Článek
Od zbytečně prohraného zápasu o bronz loni v dubnu při MS v Českých Budějovicích se herní progres reprezentačního celku zadrhnul. Při únorové olympiádě v Miláně působil národní tým těžkopádně, chyběla mu dřívější svěžest i hokejová nápaditost získaná po nástupu Carly MacLeodové na střídačku.
Česká cesta skončila už ve čtvrtfinále, logicky tak po čtyřech letech došlo ke změně realizačního týmu. Na post kouče přišel Američan Brian Idalski, a přestože měl hráčky na letním kempu v Chomutově, teprve v Klotenu při výrazném zápasovém vytížení na vlastní oči viděl, v čem musí Češky okamžitě přidat. Největším tématem zůstává střelecké trápení. Na každý gól se národní tým extrémně nadře.
Odpověď na to, co v koncovce schází, hledá i nový realizační tým. „To je otázka za milion. Hlavně je fyzický aspekt hry, netlačíme se dostatečně do branky a nepomáháme si v rozích, abychom udrželi puky na hokejkách. Chybí nám hra před brankou, síla i houževnatost dostat se do těch prostorů,“ pojmenoval hlavní příčinu asistent trenéra Ivo Mocek.
Reprezentantky skutečně místo potřebného tlaku do branky často jen kroužily s pukem okolo v útočném pásmu. Chyběla i častější střelba v podstatě odevšad a lepší finální provedení útočné akce s pukem, tam se evropská špička zlepšila a Češky trochu tápou na místě.
Možná se projevilo i citelné útočné oslabení, když v nominaci chyběla nejlepší střelkyně Kaltounková a další opory ze zámoří Hymlárová a Neubauerová vypadly během turnaje. Věkový průměr reprezentace spadl v Klotenu pod 23 let, jen tím ale omlouvat slabší výkony nelze.
Nicméně závěr první akce pod novým vedením ukázal, kudy by z reprezentační stagnace mohla vést cesta. Jenže to vyžaduje odvést spoustu práce v přípravě i na ledě a od fanoušků to bude chtít trpělivost, s trenérem i hráčkami.
Sám Idalski mluví o tom, že chvíli potrvá, než dostane do děvčat ten správný hokejový styl. Mocek zase připouští, že turnaj v Klotenu měl realizačnímu týmu otevřít oči do zbytku sezony, aby trenéři zjistili, v jakých situacích lze na koho spoléhat.
Když se v národním týmu znovu obnoví vnitřní síla, aby se hokejistky navzájem podpořily, každá začne na sobě makat, dá se náprava určitě stihnout už do světového šampionátu, který má nově netradiční listopadový termín.
V čase, který zbývá, tak zkušenější hráčky jako Vanišová, Tejralová a další musí trenérům ukázat, že na ně lze spoléhat a u těch mladších reprezentantek jako jsou třeba Plosová, Gildainová je zase potřeba vědět, které z nich už můžou na této úrovni hrát a kolik ještě práce potřebují, aby byly připravené. Jestli se české ženy s novým koučem vydaly po správné cestě, odhalí daleko víc už druhý turnaj ženské EHT za měsíc v Lahti.
