Článek
Kollerschlag (Od našeho zpravodaje) - Předloni v létě si vážně poranil koleno. Loni ze soustředění v Kollerschlagu odjel do nemocnice, kde mu odhalili nepříjemný zánět mozkových blan. Letos je fit, zatímco zdravotní trable pronásledují jeho kolegy. Navíc se zpožděním, až ve středu, se ke Slavii připojila desítka reprezentantů po šichtě na mistrovství světa.
V sobotu hraje Slavia ligovou generálku s Lyonem, příští víkend zahajuje nejvyšší soutěž proti Slovácku. Zatímco liga pauzírovala, Vlček z virtuálního prostoru nezmizel. Na Instagramu na vás vyskakují vtipná videa, která publikuje jeho manželka Leona.
Odhaluje hezké rodinné chvíle, ale také si z fotbalového partnera opakovaně utahuje.
V práci vás snímají kamery, doma vás manželka točí na mobil. Nemusíte se hlídat?
Občas je to náročné (usměje se). Na sítě nedává žádná videa z osobního prostoru. Spíš ráda dokumentuje, co je sranda a co se mnou zažívá. Je doma na mateřské s dcerkou a chtěla mít nějaké odreagování. Jsem s tím naprosto v pohodě. Nezasahuju do toho, i když jsem občas v obraze.
Všimli si toho v kabině?
Samozřejmě v ní máme pár typů, kteří si mě kamarádsky dobírají.
Už na vás zkusili hlášku vaší manželky: Kdo mi nepřinese bonbonek, fandí Spartě?
(rozesměje se) To naštěstí ne. Spíš slýchám, že jsme instagramové hvězdy. Nebo se mě ptají: Ty máš ještě potřebu se natáčet na Instagram? A to seš takovej podpantoflák, že skočíš pro bonbonek? Znáte, jak to ve fotbalové kabině chodí. Je to pošťuchování, se kterým jsem úplně v pohodě.
V závěru minulé sezony jste Slavii velel jako kapitán. Může vám po obměně a okolnostech zůstat páska i do nového ročníku?
Byla to obrovská čest, v klubu jsem odmalička a je nepopsatelný poct, že jsem mohl pásku mít. Víc o tom ale nepřemýšlím. Uvědomuju si, že jsou tady zkušenější hráči. A až oni nebudou, milerád je zastoupím.
Je otázka, jak se po mistrovství světa rychle zapojí. Vy jste zvládl soustředění i kompletní přípravu.
Je vidět, že z mistrovského kádru zbylo asi osm hráčů. Byla tu spousta nových kluků i těch, co se vrací z hostování. Organizace hry nebo fungování týmů zůstává na nás. Mám výhodu, že se dokážu vžít do mladších hráčů, což jsem sám ještě nedávno zažíval. Snažím se jim pomoct, mluvit s nimi, aby se nebáli. Sám vím, jak jsem se stranil a i trochu styděl.
Ostych stranou, jak vás potěšila nová a vylepšená smlouva ve Slavii?
Hrozně rád bych řekl, co to pro mě znamená. Nedokážu to ale popsat a nechci používat klišé.
Zkuste to.
Slavia byla vždy týmem, kterému jsem fandil. Od deseti let za ni i hraju. Měl jsem sen, že chci za ni jednou nastoupit. To se mi povedlo a nikdy nepřestanu být vděčný za to, co se děje dál. Vím, že není jednoduché se dostat do Slavie a prodloužení smlouvy pro mě vážně hodně znamená. Poslední dvě sezony jsem byl dost často mimo tým. Je to hezké, že na vás klub myslí. Budu se to snažit celé Slavii vracet na hřišti. Cítím podporu, kterou v ní mám.
Cítíte i závazek?
Spíš zodpovědnost. Klub vynaložil nějaké peníze, které mi bude posílat i dál. Cítím, že klubu s novou smlouvou musím nějak vrátit a oplatit. Kdo mě zná, ví, že bych pro Slavii dýchal. Budu dělat to, co jsem dělal do teď. A budu doufat, že to bude stačit.
Přichází vaše chvíle?
Chápu, kam tím míříte. Vnímám to tak, že jsou v týmu stále služebně starší kluci, kteří toho mají odehráno ještě víc. Jsem v pozici, že do toho pořád zaplouvám. Je to spojeno s tím, že jsem předchozí sezony byl dost mimo. Poslední období beru, že jsem spíš zaskakoval za kluky. Teď se to trochu mění, odjel jsem celou přípravu, cítím se na hřišti dobře. Zaklepu na dřevo, ale taky cítím, že bych tuhle sezonu mohl být častěji na hřišti.
