Domluva velmocí vyvolává v Alžířanech akt pomsty

Píše se rok 1982. Alžírsko se poprvé kvalifikovalo na mistrovství světa. A hned se při své historické premiéře postaralo o jeden z největších šoků fotbalových dějin. Úřadující mistry Evropy z Německa zdolalo 2:1. Obrovskou euforii sice trochu utlumila prohra s Rakouskem. Nicméně na závěr svého vystoupení ve skupině zdolal africký outsider Chile.

Tento duel se ale odehrál den před skupinovou derniérou NSR - Rakousko. Oba týmy tak věděly, jaký výsledek je posune do další fáze. Výhra Západního Německa o jeden nebo dva góly by znamenala, že geografičtí sousedé postoupí.

Neutrální fanoušci, kteří věřili v čistotu fotbalového prostředí, se pořádně spálili. Naopak reprezentanti Alžírska nebyli naivní a tušili, co se chystá.

„Popravdě řečeno, věděli jsme, že to udělají už předem,“ zopakoval po letech pamětník fotbalové hanby Salah Assad v rozhovoru pro časopis Competition. „Věděli jsme, že se proti nám spiknou a zajistí, aby se Alžírsko nekvalifikovalo. Tak jsme šli v Gijónu na nákupy, pořizovali dárky pro naše blízké. Plně jsme očekávali, že ráno budeme sedět v letadle domů,“ popisoval tehdejší situaci.

A jak to v samotném duelu „o všechno“ vypadalo? Německo se ujalo vedení už v 10. minutě, když se trefil Horst Hrubesch. V tu chvíli fotbal umřel. Ani jeden z týmů neměl chuť hrát dopředu, zápas se tak dohrál mezi velkými vápny. Například německý obránce Uli Stielike si zpracoval míč a klidně mohl pátrat, jestli v hledišti stadionu v Gijónu nesedí jeho známí. Nikdo ho totiž neatakoval. Podle dobových záznamů jeho spoluhráč Paul Breitner strávil dvacet sekund pomalou chůzí s míčem do strany na vlastní polovině. Korunu všemu nasadil rakouský záložník Reinhold Hintermaier, který teatrálně vystřelil pánubohu do oken.

Kamery také zachytily, jak se v jednom z rohů hřiště chystal rozzuřený alžírský fanoušek vniknout na hřiště. Z hlediště se postupem času ozýval hromadný pískot a výkřiky typu: „Už jen chybí, abyste se začali líbat.“ Ale také drsnější: „Vypadněte“. Přestože spolu hrálo Německo a Rakousko, tak diváci skandovali „Algeria, Algeria“…

Společnost Opta podrobně analyzovala každý zápas mistrovství světa od roku 1966, což znamená, že se dají zjistit i data ze druhé poloviny zápasu. Tak například byly zaznamenány pouhé tři střely, pochopitelně ani jedna netrefila zařízení. Oba týmy úspěšně provedly více než 90 % svých přihrávek.

Alžírská federace podala u FIFA stížnost, kterou se ale nikdo nezabýval. Výsledek dosažený na hřišti byl uznán jako regulérní.

A velmoci se dostaly na koně. Německý trenér Jupp Derwall odmítl zmínky o tajné dohodě jako vážnou a závažnou urážku. Šéf rakouské výpravy zašel ještě dál. „Pokud chce 10 000 synů pouště vyvolat na stadionu skandál, dokazuje to jen, že jim chybí vzdělání. Nějaký šejk se vyhrabe z oázy, po 300 letech se nadechne vzduchu z mistrovství světa a myslí si, že má právo otevřít pusu,“ pravil tehdy Hans Tschak.

Nicméně jednoho vítězství fotbalový trpaslík přece jen dosáhl. Spravedlnost pro budoucí šampionáty. FIFA totiž po tomto okatém a nefér vedeném utkání nařídila, aby se závěrečné zápasy ve skupinách hrály současně.

Alžírsko tak má v roce 2026 ideální možnost zašlapat do trávníku historické trauma. V závěrečném utkání v Kansas City se ale při svém dnu zúčtování dostalo do prekérní situace. Do podobné situace jako na španělském mundialu nenávidění soupeři. K postupu do další fáze mu totiž stejně jako Rakousku stačí remíza, která by zaručila oběma zisk čtyř bodů.

Rozhodnou se následovníci ukřivděné země pro tvrdou odplatu, nebo se budou řídit heslem: Účel světí prostředky?

Při druhé variantě by ale mohli upadnout na několik let v nemilost týmů, které si brousí zuby na postup ze třetích míst se ziskem tří bodů…