Promluvil o strachu v novém angažmá. Kdyby došlo na nejhorší, balím rodinu a valíme domů, říká Staněk

Rozdíl je pochopitelně velký. Už jenom počasí… Když jsme s rodinou přiletěli, bylo čtyřiačtyřicet stupňů. Lidé tady chodí déle spát, obchody otvírají později. Včetně dětských koutků pro děti. Museli jsme si nastavit jiný režim. Snažíme se dětem vymýšlet nějaký program, při úmorných vedrech jsme ale byli maximálně půl hodiny u bazénu a ven jsme šli až navečer. Teď už nejsou teploty tolik extrémní, za dva týdny by mělo být příjemně. Místní tvrdí, že prý bude večer i zima. Patnáct stupňů. Prý vytáhnou zimní bundy.(smích)

Nejde o extrémní rozdíl. Máme skvělé trenéry, jsou z Tunisu. Jede se tady velká moderna - používá se úplně všechno, co v Evropě. Jsem z toho všeho nadšený. Trénujeme většinou od sedmi večer.

Jsem tu sice krátce, ale mám pocit, že jsem do party zapadl. S kluky jsem si sedl. Al-Hazím je na poměry Saúdské Arábie menší klub, panuje v něm přátelská, pozitivní atmosféra. Kluci vědí, že mám něco za sebou, berou to tak, že jim můžu pomoct. Ale upřímně, před příchodem jsem se obával, jak to tady zvládnu. V týmu jsem vlastně jediný klasický Evropan. Ale jsem mile překvapený.

Rijád je pouhé čtyři hodiny autem… S rodinou pochopitelně všechno vnímáme, máme z toho obrovský respekt. Všichni nás sice ujišťují, že se situace uklidní. Jenže člověk to má stejně v hlavě.

Únikové cesty máme. Jsme ve spojení s českým velvyslanectvím, jsme v programu Drozd. Kdyby se cokoli dělo, snad by nám pomohli. Nebudu lhát, řešíme to doma každý den.

Kdyby došlo na nejhorší scénář, balím rodinu a valíme domů. Upřímně - strach máme. Byli bychom hloupí, kdybychom ho neměli. Jsem prostě na špičkách. Já to prostě nemůžu mít nikde lehký.(směje se)

Nechci říkat, že je česká liga horší nebo lepší. Je nadprůměrně takticky vyspělá, ta saúdská je zase mnohem ofenzivnější. Prioritou je útočná fáze, takový je tady trend. Zvykám si na tempo hry. Někdy je maximální, nahoru - dolů, někdy naopak slabší. Každopádně soutěž je nesmírně kvalitní, jsou tady neskuteční fotbalisti. Mané, Félix, Neves, Koulibaly… A samozřejmě největší hvězda Ronaldo.

Máme před tím ještě jeden zápas, ale samozřejmě myšlenky na utkání s an-Nasrem tam jsou. Chytal jsem proti Ronaldovi dvakrát v reprezentaci, gól mi nedal. Budu rád, když to zvládnu i do třetice. Ale stát se může všechno. Je hladový, chce překonat hranici tisíce gólů. Chybí mu snad jenom osmnáct branek. Ronaldo má na soutěž ohromný vliv, je její hlavní tváří. I proto se chce každý na an-Nasr vytáhnout.

Každý tým, proti kterému jsem zatím chytal, měl minimálně dva extrémně kvalitní hráče. My to máme založené na týmovosti. Pak je pár odstřelených klubů, jako jsou al-Hilál, al-Ahlí nebo an-Nasr. Pro Asii jsou tyto kluby jako pro Evropany Real Madrid.

Nevím. Samozřejmě, volala mi spousta českých hráčů, že by šli hned. Jmenovat je nebudu. Jsou tu ale limity na zahraniční hráče, míst tedy příliš není. Myslím, že příchodu dalších českých nebo slovenských hráčů může pomoct i Lukáš Haraslín, který hraje v al-Fatehu. Jsme spolu v kontaktu každý den. Pokecali jsme chvíli před a po vzájemným zápasem, vyměnili jsme si dresy. Na návštěvy to ale není, jsme od sebe osm hodin autem.

Saúdskou televizi naladěnou nemám, mám českou. Takže nevím. Co se týká návštěv na stadionech, tak na nás chodí doma od tří a půl do pěti tisíc diváků. Jasně, nejde o standard, na který jsem byl léta zvyklý, ale kvůli tomu jsem do Saúdské Arábie nešel.

Nepomohlo mi, že jsem kvůli zranění na jaře málo chytal. Jednalo se s kluby ze druhé anglické ligy, něco se nabízelo v Turecku, něco v Německu. Ve finále se řešily tři kluby ze Saúdské Arábie, vyšel al-Hazím. Ale jde jenom o hostování, nemůžu vyloučit cokoli, včetně návratu do Slavie. V zimě si mě může stáhnout.

V al-Hazímu jsem začal něco budovat, ale nemůžu nic vyloučit. Není to v mých rukou. Uvidíme. Moje fotbalová budoucnost se může otevřít už v zimě. Já si moc přeju, aby mi zase začalo přát fotbalové štěstí.

Naprosto žádnou. Naopak jsme se se Slavií korektně a rozumně domluvili, že pro mě bude lepší odejít. Všechno vlastně začalo uplynulou sezonu.

Teď už to můžu říct - měl jsem v zimě nabídku z Besiktase Istanbul. Na konci přestupního období. Chtěl jsem jít, ale chápal jsem, že Slavia řekla ne. V tu chvíli jsem byl jednička, byl jsem zdravý, hrálo se o titul. Dohodli jsme se, že pokud v létě přijde další adekvátní nabídka, že budu moct jít.

Bohužel… Nebyl jsem stoprocentně fit, ale šel jsem do brány. Dopadlo to nejhůř, jak mohlo. Takže jsem chápal postoj Slavie, že neměla problém s mým letním odchodem. Nakonec chtěli, abych zůstal, jenže já jsem chtěl udělat změnu, vybudovat si pozici zase někde jinde. Rozešli jsme se tedy se Slavií v pohodě s tím, že pan Tvrdík mě pustil jen na hostování bez opce.

Se staršími kluky máme super vztah. Například s Lukášem Provodem nebo s Tomášem Holešem. Moc jim přeju, aby se jim dařilo. Byl jsem nadšený, že dotáhli zápas na Fenerbahce do remízy. V Lize mistrů to nemají lehké, soutěž je extrémně kvalitní. Zažil jsem ji dvakrát, vím, čím si kluci procházejí. Věřím ale, že doma s někým výhru urvou.

Nový trenér mě nekontaktoval. Zákonitě. V tu dobu jsem nechytal. Kdykoli by ale pozvánka v budoucnu přišla, přijel bych rád. Měl jsem to tak vždycky nastavené. Chápu, že nyní je pro mě náročnější se do nároďáku dostat, ale nikdy jsem v něm nezklamal. Reprezentační kapitolu tedy určitě neuzavírám. Na druhou stranu se nebudu hroutit, když v nároďáku nebudu.