Hrozí třaskavý střet. Argentinci provokativně prozpěvují, Angličané zpozorněli

Znovu tak ožívá i téma nevraživosti a dávného válečného konfliktu. Též název Malvín, ostrovů, o které obě země vedly boj v roce 1982, zní při bojovém zpěvu v argentinské šatně.

Ale ne snad jen proto, že hrozí střet s Anglií na MS. Vždyť argentinští fandové se tohoto tématu drží i při jiných příležitostech.

Ale teď to má žhavou odezvu. „Argentinské hvězdy se v šatně posmívají Anglii zpěvem o Falklandských ostrovech a fanoušci už skandují o vyřazení Tří lvů v semifinále,“ přináší varovný titulek Daily Mail.

A s ním i patřičný rozbor toho, co se dělo v šatně Argentinců po postupu přes Egypt. Vítězové slavili zpěvem právě chorálu nazvaného Muchachos, který odkazuje na Falklandy (název Malvín v evropském provedení), nastiňuje i argentinskou touhu po dalším triumfu na mistrovství světa a vzdává hold Diegu Maradonovi a Lionelu Messimu.

Ale Jihoameričané s tím nedělají žádné tajnosti. „Studujte a učte se, takhle zpívá La Scaloneta,“ vyzývají hrdě pod záběry z šatny na svazových účtech na sítích.

Fotbalový svět možná opravdu čeká třaskavý souboj. Zatímco Argentinci k němu potřebují dojít přes soupeře z alpské země. Angličany čekají Norové.

Z textu skladby jdou emoce tak silné, že by se při zasazení do kontextu daly krájet. „Fandím národnímu týmu, fandím mu celým srdcem. S Lionelem jsme vyhráli třetí titul a chceme být znovu šampiony,“ zní napohled prostá slova songu vyzývajícího k naplnění velké touhy mít čtvrtou hvězdu (za titul) na dresu.

„Jsem Argentinec od kolébky do hrobu, pro Malvíny, pro Diega, pro Leovu poslední kapitolu,“ to vše přináší píseň.

Už začátek samotný naznačuje, o čem je řeč, resp. zpěv. „Narodil jsem se v Argentině, zemi Diega a Lionela a malvínských chlapců, na které nikdy nezapomenu.“

Malvíny je jihoamerický název pro ostrovy v Atlantiku, kde v  od dubna do června v roce 1982 zemřelo 649 jejich vojáků poté, co se pokusili získat území zpět od Spojeného království. Jeho armáda ztratila 255 vojáků, zemřely i tři civilní osoby.

Ale přesto se z toho stává tak záležitost oživující dávnou rivalitu a vášně, které přece jen už poněkud zapadly prachem. Ale ne tak úplně, byť se vzájemným čtvrtfinálovým soubojem z MS 1986 v Mexiku se to nedá srovnávat. Maradona tehdy v nebývale sledovaném čtvrtfinále na Aztéckém stadionu před více než 100 000 diváky zničil Anglii Boží rukou a Gólem století.

Jeho následovníci nezapomněli. I proto zpívají o Malvínách i velkém Diegovi. Naladěni na anglickou notu jsou už i fotbaloví příznivci z jihoamerické země. V Buenos Aires po výhře nad Egyptem skandovali v překladu „kdo neskáče, je Angličan“.

Očekávání možného semifinálového střetu zjevně roste. „Angličané se bojí, protože vědí, že tenhle tým má koule,“ skandovali též fanoušci. Dočkají se střetu, který ještě více nažhaví atmosféru probíhající monumentální fotbalové akce?