Trápení záhadné nemoci vystřídala frustrace z výsledků. Nic není ztracené, věří Houska v obrat

Cítím se teď fakt dobře, fyzicky i herně. Skoro bych řekl, že je to až nad plán. Asi bylo dobře, že se počkalo s tím, než jsem začal zase nastupovat v základu, a ještě se dotrénoval, abych byl připravený na zápasy.

V zimě, na soustředění Španělsku se mi točila hlava a nebylo mi dobře. Pak se k tomu přidala velká únava. Táhlo se to se mnou celé jaro, nebyl jsem vůbec schopný zvládat tréninkovou zátěž. Postupem času jsem absolvoval různé vyšetření a začalo se to lepšit. Pomalu jsem se dostal do lehkého tréninku, posouvali jsme zátěž, až jsem se dostal do normálu.

Tohle nikdo neví. Podle někoho to způsobilo přetížení organismu v kombinaci s nějakým virem, který mi našli v krvi. Těžko říct, jak jsem se k tomu dostal.

Jednak vědomí nejisté budoucnosti. Nevěděl jsem, co bude dál, jestli budu moct dál hrát nebo ne, takže jsem přemýšlel nad různými možnostmi. A pak jsem se nemohl věnovat rodině, synovi. Prostě na to nebyla energie. Tohle pro mě bylo nejhorší.

Často jsem fakt jen ležel. Ale ty fáze se měnily. V té nejhorší jsem většinu dne jen proležel. Pak jsem začal chodit na lehké procházky. Když jsem zvládl je, postupně jsem zátěž zvyšoval až na tu tréninkovou. Teď jsem stoprocentně zdravý, za což jsem hodně vděčný. Užívám si teď zápasy i tréninky.

Ještě teď mě štve, když si na to vzpomenu. Je to nepříjemný, za mě měl zápas skončit 4:1 a měli bychom klid. Po utkání zavládla v Jablonci velká frustrace a popravdě jsem to ještě neskousl. Na druhou stranu nás teď čeká Ostrava, takže už nemá cenu se v tom pitvat. Myslím, že jsme odehráli dobrý zápas, jen jsme neproměnili šance. Doufám, že v dalším to už klapne se vším všudy včetně gólů.

Ale první rok jsme ještě hráli Konferenční ligu, což bylo s ligou těžké skloubit. V minulé sezoně nám chyběl bod a hráli bychom prostřední skupinu, v jednu chvíli bylo blízko i k Evropě. Lámalo se to jedním dvěma zápasy, což byla velká škoda. Samozřejmě bych si představoval, že budeme hrát o jiné příčky, ale věřím, že letos ještě není nic ztraceného. Musíme se jen dostat zpátky na dostřel a stoupat tabulkou nahoru.

Myslím, že společným jmenovatelem sezon je špatný začátek. Tři roky po sobě nejsou dobrý. Minulý rok jsme poprvé vyhráli v osmém, teď až desátém kole. Začátek v lize je za mě klíčový. I kvůli sebevědomí mladších hráčů, aby se dobře nastartovali a věřili si do sezony. Do zápasů chodíte klidněji, když to máte podložené bodovým ziskem. Tohle je strašně důležité.

Není to příjemná situace. Nikdo nemá radost z toho, když jste v tabulce dole. Přemýšlí nad tím, asi jako my všichni. Není mu to jedno. Nikdo není šťastný a každého tahle situace trápí.

Samozřejmě. Je to člověk s největší zodpovědností, takže ho to taky trápí hodně. Za nás hráče můžu jen říct, že uděláme maximum, abychom Jablonec zvedli.

Bylo to nepříjemné. Tenkrát byl člověk mladý, takže zodpovědnost ležela na starších, tolik jsem si to neuvědomoval, jako bych to vnímal teď. Na druhou stranu se není čeho bát, musíme pracovat a zvednout se.

Absolutně ne. Možná když jsem byl mladší, tak jsem se koukal, kolik má člověk gólů, a přemýšlel jsem nad tím, že musím nějaké dát. Ovšem teď vůbec. V mužstvu mám jiné povinnosti. Vím, co ode mě tým očekává, snažím se mu to dávat a nemám hlavu upřenou na góly. Týmu mám co nejvíc pomáhat v nabídce, snažit se být hodně na balonu, usměrňovat hru, být u zrodu akcí, dávat průnikové přihrávky a pomoci s rozehrávkou.

Bude náročný, na Baníku je vždy nepříjemné hrát. Poženou je určitě fanoušci a tuhle sezonu mají celkem i dobrou formu, takže nás nečeká nic jednoduchého. Určitě tam však nejdeme s nějakou poraženeckou náladou.

Určitě, už od mládežnických kategorií šlo s Baníkem vždy o vyhrocené derby. Od nějakých patnácti let jsme cítili velkou rivalitu, vždy jsme po sobě šli.