Neskutečný tým, zkazili nám celé odpoledne! Česká hvězda z Premier League básní o soupeři Sparty i Plzně

Slunce, teplo a portugalskou pohodu vyměnil Horníček za sever Anglie, kde výpary z továren a mlhu střídá mnohdy nekončící déšť.

Jak se to vezme. Všechno má své plusy i mínusy. Museli jsme se třikrát stěhovat. Byli jsme na hotelu, v jednom baráku a teď jsme ve druhém. Tam bychom už měli zůstat a moc se nám líbí. V Newcastlu samozřejmě není sluníčko, ale zase je alespoň příjemné počasí na procházky. Všichni nás varovali, že bude hodně pršet, zatím se nám to ale vyhýbá.

Všechno v Portugalsku za mě musela s mým agentem vyřešit přítelkyně. Na pokoji v hotelu jsme pak měli sedm kufrů, bydleli jsme v malé místnosti s naší malou holčičkou. Nebylo se skoro kam hnout. Teď už jsme ale konečně zabydlení.

Určitě dost, ale zatím, jak je malinká, si s ní spíše jen hraju. Nepotřebuju ji příliš vychovávat a školit. Snažím se být vtipným taťkou. Naopak přítelkyně se o ni více stará, dává ji spát a tráví spolu logicky spoustu času.

(Rozesměje se) Samozřejmě koupu já. Chci s ní být spojený. Často jsem mimo domov a pak není tolik času. Musíme si k sobě najít cestu a snažíme se s přítelkyní u veškerých aktivit střídat. Jediné, co bych rád dělal, je uspávání. Mně to ale nejde.

Mám moc velké ruce a nejsem schopný ji pohodlně uložit. Většinou to dopadne tak, že začne brečet a už volá maminku.

Čím dál víc si uvědomuju, co všechno se vlastně stalo. Řekl bych, že na začátku jsem byl hodně nadšený už jen z toho, co se kolem mě děje. Měl jsem v sobě hrozný mix emocí. Vlastně jsem ani nevěděl, jestli mám být rád, že přicházím do Anglie, nebo cítit smutek z odchodu z mé milované Bragy.

To bych neřekl, spíše respekt. Čekal mě nový klub, jiná liga a mohlo to dopadnout všelijak. Ale jak jsem s týmem trávil víc času a sžil se s ním, zjistil jsem, jak jsou všichni spoluhráči, trenéři i ostatní v klubu skvělí, a uklidnil jsem se. Určitě mi pomohly i stabilní výkony. Cítím se tedy super a vlastně díky nastavení, které aktuálně mám, jsem ještě ve větší euforii než na začátku.

Upřímně jsem si to ani nepředstavoval. Jako malý kluk jsem prostě hrál fotbal, protože mě bavil. Nepřipouštěl jsem si nikdy, že bych si tím mohl vydělávat, a už vůbec ne, že bych jednou působil v Premier League. Jakmile jsem se dostal do Bragy a začal se fotbalem živit, byl jsem samozřejmě šťastný. A najednou právě Anglie byla jedním z cílů, které jsem si vytyčil. Nečekal jsem ale, že to přijde takhle brzo.

(Rozesměje se) Velmi vtipně zareagovala maminka. Ona fotbal moc nesleduje a první, co řekla, bylo, jestli je to jako něco dobrýho. Bylo to vtipný a musel jsem jí vysvětlit, že jdu do jedné z nejlepších lig na světě.

Určitě. Ráda se na mě podívá, přijede i na zápas. Nesleduje to ale tolik a občas se stává, že mi volá třeba hodinu před zápasem a musím jí říct, že zrovna nemůžu, protože jdu na hřiště. Už jsem si ale zvykl, nemám jí to za zlé.

Měl jsem několik nabídek. Newcastle se vlastně přidal jako poslední, ale hned mi nastínili projekt. Řekli mi, co ode mě očekávají, a přislíbili roli jedničky. Navíc jednali velmi rychle a nebyl problém ani ohledně peněz, které za mě Braga chtěla. Neváhal jsem pak ani minutu.

Upřímně? Když jsem to viděl na sociálních sítích, sám jsem byl překvapený. Vůbec jsem neměl ponětí o zájmu takových klubů. Šlo spíše o spekulace.

K Braze mám velmi blízko a nechtěl bych jí vůbec ublížit tím, že bych například proti ní vychytal výhru. Na druhou stranu jsem realista. Myslím, že kdyby přišla opravdu dobrá nabídka z jednoho z těchto tří týmů, nejspíš bych ji přijal. Kdybych v tom viděl smysl, což se nestalo, šel bych do toho. Naštěstí jsem nad takovým přestupem ale nemusel přemýšlet, protože by mi to lámalo srdce.

(Zasměje se) Na jednu stranu je to krásný, ale na druhou to neřeším. Každý hráč má nějakou hodnotu a automaticky to neznamená, že jsem lepší než někdo jiný. Často jde o to, z jaké ligy hráč odchází, a díkybohu jsem odcházel z Bragy, která má velké jméno a mohla si o takové peníze říct.

