Euforie v Londýně! Arsenal má vytoužený titul a oslavuje nové hrdiny

Po pondělním triumfu Arsenalu bylo jasné, že fotbalisté City nesmí ve zbývajících dvou kláních klopýtnout. Jenže to se jim nepovedlo hned v prvním případě. Venku nestačili na výborně hrající Bournemouth, jenž počítá sérii teď už 17 ligových zápasů bez porážky, má jistou premiérovou účast v evropských pohárech a útočí dokonce na Ligu mistrů.

Triumf The Cherries ale odšpuntoval ohromné oslavy primárně v Londýně. Anglie totiž vítá svého nového šampiona!

Arsenal!

Gunners na podobný moment čekali dlouhých 22 let. Od sezony 2003/2004, kdy tým „Invincibles“ pod taktovkou trenéra Arséna Wengera zvládl sezonu bez jediné prohry.

Arsenal následně končil několik sezon třetí či čtvrtý. Pak přišel propad o několik míst níže, což se týká i začátku angažmá trenéra Mikela Artety. Ten je u týmu od prosince 2019.

Klub ze severu Londýna postupně měnil svůj styl hry. Z pohledných klání plných parádních kombinací směrem dopředu i mezer v obraně se stávala pro někoho až strojová nuda. Jenže co je důležité, začaly se dostavovat výsledky. Uplynulé tři ročníky finišoval Arsenal vždy na druhém místě.

I teď se několikrát zdálo, že si titul nechá protéct mezi prsty. Nakonec mu pomohlo i několik zaváhání právě Manchesteru City. Arteta dostal čas a teď poprvé předčil svého učitele Pepa Guardiolu, jemuž před návratem na Emirates Stadium dělal v City asistenta. Možná symbolický konec, jelikož Guardiola by měl po deseti sezonách a dvaceti trofejích v Manchesteru skončit.

Někteří fanoušci či experti budou jistě namítat, že Arsenalu občas pomohli sudí, že se v průběhu ročníku najde mnoho situací, které měly být patrně posouzeny jinak. Bude se mluvit o tom, jak Arsenal často těžil z netradičně až agresivně zahrávaných standardních situací.

Tehdy, před 22 lety, vedl tým kapitán Patrik Vieira. Tabulku střelců opanoval se 30 trefami legendární Thierry Henry, patnáct čistých kont vyčapal Jens Lehmann. Defenzívu tvořili Kolo Touré, Sol Cambell, Ashley Cole, Laurén či Gilberto Silva.

Před nimi kralovali Robert Pirés, zmíněný Vieira či Fredrik Ljungberg. A kdo podporoval Henryho? No samozřejmě Dennis Bergkamp. Domácí klání hráli na ikonickém stadionu Highbury.

Teď se zlatým písmem do klubové historie zapisuje parta kolem Bukaya Saky, Martina Ödegaarda, Declana Rice, stoperů Gabriela a Williama Saliby nebo gólmana Davida Rayi. Těch, kteří se o titul zasloužili, je však daleko více. Do životopisů si ho dají i nově příchozí Viktor Gyökeres a Martin Zubimendi nebo 16letý megatalent Max Dowman.

A co víc, pro Arsenal může být ještě lépe. O víkendu na Crystal Palace mu už o nic nepůjde. Patrně trochu pošetří klíčové borce, aby byli všichni stoprocentně připraveni 30. května v Budapešti na finále Ligy mistrů proti obhájci trofeje PSG.