Článek
V rozhovoru pro Sport.cz dává 68letý Poustka k dobrému historky s trenérskou ikonou Karlem Brücknerem, popisuje společné večery s výjimečnou partou kolem Pavla Nedvěda a odhaluje, jak vznikají jeho pověstné legrácky a rýmy.
S malou přestávkou masírujete fotbalové reprezentanty 27 let. Je současná generace hráčů významně jiná oproti partě Nedvěda, Poborského, Šmicera?
Kluci hráli dřív v top klubech - Juventus, Liverpool, AC Milán, Chelsea, Atlético Madrid, Manchester United. Navíc patřili mezi opory. Byli druzí na světě za Brazílií. Strašně moc se na sebe vždycky těšili. Co se ale týká party, na tom se nic nezměnilo. I ta současná je super. Jen mi trochu chybí bližší komunikace. Tenkrát jsem vozil na srazy video. Míval jsem vždycky největší pokoj, hráči ke mně večer chodili jako do kina. Pouštěl jsem české komedie.
Jak takové pokojové kino vypadalo?
Časem jsem to dovedl k dokonalosti. Křesla jsem opatřil jmenovkami Nedvěd, Poborský, Lokvenc - ti chtěli vždycky místa k sezení. Těm, co chtěli ležet, jsem dal k dispozici svoji postel. Zbytek týmu, většinou ti mladší, byl na zemi. Třeba Tomáš Rosický. Koukali jsme na film nebo se kecalo. Tohle mi chybí. Proto se snažím s kluky při masáži bavit. Vyžaduju od nich, že nesmí přijít s mobily. A pak je tam jedna velká změna.
Jaká?
Když jsem v nároďáku začínal, skoro všichni hráči byli ze Sparty. Dneska ze Slavie. Nedávno jsem říkal Láďovi Krejčímu: Víš, co je problém? Že jsou tady samí slávisti. Ale ještě větší problém je, že je mám všechny rád.(směje se) Jsou to všechno super kluci.
U národního mužstva jste pochopitelně zažil také spoustu trenérů. Například vztah s Karlem Brücknerem musel být…
...výborný. Absolutně skvělý. Vyžadoval ode mě třeba vtipy.
Vážně?
Líbily se mu, pak je vyprávěl vnučce. Ona mu je vyprávěla zpátky, měl z toho hroznou radost. Zažili jsme spolu krásné období, krásné příběhy.
Vyprávějte.
Byli jsme před Eurem na soustředění v Rakousku, kluci měli delší výjezd na kole. Chtěl jsem být iniciativní a nabídl jsem Brücknerovi, že v půli trasy počkám s pitím. Pochválil mě, sedl na kolo a jel za hráči. Já s kolegou Jirkou Vítem a řidičem jsme vyrazili autobusem, za chvíli jsme kluky míjeli a valili jsme na domluvené místo. Po chvíli jsem se ptal řidiče, jestli už jsme nepřejeli. Zavrtěl hlavou a jel dál.
Přejeli jste.
Samozřejmě. Dostali jsme se nakonec do serpentin, nebylo kde se otočit. Museli jsme přejet až do Německa. To bude průser, pomyslel jsem si. Když jsme konečně na smluvené místo dojeli, všichni tam už čekali. Brückner byl naštvaný, mrštil kolem do příkopu. „Kde jste, kde jste,“ křičel na nás. Pak nastoupil do autobusu a postupně na každého z nás tří ukázal rukou a pronesl: „Vyhodím tě, vyhodím tě, vyhodím tě!“
Ale nevyhodil vás.
Večer jsem masíroval, končil jsem kousek před půlnocí. Přišel za mnou asistent Jarda Šilhavý, že se mnou chce mluvit Brückner. V duchu jsem si říkal, že mi asi pořádně naloží. Jenže když jsem za ním dorazil, odzbrojil mě. Poslouchej, musíš mi říct nějaké vtipy, nebo tě opravdu vyhodím, povídá mi. Když jsem dovyprávěl desátý, Brückner pokýval spokojeně hlavou a oznámil mi, že si mě ještě nechá. Byl úžasný, uměl dělat i legraci.
Ale také spustit v kabině bouřku. Traduje se, že jeden z jeho největších výstupů byl ten o poločasové přestávce kvalifikačního duelu s Arménií v Olomouci, se kterou jste prohrávali po první půli 0:1. Můžete jako přímý svědek přitakat?
Brückner dorazil do kabiny a rozkopal všechny koše. Kluci se pak nastartovali, ve druhé půli dali čtyři góly. Scéna z Olomouce měla úsměvnou dohru při rozlučce Marka Jankulovského s kariérou, u které byl pochopitelně taky Brückner. Napadlo mě sesbírat koše na stadionu, naskládal jsem je na sebe a postavil je do kabiny. Když přišel Brückner, povídám mu: „Trenére, kdyby kluci hráli v první půli tužku, tak to rozkopejte.“ Začal se smát. Moje ptákoviny se mu líbily.
Na ryby k němu jezdí Schick i Krpálek
Kromě fotbalu má Eduard Poustka ještě jednu vášeň. Možná je i větší. Ryby. Už pět let si plní sen - se svým zetěm a jeho otcem provozuje sportovní rybaření na Velkém Mastníku u středočeských Votic. Metodou „chyť a pusť“ .
