Článek
Istanbul (od našeho zpravodaje) - V klíčovém duelu reprezentační jednadvacítky pomohl parádním výkonem k výhře, která zajistila Lvíčatům baráž. Zároveň si ale ze zápasu odnesl zranění ramene. Původně to vypadalo na delší pauzu, nakonec se dal ale Kačor rychle do kupy a Slavii vystřelil první bod v probíhající sezoně Ligy mistrů.
Do hry jste šel v 85. minutě, o pět minut později jste srovnal. Jaké jste prožíval emoce?
Nepopsatelné. Ani jsem nevěděl, že sem pojedu. Hnul jsem si s ramenem. Byl jsem hlavně rád, že jsem tu mohl s týmem být a mohl si zažít atmosféru Ligy mistrů i při venkovním zápase. Byl jsem samozřejmě rád, že jdu na hřiště ještě s tím, že to můžeme zvrátit v náš prospěch. Ten gól je nepopsatelný, ani nevím, co se mi v tu dobu honilo hlavou.
Jak jste vůbec branku vstřelil? Šlo o velmi netradiční zakončení.
Viděl jsem, že Manu (Emmanuel Ayaosi) má balon na pravé straně v ideální pozici na centr. Chtěl jsem se dostat před bránícího hráče, ten mi tam ale dal tělo a zůstal jsem za ním. Věděl jsem, že se tam nedostanu hlavou, poslední možnost byla tam nějak skočit a trefit to. Přes hráče jsem ani neviděl, jestli jsem trefil gólmana, bránu, nebo to šlo vedle. Pak jsem viděl míč v brance. V ten moment to byly nepopsatelné emoce.
Co jste prožíval na střídačce za stavu 0:2 v 11. minutě?
Byl jsem zaskočený kvalitou soupeře. Ale i z fanoušků, kulisa byla neuvěřitelná. Pro domácí musí být neskutečné, když je fanoušci takhle ženou. Po dvou inkasovaných gólech jsem se otočil na Konečného a kulil jsem oči. Nemyslel jsem si ale, že to bude zásadní problém, protože znám naše kvality. Pak jsme viděli, že jim dochází síly a věděli jsme, že to můžeme zvrátit.
Gól na 1:2, který vám domácí darovali, hodně změnil ráz zápasu.
Po zápase jsme si všichni říkali, že nás ten gól nastartoval. Úplně jsme nezachytili začátek, tenhle moment nám pomohl.
Jak se nastupuje na hřiště za takové atmosféry?
Byl jsem trošku nervózní, ale při prvním doteku s balonem to ze mě spadlo. Chtěl jsem si to užít, ale zároveň pomoct klukům.
Jak jste se dal tak rychle dohromady s poraněným ramenem? Původní prognózy vypadaly, že budete mimo hru delší dobu.
Ano, my jsme s tím taky tak nějak počítali. Po rezonanci mi říkali, že to vypadá minimálně na měsíc a půl. Potom jsem měl týden ortézu a hned, co se sundala, jsem byl v šoku já i všichni kolem, protože rameno na tom bylo o dost lépe, než se čekalo. Všichni jsme z toho zaskočení. Ještě to ale není optimální, u gólu mě to hned bolelo. Věřím, že to bude jenom lepší.
Nebojíte se, že si zranění obnovíte?
Občas nad tím přemýšlím, ale snažím se nemít to v hlavě. Ještě mám strach ze soubojů, protože jsem ještě nešel souboj rameno na rameno. Tam se to ještě testuje.
Byl to dnes největší zápas ve vaší kariéře? Navíc jste gólem zajistil bod.
Doufám, že je to teprve začátek a ne vrchol mojí kariéry. Doufám, že takovéhle zápasy budou jenom přibývat. O tomhle jsem snil jako malý kluk, když jsem na takovéhle zápasy koukal v televizi. Když tady teď můžu stát, tak je to něco neuvěřitelného. Nevím, co budu dělat, asi nebudu ani spát. Uvidíme.
Už jste po zápase mluvil s trenéry? Co vám říkali?
Dělali si srandu, že budu chodit bez jednoho ramene. Samozřejmě byli rádi. Také mi říkali, že je to teprve začátek kariéry. S Houšťou (asistentem Zdeňkem Houšteckým) jsem se bavil, co zlepšit do dalších zápasů, co mi ještě chybí a co není na ideálním levelu. Ale spíše jsme řešili pozitivnější věci.
