Beckham, Giggs, Scholes. Hladký pomáhá klubu, spjatému s legendami, do Premier League!

Nabídka Rangers byla opravdu na stole, ve finále se ale rozhodli pro jinou variantu. Nestálo to tedy úplně na mně. V tu chvíli jsem řešil, co dál. Ve Skotsku mě zajímaly jen Celtic nebo Rangers, prioritou ale byla Anglie.

Byl jsem ve spojení se čtyřmi kluby z Championship. V danou chvíli neuměly říct, jestli chtějí přestup hned. Potřebovaly čas, některé ani nevěděly, s jakým rozpočtem můžou pro sezonu počítat. Všechno se táhlo. Potom se ozvaly čtyři kluby ze třetí ligy a Salford.

Nehrálo pro mě roli, jestli jde o třetí nebo čtvrtou ligu. Řešil jsem situaci z hlediska budoucnosti, který klub mi bude dávat větší smysl. Salford pro mě byla nejzajímavější varianta vzhledem k ambicím a zázemí.

Ano. Nikdo pochopitelně neví, jestli půjde o tři roky nebo o let víc. Právě ambice pro mě byly důležité, klub dělá maximum, aby je naplnil. Všechno mi do sebe zapadalo. Chápu dotazy i ironické poznámky některých lidí, proč jsem šel do čtvrté ligy. Jenže člověk, který o této soutěži a Salfordu nemá ponětí, vůbec neví, o čem mluví. Vedl jsem spoustu hovorů s rodinu a přáteli, kdy jsem jim všechno vysvětloval. Kdybych měl svůj krok zdůvodňovat všem, nedělal bych půl roku nic jiného.

Už jen kvalita kádru se nedá vůbec srovnat se St. Mirrenem. Ve Skotsku je pár velmi kvalitních týmů, ale v Anglii je jedno, jestli jde o čtvrtou, třetí nebo druhou ligu. Úroveň soutěží je fantastická. Nehledě na ekonomickou stránku. Navíc Salford je část Manchesteru, žijeme s manželkou ve třetím největším městě Velké Británie, což považujeme také za benefit.

Zázemí je krásné, ve srovnání se St. Mirrenem je na vyšší úrovni. Je třeba si uvědomit, že Salford za posledních sedm sezon pětkrát postoupil. Tudíž i podmínky se vylepšují. Stadion stojí teprve dva roky, na tribuny se vejde pět tisíc diváků. Je útulný, příjemný, ale maximálně na čtvrtou ligu. Pokud by se podařilo postoupit, byl by potřeba větší. Plány na něj existují, šlo by se zřejmě odkupem jiného stadionu a jeho přebudování.

Je skvělé, že se mám možnost setkávat se a jednat s lidmi, jako jsou Gary Neville nebo trenér Paul Scholes. Mezi čtyřma očima. Posloucháte jejich vizi, čeho by chtěli dosáhnout. A to, že mi Gary na jedné z prvních schůzek řekl, že čtrnáct dnů nedělá nic jiného než mě dostat do týmu, a co pro to může ještě udělat...

Člověk si zájmu strašně moc váží. Jsem rád, že můžu být součástí něčeho velkého, co tady vzniká. Byť je to tuto sezonu čtvrtá liga. Ale věřím, že když se za čtyři roky ohlédnu, řeknu si: wow, udělal jsem správný krok, že jsem se nebál a šel do toho.

Jde o velké jméno. Paula dokáže vnímat i člověk, který nemá o fotbale ponětí. Jednou jsem se třeba přistihl, na předzápasové taktické přípravě, jak na trenéra koukám a nevím, co říká. Jen jsem sledoval, jaká dělá gesta, jeho mimiku. Hlavou mi šlo, co všechno dokázal, jaké velké zápasy hrál.

(směje se) To zase ne. V duchu jsem se ale pokáral: Poslouchej, ať víš, co máme hrát. Je neskutečný, že může s takovými lidmi spolupracovat a čerpat od nich zkušenosti, informace. Udělal jsem správně, že jsem zvolil Salford. V horizontu let se to určitě ukáže.