(Rozesměje se) Máte pravdu, že si občas dělám doma vtípky z přítelkyně. Minule jsem si z ní dělal srandu, že jako nepřinese hráči za třicet milionů ani pití. Nepochodil jsem ale…

Myslím, že v tomhle mám dobrou mentalitu. Nechci říct, že je mi všechno jedno, ale jsem flegmatik. Věřím ve své zkušenosti a fotbalový potenciál. Snažím se vypnout hlavu a nechat tělo, aby mě vedlo. Jakmile člověk nad podobnými věcmi moc přemýšlí, tak se akorát něco pokazí.

(Zasměje se) Strašidelné. Přijel jsem na tréninkový kemp do Španělska a bylo tam tolik lidí, že jsem zpanikařil. Jsem hrozný na jména, nikdy si nezapamatuji víc než dvě. Hned jsem si tedy říkal, že se nesmím ztrapnit. Byl jsem ale samozřejmě nervózní, všichni na mě koukali.

Máte pravdu, že jsem s tím vůbec nepočítal. Měl jsem rozhovor se sportovním ředitelem a trenérem gólmanů. Bavili jsme se o spoustě věcí, ale o změně hlavního kouče nepadlo ani slovo. Až den před podpisem mě na to upozornil agent. Hned jsem se ptal, zda se tím pro mě něco mění, ale na dohodě se vůbec nic nezměnilo.

To si pište. Tino tedy ne, ale Nick si ze mě dělal srandu. Určitě máme společně na co vzpomínat.

Mrzelo mě to, jelikož jsme se dost sblížili. Byl první, kdo mě při příchodu přivítal. Dostává však herní čas, který by u nás nejspíš neměl. Sleduju ho a doufám, že za rok se vidíme.

Byl jedním z mála hráčů, které jsem měl opravdu nasledované. Do toho šlo o Brazilce, takže jsme si hned padli do oka a hodně se bavili portugalsky. Všichni ale věděli, že chce udělat změnu. V Newcastlu zanechal obří stopu a je vidět, jak má klub stále v srdci. Když dal gól proti Sunderlandu, hned gestem ukázal, že mu jeho bývalý klub není lhostejný.

Nemyslím si, že bychom mohli být spokojení. Osm bodů ale bereme. Víme, že některé body nám utekly v posledních minutách. Je třeba zapracovat na stabilitě našich výkonů, abychom nemuseli neustále něco dohánět.

Víte, že jsem ani nebyl nervózní? Hrozně jsem se na ten zápas těšil. Pamatuju si celý den, kdy jsem vstal úplně v klidu a až jsem si říkal, že třeba nervozita přijde časem. Všechno ale proběhlo v klidu a také v zápase si všechno sedlo. Podal jsem dobrý výkon a kluci jezdili. I díky tomu jsme uhráli dobrý výsledek. Přitom do zápasu jsem nešel v nejlepší situaci.

Chytil jsem se zákrokem proti Wirtzovi. V generálce proti Leverkusenu jsem dostal jeden hloupý gól z dálky. Letělo to dlouho, chyboval jsem. Šel jsem do zápasu s tím, že mě ty míče netrefují a létají do brány. Docela mě to trápilo, ale po zákroku proti Wirtzovi jsem věděl, že jsem zpátky a už mě smůla opustila.

Mám jen pozitivní pocity. Máme ty nejlepší fanoušky v Anglii. Nikde venku jsem zatím nezažil lepší atmosféru, než máme u nás. Kdykoliv získáme míč, mám pocit, že stadion vybuchne. Dýchají s týmem. Neuvěřitelné.

(Zasní se) Neskutečný svatostánek. Měl jsem možnost dělat video pro klubové sociální sítě na střeše stadionu a házeli jsme míče dolů. Mám stadion prohlédnutý celý. Je to uzavřený stadion se skvělou akustikou, všechno je slyšet. V životě jsem asi nezažil takový hluk, a jestli bych to k něčemu přirovnal, tak možná ke stadionu Betisu Sevilla. Magpies jsou ale jinde.

(Zasměje se) Hned jsem o tom několikrát při přestupu mluvil! Film jsem si sice nepouštěl, ale mám ho neskutečně v paměti. Často na mě teď vyskakují scénky na sociálních sítích.

Máte pravdu, dost jsme o něm mluvili na začátku angažmá. Já osobně ho nemám příliš nasledovaného, ale moc dobře vím, jak velkou stopu zanechal v Newcastlu i Premier League. Sousedi mi říkali, že ho znali, a český hráč to má hned jednodušší i při konverzaci s fanoušky. Všichni ho pamatují.

Musím říct, že jsem příjemně překvapený. Lidé nás respektují. Kluci v kabině často říkají, že nás fanoušci mají za bohy, ale zatím se mi nestalo, že bych byl s rodinou někde ve městě a neustále za mnou někdo chodil se fotit. Jsem za to nesmírně vděčný, protože jít na nákup a vyfotit se se 150 fanoušky není vždycky příjemné.

