Článek
Makedoncům a naposledy i Finům jste dal rozhodující branku, cítíte se už jako pevný článek týmu, nebo stále jen jako dobře pracující a zaskakující náhradník? Je nás tu dvacet, hrát může jen jedenáct. Všichni chceme na mistrovství světa a je jedno, jestli hraje ten či ten. Je to věc trenéra. My držíme pospolu, to je důležité. Bylo to vidět i na EURO a počítám, že to vydrží.
Bylo dobře, že jste do Andorry cestovali o den dříve? Určitě. Let do Barcelony byl v pohodě, zato autobusem serpentinami horskou silnicí to nebylo nejlepší. Aspoň jsme tu měli čas na odpočinek.
Z knížectví, jež láká turisty, jste toho ale moc asi neviděli. Z našeho hotelu vede jediná ulice dolů ke stadiónu. Žádnou hezkou procházku tady v nejbližším okolí udělat nešlo.
Kvalifikační selhání se slabšími soupeři - třeba s Lucemburskem či Maltou - jsou v živé paměti. Je pro vás výhra Andořanů nad Makedonií varováním? Když k tomu přistoupíme jako ke všem předešlým kvalifikačním zápasům, strach nemám. Nesmíme prostě nic podcenit.
Co by mohlo rozhodnout? Maličkosti, třeba terén.
Co vás, coby vysokého útočníka, zaujalo na záznamu z utkání Andořanů? Hlavně brání. Jsou naskládaní kolem své šestnáctky na třiceti metrech. Faulují. Hrůza. Obránci jsou taky vysocí. Bude to těžké. Ale chce to hlavně dát rychlý gól, pak by se mohlo hrát v pohodě.
