Hra Španělů je frustrující, pokyvuje Šulc. Neinkasují? Musíme to prolomit!

Určitě budou mít obrovskou sílu. S ní všichni počítáme, ale nic nebalíme! Nepřijeli jsme si sem zahrát fotbal, ale postoupit ze skupiny. Věřím, že nějaká šance, že je porazíme, existuje. Můžeme nám stačit třeba i remíza. Máme na to, abychom to zvládli.

Je to náročnější. Na balonu si věří, je to náročný i na psychiku. Člověk se musí pořád posouvat, soustředit na to, aby se nacházel v prostoru, v kterým musí být. A když tam jednou nejste, hned toho využívají a mají šanci nebo zakončení. Je třeba dávat pozor, když půjdeme do útoku, protože mají strašně rychlej přechod do ofenzivy.

Hra Španělů je pro soupeře frustrující. Když drží balon, furt si to kolem vás přihrávají. My ale neděláme věci, že bychom do někoho zajížděli, naschvál se jim snažili něco provést, to vůbec ne. Musíme se s tím vypořádat líp než oni.

Určitě, v obou zápasech jsme z nich dali gól. Proti silné Itálii jsme na ně spoléhali taky, a to samé platí i teď. Je to jedna z možností, v čem je můžeme překvapit a vstřelit gól.

Budeme to muset prolomit my (úsměv)! Jsou silní, ale budeme dělat všechno proto, abychom zápas zvládli. Třeba jim dáme dva góly, uvidíme...

Byl jsem překvapený, nová zkušenost, protože tohle je dejme tomu role obránce a já vzadu nikdy nehrál. Ale pravej bek mi seděl víc, neměl jsem to přes nohu. Nalevo si člověk musí dát balon do středu nebo hrát šajtlí po lajně. Ale myslím, že jsme si s tím docela poradil, až na pár situací, kdy jsem tam ztratil míč. Nestydím se za svůj výkon, mohlo to být horší.

Tohle bude asi ještě jinej level. Zápas na EURO jedenadvacítek, a navíc proti Španělům, kteří jsou tady na šampionátu nejsilnější, beru jako největší zápas své kariéry. Kdyby vyšel ještě dobrej výsledek, bylo to by to úplně skvělý.

My tady máme každej den výborný pochoutky, to nebylo jenom včera (úsměv). Samozřejmě byli jsme zklamaní, že se nám nepovedl zápas, ale jak jsem říkal, nic nebalíme! Měli jsme odpočinkovej den, akorát je blbý, že musíme být furt na hotelu v bublině a nikam nesmíme. Jsme pořád v zápřahu a cítíme tlak.

Na chodbách hrajeme bago, nohejbal, ale většinou jsme zalezlí na pokojích. Koukáme do telefonu, hrajeme na playstationu. Nic jiného v podstatě dělat nejde...

Jsou šťastní, že jsem se sem dostal a já jsem rád, že jim můžu dělat radost. Je to super.