této pozici?
Vnímám ho pozitivně. Konkurence musí být, abychom se všichni zlepšovali. Jasně, v létě nás bylo hodně, a i po odchodu Denise Halinského stále je. Všichni se ale chceme posouvat, což je pro trenéra jen dobře. Pořád má hráče, kteří jsou schopni naskočit, výběr záleží jen na něm. Navíc máme mezi sebou skvělé vztahy. Teď se mě někdo právě ptal, jak spolu vycházíme. A já říkám, že úplně normálně. Není problém jít v klidu na kafe, nikdo si s nikým nevadí. Budu se opakovat, ale jsem rád, že nám to funguje.
Fanoušci Slavie v Baku
Na Olympijském stadionu v Baku by mělo být v sektoru hostí 450 až 500 fanoušků. Část z nich spojila výjezd do Ázerbájdžánu s cestou na Fenerbahce, kde Slavia nastoupí příští týden.
Ale co uvidí Baku? Olympijský stadion s maximální kapacitou 69 870 diváků (dorazit by mělo kolem 40 tisíc lidí) byl otevřen v roce 2015. Hned se zde konaly Evropské hry, bylo zde také finále Evropské ligy 2019 nebo Euro v roce 2021. Samozřejmostí je ázerbájdžánská reprezentace, která zde má svůj domov.
Chápu, ale fotbalista přece jen chce pravidelně hrát, což vám se v létě příliš nedařilo.
Souhlasím. Musíme si ale uvědomit, v jakém klubu jsme. Ve Slavii rozhodují drobnosti a musíte být pořád připravený. Ze startu ročníku jsem tolik nenastupoval, ale když trenér ukáže, je potřeba předvést maximum a porvat se o místo. Občas se to kouše těžko, to si nebudeme nalhávat, ale fotbalový život je extrémně proměnlivý. Třeba sedíte, ale za pár okamžiků vás pošlou na trávník a vy musíte obstát. K tomu je nezbytné být neustále dobře nachystaný i v hlavě.
Zdá se ale, že pro Slavii jste velmi cenný. Není obvyklé, aby hráč po dlouhém zranění a sezoně, kdy v lize nastoupil jen do 16 zápasů, dostal novou víceletou smlouvu.
Jde o důkaz, že Slavia má ke mně stejný vztah jako já k ní. Že si mě váží. Byly sezony, kdy jsem toho moc neodehrál. Člověk pak hodně přemýšlí, doma má dceru s manželkou. Jakmile ale Slavia řekla, že se mnou chce pokračovat, nebylo o čem. Byl jsem naprosto nadšený. Vztahy s vedením i s trenéry mám na vysoké úrovni. Všichni ví, že bych pro klub dýchal. Teď už to jen chci všem vrátit svými výkony na hřišti, abychom byli úspěšní.
Pokud stávající kontrakt do roku 2030 dodržíte, bude vám devětadvacet. S ohledem i na zdravotní kartu koukáte ještě po zahraničí?
Je snem každého zahrát si v jedné z top lig. Tím, co se mi stalo, jsem byl trochu uzemněný, což nemá být výmluva. Můj primární sen a cíl byl vždy hrát za Slavii, což se mi plní. Ani bych nemohl být nešťastný. Chci klubu splácet důvěru, soustředím se jen na něj. Ano, v hlavě stále myšlenky na cizinu mám, ale nechávám to plynout. Slavia je pro mě nejvíc, jsem spokojený.
Důkazem jsou i zápasy, kdy přivádíte tým jako kapitán.
Asi si dokážete představit, co to znamená pro kluka, který tady podával balony. Jak neskutečně jsem vděčný, že mohu vést Slavii s páskou, když jsou naši kapitáni zranění nebo cokoliv jiného. To je pro mě obrovská čest. Zároveň si nemyslím, že se v danou chvíli chovám nějak jinak. Vždy se snažím odevzdat maximum. Mám kolem sebe zkušené hráče, fantastické kapitány. Jsou pro mě vzorem, jak bych se chtěl do budoucna prezentovat. Když je možnost, rád za ně zaskočím. Je to další ze splněných snů.
