Článek
Bývalí reprezentanti Tomáš Vaclík, Tomáš Pekhart a Bořek Dočkal se potkali na střeše budovy Day1 v pražských Holešovicích.
Právě zde před více než rokem vzniklo sportovní a zdravotní centrum, za kterým stojí řada známých osobností českého sportu. Vedle Dočkala například bývalý fotbalista Marcel Gecov či hokejisté Radim Vrbata a Jakub Voráček. Moderní komplex nabízí profesionálním i amatérským sportovcům zázemí pro trénink, regeneraci i zdravotní péči.
Vaclík na místě přihlížel představení spolupráce Day1 se známým fotbalovým youtuberem Mich Sakem.
Tomáši, co říkáte na podobné akce, kde se propojuje fotbal a virtuální svět?
Zajímavé spojení, musím říct. Když mi to Bořek Dočkal představoval a poprosil mě, jestli bych přišel na tiskovku, dávalo mi to smysl. Myslím, že jde o unikátní spojení virtuálního a reálného světa. Má to přesah pro obě strany.
Co vy a sociální sítě?
Je to součást doby. Nemám rád takové názory, že za nás telefony nebyly a dalo se žít. Prostě to k současnosti patří. Osobně říkám, že bych si z toho spíše vzal pozitiva. V tomhle světě je člověk na dvě tři kliknutí od spousty informací. Když bude někdo chtít, za pár vteřin se dostane k informacím, jak se stravovat či trénovat. A to nemluvím o AI.
Pokračujte.
Umělá inteligence vám dokáže připravit plány, které byste si dříve připravoval týdny či měsíce. Všechno jste si musel nastudovat, scházet se s lidmi a dávat si informace dohromady. Myslím, že když je někdo schopný tenhle svět dobře uchopit a není to jen čistá konzumace obsahu, dává to velký smysl i pro mládež.
Pojďme k vám. Bořek Dočkal vás prý zlákal ke spolupráci se svou fotbalovou akademií jako trenéra brankářů. Je tedy vaše hráčská kariéra u konce?
Nechci to říkat takhle na plnou pusu. Upřímně už ale na nic nečekám. Chodím si zatrénovat, a kdyby se něco náhodou objevilo, vím, že budu připravený. Udržuji se fit, ale samozřejmě už jsem rok a půl bez fotbalu. Vím, že je to velký strašák. A kolik mi je let. Pro spoustu lidí je to velký vykřičník. Teď už mám čistou hlavu na to, abych se věnoval dětem, můžu něco vytvářet s Bořkem a soustředit se i na věci mimo fotbal.
Udržujete se tedy spíše individuálně?
Ano, chodím trénovat s Peterem Bartalským (bývalý slovenský brankář, pozn. red.) a někdy i s Hugem Bačkovským (brankář Dukly Praha, pozn. red.). Je fajn, že mi Bačky může napsat a já vím, že trénink zvládnu a nebudu mu to kazit.
Nestává se tedy z fotbalu spíše už jen koníček?
Spousta lidí chodí na tenis, padel, jezdí na kole nebo cvičí v posilovně. Já chodím na hřiště, protože mě to baví. Strávil jsem tam velkou část života a mám kolem sebe fajn lidi, se kterými mě to pořád baví.
Hodně se mluvilo o tom, že právě léto po mistrovství světa by mohlo být momentem, kdy se objeví nějaké angažmá. Proč to nevyšlo?
Nějaké oťukávání bylo, samozřejmě i tady z Česka. Psalo se třeba o druholigovém Ústí nad Labem, ale úplně mi to nedávalo smysl.
Proč?
S Kubou Dobiášem (šéf druholigového Ústí nad Labem, pozn. red.) se známe dlouhá léta a bavili jsme se o tom. Nakousl nějakou vizi, jestli by mě to bavilo. Osobně jsem ale říkal, že mi nedává moc smysl tam dojíždět a nechávat rodinu v Praze. Za to mi to nestálo.
Přejděme k národnímu týmu. Jaký dojem na vás reprezentace pod novým trenérem udělala?
Určitě je pohled pozitivnější. Nálada se otočila tak o 180 stupňů oproti tomu, jaká byla na mistrovství světa. Herní projev i přes porážky vnímám kladně. Uvidíme, jak kluci zvládnou nyní i listopadový sraz. Potom samozřejmě bude nejdůležitější, co se bude dít v březnu, až začne kvalifikace o Euro a budou se muset sbírat body. To už budeme muset vyhrávat.
Pohled na české gólmany vám nyní musí dělat radost.
Souhlasím. Nevidím ale úplně koncepci při výchově brankářů. Když si vezmu třeba moji generaci, kde jsme byli já, Tomáš Koubek a Jirka Pavlenka, tak jsme všichni byli úplně jiní. Vyrůstali jsme pod jinými trenéry, pod jiným vedením. Není to tak, že bychom vylezli z nějakého velkého systému. Ale je fakt, že pořád jsme jako Česko schopni produkovat skvělé gólmany.
A současná trojice Antonín Kinský, Lukáš Horníček a Matěj Kovář na vás dělá jaký dojem?
Sešli se tři skvělí kluci, naprosto unikátní. Ale opět se vrátím k tomu, že Kovář vlastně vyrůstal v Anglii a Horníček zase v Portugalsku. Tonda Kinský byl pod obřím vlivem svého táty. Takže to není tak, že by je vyplivl náš český systém.
Jak vidíte budoucnost české brankářské školy?
Dobře. Opět máme v lize kluky, kteří mají obří potenciál. Ať už je to Honza Koutný v Olomouci nebo Jakub Markovič ve Slavii. A je jich spousta dalších. Brankáře produkujeme a těším se na to, jak se bude situace vyvíjet dál. A vlastně i na nároďák, jestli kluci uchopí to, co se po nich chce.
Máte osobně jasno, kdo by měl být jedničkou v národním týmu?
(Rozesměje se) Je to těžká otázka, ale mám jasno. Nechci to však říkat veřejně. Kluci si to musí rozdat mezi sebou, protože všichni jsou díky novému realizačnímu týmu na jedné startovní čáře. Jsem vlastně rád, že se všem gólmanům povedly ty zápasy a kluci mohli zamotat trenérům hlavu. A jestli chtěl mít Santi Denia po prvním srazu jasno, tak si myslím, že rozhodně nemá.
Dlouhé roky jste působil ve Španělsku. Měl jste povědomí o Santim Deniovi?
Ne, vůbec. Nikde jsme se nepotkali. Až potom jsem zjistil, že je vlastně z Albacete a máme tam nakonec malý průsečík. Nikdy jsme se ale nepotkali.
Vidíte ve španělském stylu cestu, jak se může český fotbal zvednout?
Vnímal jsem, že se dlouhou dobu po zahraničním trenérovi volalo. Souhlasím, že Denia nebude ovlivňovat výchovu hráčů úplně od základů. To se asi nestane. Myslím si ale, že jsme schopni španělské prvky do naší hry dostat. Určitě jsem si všiml, že v zápasech nároďáku vidím tu španělskou mentalitu.
Oproti zápasům na mistrovství světa či v baráži byl ten rozdíl diametrální. Souhlasíte?
Určitě. Vnímám to v tomhle smyslu velmi pozitivně. Ale opakuji, že rozhodující budou až kvalifikační zápasy v březnu. Až tam se budou muset dostavit také výsledky a od toho se bude odvíjet, zda je nastavená cesta správná, či nikoliv.