Není to zbytečně opatrné? Ve fotbale spíš uspějí průraznější jedinci.
To souhlasím, ale vycházím z toho, čím jsem si prošel. Jsem opatrný a skromný. Výpadky mě naučily, že se nemůžu stavět do pozice lídra. Po zraněních si mnohem víc vážím a užívám fotbal. Budu rád za každou minutu a chvíli, kdy budu moc klukům a Slavii pomoct. V hlavě mi zůstává, že chci hrát každý zápas. Zároveň si moc dobře uvědomuju, že jsem ve Slavii, kde je to extrémně náročné.
Jak vás těší, že náklonnost k ní i fotbalu pochytila i dcerka Lotty?
Těžko se mi popisují pocity, které zažívám se Slavií, a s dcerou to je snad ještě dvakrát silnější a složitější. Milovanou Slavii obdivuju odmalička a najednou na hřišti stojí nejmilovanější dcera, která si to užívá stejně jako já.
Na jaře po výhře s Olomoucí jí tleskala zaplněná Tribuna Sever, když dokoulela míč do sítě.
Šel jsem pro ni a nenapadlo mě, že by se něco takového mohlo stát. Vehnalo mi to slzy do očí, viděl jsem dětskou radost a říkal si, že je svět v pořádku. Byl to extrémní pocit štěstí a skoro až emoční zkrat, po kterém nechápete, co se stalo.
Jak o tom mluví dcerka?
No, docela často. Přes týden taky prakticky neřešíme nic jiného. Když přijdu po tréninku, ptá se: Tati, kdy půjdeme spolu na stadion? Vůbec nevím, kde se to v ní vzalo. Samozřejmě na fotbalových hřištích vyrůstala, oblíbila si je. Já se trochu bál hlučného prostředí v Edenu. Mám ale pocit, že si ho užívá o to víc. To bych do tříletého dítěte vůbec neřekl. Krásný! Je to sen, který se nám se ženou splnil.
Proti Olomouci se v Edenu odehrál poslední normální zápas, po něm nastalo šílené derby. Jak jste vstřebával, co se na stadionu dělo?
Mluví se mi o tom hrozně těžko. Nezapomenu na moment, kdy jsme odjížděli ze stadionu. Nebyl jsem schopný mluvit. Měl jsem pocit, že něco ve mně umřelo. Nikdo další z týmu nevěřil tomu, co se stalo. Chyběly tři minuty do konce, už jsme vlastně čekali na to, jak začneme slavit titul. Najednou člověk spadl na zem. Nemohl to ovlivnit. Ohromný emoční kolotoč, který doteď nechápu.
Ke klubu máte vztah, na Tribunu Sever jste chodil jako kluk. Nepídil jste se, co se stalo?
Musím se přiznat, že snad tři týdny jsem nebyl schopný o tom mluvit, jak jsem byl emočně zničený. Třeba i s mojí mámou jsme se normálně bavili, ale když se na tu situaci optala, nebyl jsem schopný odpovědět a odmlčel se. A vlastně doteď nemám sílu to s nikým řešit. Sám nevím, co se stalo. Jen vím, že Eden bez fanoušků není Eden. Věřím, že se v rámci možností vrátíme do normálu a Eden bude zase plný.
Jak se změní Slavia na hřišti?
Po příchodu nových kluků se vždy objeví i nový impulz. Přibude konkurence, která nepřišla za málo peněz a která nechce sedět na lavičce. Čekají nás těžké zápasy v Lize mistrů i české lize, která se neskutečně zkvalitňuje. Nastoupit může jedenáct kluků, bude to těžký boj o základní sestavu. Beru to jako zdravou konkurenci, která nás může posunout.
A co se musí stát, abyste i za rok už i s fanoušky v Edenu slavili úspěšnou sezonu?
Osa v týmu je a funguje. Jsem si jistý, že i noví kluci zapadnou. Mé přání je, že bych rád uhrál hezké výsledky v pohárech. Chtěl bych udělat radost nejen slávistickým, ale i všem českým fanouškům. Dlouho se nestalo, aby český tým byl úspěšný v Lize mistrů. A v lize podle mě bude tahle sezona nejnáročnější za poslední roky. Všechny týmy zbrojí, konkurence se zvedá. Dřív se nahoře praly čtyři týmy, teď jich může být klidně osm. Těším se na to, zase to bude oživení pro ligu. A my se na ni dobře připravíme.