„Byli jsme spolu před lety v Thajsku, kde mají komerční jezera. Moc se mi líbilo, jak to tam dělají. Vynikající servis. Říkal jsem zeťákovi, že kdybych měl svůj revír, chtěl bych, aby vypadal právě takhle. S tátou nakonec sehnali rybník Velký Mastník a pustili jsme se do toho. Máme s tím velký úspěch,“ říká Poustka.
Ve společném, podniku má funkci správce. Naplno se do této role položil v létě 2022, kdy po 16 letech skončil v Teplicích. „Dojížděl jsem do Teplic každý den, byl jsem z cestování už unavený. Když jsem pak měl na dálnici mikrospánek, řekl jsem dost. Nechal jsem si jen nároďák a začal se věnovat firmě,“ podotýká Poustka.
Rybáři mají skvělé zázemí a komfort. Každý má svoje lovné místo s chajdou, k dispozici jsou mola, a také gastro. Uprostřed rybníku pak září jako maják ukotvený hausbót. „Ten je rezervovaný snad na rok dopředu, je o něj obrovský zájem,“ těší Poustku.
Mezi jeho zákazníky patří mnozí fotbalisté. Například Patrik Schick, Bořek Dočkal nebo Václav Procházka. Dokonce tu byl i olympijský vítěz, judista Lukáš Krpálek. „Bořek měl sen - chytit jednou v životě jesetera. Tak si ho tady splnil,“ dodává s úsměvem Poustka. Teď roli správce odložil, s českou reprezentací odletěl do Ameriky na mistrovství světa. Pokud by se k rybníku vrátil až vrátil v červenci, nebyl by smutný. Znamenalo by to, že Češi postoupili ze skupiny…
Cítíte se členem výjimečné generace v jeho éře?
Myslím, že ano. Hodně věcí se totiž odehrávalo na masérně, tam se dělala parta. Nikdy nezapomenu, jak si mě vzal Brückner stranou a řekl mi, že je rád, že jsou kluci se mnou na masérně a povídají si. Měli jsme spolu vážně skvělý vztah. Ale já jsem neměl v nároďáku problém s žádným trenérem.
Ani s Karlem Jarolímem, který si přivedl svůj realizační tým?
Neměl jsem s ním problém, prostě chtěl svoje lidi, měl na to nárok. Rozumím tomu. Já bych s ním taky nechtěl pracovat. Asi jak jsme byli stejně učesaní, nesedli jsme si.
Obrovskou vášní reprezentačního maséra Eduarda Poustky jsou ryby.
Upřímně, když jste byl tehdy odejit, napadlo vás, že se do reprezentace vrátíte? A co víc, zažijete navíc mistrovství světa?
Ani ve snu. Tenkrát jsem si myslel, že je to konečná. Byl jsem v Teplicích, a jak byla reprezentační pauza, šel jsem na ryby. Tam se vlastně odehrál můj návrat do nároďáku.
Poměrně neobvyklé místo pro takovou záležitost.
Seděl jsem u vody a sotva jsem nahodil, vytáhl jsem jesetera. Jen co jsem ho pustil, zazvonil mi telefon. Na druhém konci Jarda Šilhavý, který nastoupil k reprezentaci. Zeptal se mě, co bych řekl návratu do nároďáku. Pochopitelně jsem kývnul a rozjelo se to nanovo. Vyžádali si mě i hráči. Stejně jako za Pavla Vrby, který si chtěl původně udělat svůj realizační tým. Masíroval jsem zrovna v Teplicích, když mi Vrba zavolal. Oznámil mi narovinu, že mě pracovně nezná a že mě nechtěl, jenže když to oznámil hráčům, byli proti. Orodovali za mě. Moc mě jejich reakce potěšila.
Hráči vás mají rádi také pro vaše pověstné legrácky a básničky…
Když cítím, že je v týmu blbá nálada, začnu startovat a dělám ptákoviny. Jednou se šli dopoledne před zápasem projít do parku. Byli z domova už delší čas, vnímal jsem, že atmosféra není ideální. Nenapadlo mě nic jiného než napodobovat všechna možná zvířata. Slepice, krávy, prasata. Vrba šel za námi. Po chvíli slyším, jak volá - už ho zastřelte. Kluci se řehtali. Nebo ty zmíněné básničky.
Jak vznikl nápad, že po vítězném zápase pronesete báseň?
Všechno začalo tím, že mi přišlo nudné přijít po vyhraném utkání do kabiny a rovnou spustit ojetý pokřik cigi, caga. Tohle jede v každé šatně. Takže když jsme porazili Plzeň, polil jsem se pivem. V Olomouci jsem rozdával syrečky, na Bohemce jsem rozdával bonbóny Klokanky, v Jihlavě jsem krájel Vysočinu. Pak jsem jednou sledoval zápas a napadl mě rým. Použil jsem ho, slavil úspěch.
A stala se z toho tradice.
Jenže vymýšlet básničky s každou další výhrou bylo těžší a těžší. Nechtěl jsem jít ale pod nasazenou laťku. Stává se mi, že mi ve spánku napadne rým. Probudím se a jdu si ho hned zapsat. Podle vývoje zápasu pak básničku stylizuju.
Máte už nějakou vymyšlenou pro MS?
Nemám. Nechci nic zakřiknout…
MS ve fotbale 2026
23. ročník mistrovství světa ve fotbale se koná od 11. června do 19. července 2026. Poprvé v historii ho hostí tři země - USA, Kanada a Mexiko. Titul světových šampionů obhajuje Argentina, po 20 letech se turnaje účastní také Česko.