(Rozesměje se) Myslíte Hornyczech? Nekřičí, ale já to mám rád. Beru to jako satiru. Fanoušci s kluky ze sociálních sítí to vymysleli už v Braze a táhne se to se mnou. Neberu takovou přezdívku jako něco negativního. Spíš už jde o takové poznávací znamení. Zaplaťpánbůh mi kluci říkají celým jménem a ne zkráceně „Horny“ (v překladu do češtiny znamená nadržený, pozn. aut.).

Dost velký, protože týmy jsou daleko více vyrovnané. Nebyl zápas, kdy bych si řekl, že jsme jasně dominovali. Ať už proti Tottenhamu, nebo Hullu. Vždy to byly výhry s odřenýma ušima. Člověk musí být koncentrovaný po celý zápas, daleko víc rozhodují maličkosti.

Pokud řeknu tým, tak Bournemouth (soupeř Sparty a Plzně v Evropské lize, pozn. red.). Byli neskutečně dobře připravení a v první půli nám nic nedovolili. Neskutečně presovali a zkazili nám tím celé odpoledne. Z hráčů bych asi vyzdvihl Omara Marmúše z Tottenhamu. Když měl míč, bylo vidět, jak je šikovný. Po zápase mi i přítelkyně s jejím taťkou říkali, že se ho vyloženě báli. Prý řvali: „Ten ne!“ Byl opravdu rozdílový.

(Vypálí) Určitě na Erlinga Haalanda! Mám z něj velký respekt, ale zároveň je super chytat proti takovému týpkovi. Všichni vidí, jak je odskočený. Ať už způsobem, jakým hraje, nebo po mentální stránce. Na něj se opravdu těším!

(Rozesměje se) Ještě ne, ale to setkání bylo milé. Pokecali jsme společně s Martinem Dúbravkou, který si paradoxně víc popovídal s lidmi od nás z týmu než já. Je to ale logické, když byl v Newcastlu takovou dobu. Je super potkat krajany takhle v Premier League. Pořešili jsme, jak trénujeme, i obecně život v Anglii.

Asi ne. Vím, že máme velkou kvalitu mezi gólmany. Bude záležet, kdo se bude trenérům líbit na tréninku, kdo bude zapadat do systému. A určitě bude rozhodovat i forma.

Určitě ano. Hraju v týmu, kde jsem si zvykl na velký tlak. Cítím, že mám i zodpovědnost být jedničkou.

(Zamyslí se) Obrovskou poctu. Česko je vyhlášené tím, že má skvělé gólmany. A být jednička a reprezentovat zemi je velký úspěch.

Máme to postavené spíše na profesionální úrovni. Všichni si uvědomujeme, že si lezeme do zelí. Zároveň se ale respektujeme, držíme to na kamarádské úrovni a jsme připraveni se o pozici porvat.

Máte pravdu. Oba jsme ale jiní. Osobně se nyní cítím mnohem stabilnější než dřív. Pokud si vzpomenu na Euro U21 na Slovensku, tak tam se mi vůbec nedařilo. Ale ponaučil jsem se. Od té doby šla má kariéra nahoru. Naučil jsem se nedělat chyby a už to nechci zažít. Hodně jsem se v tomhle posunul.

Dostali jsme se tam po dvaceti letech a upřímně říkám, že jsme asi měli moc velká očekávání. Teoreticky jsme měli nejvyrovnanější skupinu, ale ostatní byli víc sehraní a zvyklí na mistrovství světa. Bylo to vidět i na zápasech. Pro nás šlo určitě o ponaučení, abychom příště hráli více uvolněně. Takhle svázaní už nemůžeme být.

Je to možný. My fotbalisti jsme hodnoceni podle výsledků. Klade se na to důraz. Nemůže nás to ale svazovat tak, jako se to stalo nám. Měli jsme na víc.

Určitě, po každém letu máte těžké nohy. Není to jenom o samotném letu. Musíte vstávat brzy ráno, neustále cestovat z hotelu na letiště a zase zpátky. Zkrátka se to na vás podepíše. Mohlo to vést i k tomu, že se nám tolik nedařilo. Řekněme, že jsme mohli být třeba dřív zavaření.

Myslím, že jsme si vytvořili dobrou atmosféru. Táhli jsme za jeden provaz a všichni jsme hrozně moc chtěli uspět. V tomhle bych problém tedy neviděl.

Nikdo se mi neozval. Čekal jsem až na finální nominaci, ze které jsem se dozvěděl, že se mnou nový trenér počítá.

Poznává spoustu nových hráčů, všem se nám představil. Zatím tedy nebylo tolik času se poznat, ale určitě si ještě sedneme.

(Zasměje se) Ve španělštině jsem velký začátečník. Rozumím, ale mluvení mi tolik nejde. V Newcastlu se ale snažím s některými mluvit španělsky. Možná mi to třeba pomůže i při pohovoru se Santim.