Článek
I přes velké zklamání žene vás dál myšlenka, že si Serii A ještě někdy zahrajete?
Jednoznačně. Vnímám, že už moc šancí zahrát si italskou ligu mít nebudu. Ale toho snu se nevzdávám. Jasně, roky naskakují, ale motivace tam pořád je. Udržuje mě na pozitivní vlně. Říkám si - proč bychom nemohli postoupit za rok?
Kádr Spezie ale dozná změn. Minimálně jste ztratili 19gólového útočníka Pia Esposita, kterého si Inter stáhl z hostování.
Pio má obrovskou kvalitu, navíc je to výborný kluk. Začátky ve Spezii měl složitý. Když před dvěma lety přišel, nedařilo se mu. Zahazoval šance, lidi na něj pískali. Teď dal devatenáct gólů. Bude nám samozřejmě chybět. Bude moc důležité, aby vedení přivedlo dobré hráče. Pak už bude jen na nás, abychom vytvořili dobrou partu, dobrý tým. Serie B je nesmírně náročná, našlapaná. Jsou v ní silné kluby, za kterými stojí silní sponzoři. Každým rokem je soutěž těžší.
V Česku se ale na Serii B kouká víceméně skrz prsty. Cítíte, že jste sešel z očí, že o vás málokdo ví?
Přesně tak to je. Druhou italskou ligu lidi v Česku příliš neberou. Kdyby si měli vybrat mezi druhou německou ligou a Serií B, jednoznačně dají přednost té první. Týmy druhé bundesligy mají hezké stadiony, které bývají plné. Běžné jsou padesátitisícové návštěvy. Kvalitativně bych ale rozdíl mezi soutěžemi neviděl. Byl tu kluk, který měl zkušenosti z druhé bundesligy. Neprosadil se tady. Prohlásil, že Serie B je těžší. Ale abych se vrátil k otázce - ano, nejsem tu na očích, jsem jakoby uklizený. Ale jsem ve Spezii moc rád.
Aleš Matějů ještě v dresu Plzně
Návrat do české ligy tedy nejspíš není ve hře.
Jednu nabídku od českého klubu jsem dostal. Konkrétní nebudu. V tomto přestupovém období se ale do české ligy určitě vracet nebudu. Mám ve Spezii smlouvu na další dvě sezony, možná se budeme bavit o jejím prodloužení. Minimálně bych chtěl dodržet stávající kontrakt. Spokojené jsou obě strany, není důvod měnit dres. Navíc syn začne chodit v Itálii do školky.
Kdyby vám ale přistála zajímavá nabídka z české ligy, zvažoval byste ji?
Musela by mi dávat smysl. Nejen finančně, ale i co se týká vizí, budoucnosti. Co vím jistě, je, že pokud bych se vracel teď, tak jedině do některého klubu z vrchu tabulky.
Slavia, Sparta, Plzeň, Baník - to by možná smysl dávalo?
Odpovím jinak. V Itálii jsem sedm let, dobře vím, že českou ligu tady neberou tolik seriózně. Ani kluci ze Serie B. Někdy mě spoluhráči popichují. Když jsem jednomu z nich nedávno řekl, že Slavia bude hrát Ligu mistrů, jestli by ho ani tohle nelákalo, odpověděl mi, že by nešel. Je tu doma, užívá si život se všemi pozitivy, které Itálie nabízí. Já kvalitu české ligy samozřejmě znám, byť už pár let nemám osobní zkušenost. Je to náročná, velmi fyzická soutěž. Dveře do ní si nikdy zavřít nechci, zároveň se ale nikam netlačím.
Je Itálie vaším druhým domovem?
Často se mě lidé ptají, jestli zůstaneme s rodinou v Itálii i po kariéře. Jenže já mám domov v Česku. Budu se do Itálie rád vracet, mám tady spoustu kamarádů. Je to moje srdeční záležitost. Ale domov je prostě domov. Při každém pobytu v Česku si říkám, že tohle je místo, kde chci být.
V zahraničí jste od roku 2017. Nakolik vás ovlivnilo jako fotbalistu i člověka?
Změnilo mě hodně. Kdybych nešel do světa, měl bych horší kariéru. Nedostal bych se na takovou úroveň. Zahraničí ze mě udělalo opravdového profesionála. Možná jsem k tomu došel i věkem, ale angažmá i život v cizině proměnu urychlily. Vyspěl jsem, dozrál. Postavil jsem se na vlastní nohy. Stal se ze mě chlap. I mimo fotbal. Ovlivnila mě i známá negativní událost. Stoprocentně vím, že už nikdy za volant nesednu pod vlivem alkoholu.
Měl jste tenkrát obrovské štěstí, že to odnesly jen plechy.
Dobře si to uvědomuju. Udělal jsem totální hloupost, kravinu. Kdybych někomu ublížil, například spoluhráči, kterého jsem vezl, nebo někomu na parkovišti, kam jsme vletěli… Byl by to pro mě trest do konce života. Bylo i štěstí, že nikdo neseděl vzadu v autě, nemohl by přežít. Děkuju osudu, že se nikomu nic nestalo.
Vyčítal jste si exces dlouho?
Byl jsem z toho pochopitelně hodně špatný. Ale tím, že se nikomu nic nestalo, jsem se z toho dostal poměrně rychle. Uvědomil jsem si, že život se v jedné vteřině může změnit. Chci si ho užívat, ale zároveň nedělat hlouposti, nevystavovat sebe ani jiné nebezpečí. Za volant už s alkoholem nikdy nesednu. Ta nehoda mě vytrestala do konce života, a pokud moje zkušenost třeba jen jednoho mladého člověka trošku posune nebo donutí přemýšlet, bylo by to skvělé.
Nemrzí vás, že už tři roky marně čekáte na pozvánku z reprezentace?
Jsme zase u té Serie B. Máme za sebou se Spezií fantastickou sezonu, měli jsme nejlepší defenzivu ze všech týmů. V Česku ale tato soutěž nikoho nebere. Před srazy jsem si v duchu říkal, že se třeba dostanu aspoň do širší nominace. Nedostal. Nikdo mě ani nekontaktoval. Což je v pořádku, každý trenér má právo vzít do nároďáku, koho chce. Jsem s tím naprosto v pohodě a makám dál. Pokud šance přijde, budu připraven.
Považujete tedy reprezentaci za uzavřenou kapitolu?
Vůbec! Jsem otevřený reprezentovat, udělám maximum, abych se do nároďáku vrátil. Aspoň na jeden sraz.
