Článek
Z ázerbájdžánského Baku se vrátili v sobotu krátce před polednem a na krku se jim blýskaly stříbrné medaile. Na premiérovém turnaji, který se hrál se specifickými pravidly a byl určen pro ročníky 2011 a 2012, nestačili jen ve finále na Španěly (0:3).
„Pocity jsou krásné, je to bomba. Prošli jsme krásně skupinou a pak vyřadili Itálii nebo Brazílii, byť někdy se štěstím. I s odstupem víme, že Španělé byli o level výše a nad naše síly,“ uznává trenér Karel Havlíček. Boj o zlato se nesl několikrát ve znamení zahozených českých příležitostí.
Kdo ví, třeba by to dopadlo jinak, kdyby si nejlepší střelec týmu Ondřej Schwab neporanil v semifinále s Paraguayí kotník. „Jsme spokojení s hrou, ale neproměňovali jsme šance. Byl jsem zklamaný, že jsem nemohl do utkání zasáhnout. Určitě někde v hlavě to bylo, že bych se třeba trefil, ale na starosti to měli ostatní kluci,“ líčí autor třinácti turnajových branek.
FIFA pozvala na akci všechny členské státy. Nakonec jich dorazilo 189. Některé odmítly kvůli účasti mladých ruských fotbalistů.
Češi předčili jak exotické soupeře, tak právě velmoci typu Itálie či Brazílie. „Nikdo to moc nečekal. Někdo nás možná ani neznal a byli překvapení,“ popisuje Kyklhorn.
„Ušili jsme si na sebe velký bič, nikdo na nás nebude koukat jako na outsidery a budou se proti nám chtít vytáhnout. Přesně tak to bylo i po finále. Seděli jsme se zástupci Paraguaye, Brazílie nebo Hondurasu u altánku, dali si lehce vínka a oslavili to. Všichni se k nám začali chovat úplně jinak než na začátku turnaje,“ podotýká Havlíček.
Teenageři mimo jiné poznali, jak megalomanskou akci je možné uspořádat.
„Arséne Wenger, všude vojáci, dobrovolníci, olympijská vesnice. Na zápas jelo 20 autobusů, před námi i za námi policisté. Projížděli jsme s kordonem. Jak jsme dorazili, vystřídali jsme na 20 hřištích jiných 40 týmů, které naopak jely zpátky. Organizačně smekám. Něco takového udělat, to si u nás aktuálně neumím představit,“ dodává trenér.
Byť na fotbalisty čekalo menší hřiště, hokejové střídání nebo kopané auty, takže šlo o trochu jiný druh fotbalu, celkový výsledek je určitě něčím, na čem se dá stavět.
„Pocity jsou neskutečné, asi si to ani neuvědomujeme. Třeba Italové byli dost naštvaní, ale nedá se nic dělat, prostě jsme byli lepší,“ říká Schwab. „Sešel se silný ročník, umíme hrát proti nejlepším a povedlo se nám to. Byli jsme tým, zastupovali jsme jeden druhého. Je to krásné, finále mistrovství světa. Není nic moc většího, budu mít krásné vzpomínky,“ přidává Kyklhorn.
Jak, a zda vůbec, se úspěch propíše do stavu českého mládežnického fotbalu, se teprve uvidí.
„Když bylo Nagano, každý chtěl hrát hokej. Tohle není takové, ale co mám zprávy, turnaj vzbudil velký respekt a budu jen rád, pokud malé děti budou hrát fotbal. A nemysleme si, že najednou je vše v pořádku. Musíme dennodenně pracovat s hráči, trenéry, kluby a celou asociací,“ zdůrazňuje Havlíček.
Teď je potřeba si vše pořádně užít. Na mladé talenty však po víkendu čeká návrat do školních lavic. „Budu muset dohánět, ale naštěstí jsme měli minulý týden prázdniny, tak to půjde rychleji,“ usmívá se Kyklhorn.
