Článek
Je také víc než pravděpodobné, že takový podvod a fatální omyl v jednom už fotbal nikdy neuvidí. Špičkové zápasy snímají desítky kamer, verdikty sudích opravuje čím dál propracovanější videotechnologie. A pokud by se přeci jen něco přehlédlo, internet a sociální sítě podvodníka okamžitě odhalí a usvědčí.
Jenže v roce 1986 při šampionátu v Mexiku?
Nic podobného neexistovalo. Televizní divák koukl jen na primitivní opakovačky. Žádné rozbory a televizní studia, s nimiž například Česká televize začala koketovat až při šampionátu 1994. Žádné digitální aparáty, kde si fotograf na displeji okamžitě překontroluje snímek. S filmem se spěchalo, aby se fotka včas dala vyvolat a poslat do novinového vydání.
„Maradonův gól vypadal podezřele, ale nevnímal jsem to tak, že by se to donekonečna řešilo. Neexistoval internet nebo YouTube,“ pokračuje Čapek. „Až posléze se o tom psalo v novinách i časopisech. Z mého pohledu význam gólu narůstal až s odstupem času.“
Přispěl k tomu i sám argentinský hrdina a padouch v jednom.
Nejprve se dušoval, že regulérnější gól v životě nedal. Záhy upřesňoval, že „to byla tak trochu hlava a tak trochu boží ruka“.
V roce 2002 ve své autobiografii napsal: „Teď cítím, že mohu říct, co jsem tehdy nemohl. V té době jsem tomu říkal ‚Boží ruka‘. Blbost! Nebyla to Boží ruka, byla to Diegova ruka! Bylo to, jako bych Angličany okrádal.“
Za další tři roky ve vlastní televizní show přiznal, že vytrčil úmyslně levačku, od níž doskákal míč do sítě. „Vyšlo to z mých nejnižších pudů,“ kál se. „Jsem hodně malý, a protože Peter Shilton měří 186 centimetrů, nikdy bych se k míči hlavou nedostal.“
V roce 2008 se při návštěvě Anglie omluvil. „Kdybych mohl jít zpátky v čase, zachoval bych se jinak,“ kál se znovu božský Diego. „Historii ale změnit nemůžu, jdeme dál. Gól zůstal gólem, Argentina se stala šampionem a já byl nejlepším hráčem na světě.“
Na další podrobnosti se ho zeptat už nelze. Leda byste zaklepali na nebeskou bránu, za kterou se fotbalový bohém před necelými šesti lety po divokém a nenapodobitelném životě přesídlil.
„Bez mučení se přiznám, že za lepší fotbalisty považuji Beckenbauera nebo Pelého, který mě okouzlil už jako dvanáctiletého kluka při mistrovství světa,“ srovnává Čapek. „Musím ale uznat, že Maradona nikdy nebyl nikomu lhostejný, Argentina i celá Jižní Amerika ho milovala.“
Přispěl k tomu 22. červen, o němž jistojistě znáte veškerá fakta.
Čtvrtfinále mistrovství světa. Mexico City. Bájný Aztécký stadion, na němž se mimochodem rozehrál i letošní šampionát. Argentina versus Anglie, kterým se Jihoameričané chtěli pomstít za krvavou porážku ve válce o Falklandy.
V 51. minutě to přišlo.
Před malým vápnem se snášel míč, který chtěl brankář Shilton chytit. Jenže zasáhla Boží ruka. Maradona se okamžitě běžel radovat k tribunám a později přiznával, jak nabádal k oslavě i spoluhráče, aby levota nepraskla. Angličané se zlobili. Tuniský sudí Bin Nasser svaloval vinu na bulharského pomezního Dočeva, který podle něj byl v mnohem lepší pozici.
Dočev už může v nebeské kavárně povyprávět, jak mylné rozhodnutí zkazilo rozhodcovskou kariéru. Ale to je jiný příběh…
„Nedokážu si představit, že by v dnešní době s VAR něco takového prošlo. Dobře víme, že i ten je občas nepochopitelně slepý a hluchý, ale jen těžko by se to dalo kolektivně přehlédnout,“ srovnává bývalý komentátor Čapek.
Maradona o pár minut po fenomenálním sólu přidal Angličanům druhou branku, když před ní obešel pět obránců. FIFA ji v roce 2002 označila za gól století. Byla to také vítězná trefa, jelikož Argentinci zvítězili 2:1 a postoupili do medailových bojů.
Na požádání se o šampionátu 1986 rozpovídá i Čapek. Od února 1984 byl stálým členem redakce sportu a mexický turnaj pro něj představoval první pracovní mistrovství světa. „To jsem strávil na dnes už neexistující pozici jistícího komentátora. Byl jsem připravený u hlasatelny, kdyby vypadl zvuk kolegovi, který byl na místě,“ pousměje se Čapek.
Protože do Mexika vyslala televize čtyři starší a zkušenější komentátory, mohl Čapek z Prahy pozorovat, co u tuzemských diváků vyvolávalo nejhorlivější reakce. A světe div se, nebyla to Maradonova Boží ruka ani cokoli jiného, co by souviselo s argentinským špílmachrem.
„Vybavuju si, že diváci do redakce psali štosy dopisů, jelikož na hřišti vznikaly zvláštní stíny z předmětů, které byly zavěšené nad hracími plochami,“ loví v paměti Čapek.
V Mexiku se kvůli evropskému publiku většina utkání hrála v odpoledních hodinách, kdy na stadiony pražilo slunce. A v horní části stadionů byly na lanech zavěšené hlásicí reproduktory, které vrhaly na hrací plochu pavoukovitý stín, s nímž si tehdejší televizní technika nedovedla poradit.
Mimochodem, při startu letošního šampionátu v Mexico City pořadatelé před slavnostním ceremoniálem vymysleli, aby se známé stíny, tentokrát už s nápisem FIFA, na hřišti Aztéckého stadionu objevily na krátko znovu.
Pamětníci si možná vzpomněli na rok 1986 a záhadný úkaz.
Co však nikdy nezapomenou, je Diegova boží ruka.
