Článek
Jste kapitánky nejlepšího ženského týmu v Evropě. Jaký je to pocit?
AM: Samozřejmě dobrý. Letošní sezóna se opravdu povedla. Snažila jsem se naplánovat hodně společných turnajů a soustředění, což se vyplatilo.
KM: Po získání zlaté medaile jsem byla na náš tým a jeho výkon náležitě hrdá, ale později se zase přihlásila o slovo má povaha a začala jsem přemýšlet, co by se ještě dalo vylepšit.
V které fázi soutěže vás napadlo, že by medaile mohla být zlatá?
AM: Po skončení mistrovství světa v Praze, kde jsme porazily dva anglické týmy, jsem si říkala, že to půjde.
KM: Napadlo mě, že máme velkou šanci na dobré umístění, když jsem první den turnaje sledovala výkony našich soupeřek. Ze zkušenosti ale vím, že výkony ženských týmů při zápasech jsou nevyzpytatelné a v semifinále se mi to skoro potvrdilo.
HB už loni uspěly, když získaly bronz. Co se od té doby změnilo ve složení týmu či jinak?
KM: Tým je vyrovnanější, nemá velké slabiny. Naopak u týmů soupeřek dochází ke generační obměně a je to na jejich výkonech patrné.
AM: Letos se navíc do přípravy oproti loňsku přihlásilo mnohem více holek. Byla větší konkurence a bylo z čeho vybírat. I naše příprava byla intenzivnější.
V čem byla hlavní síla týmu, který vyhrál ve Španělsku a v Praze na MS skončil na krásném 12. místě?
AM: Umíme spolu hrát. Odehrály jsme už spoustu turnajů, nejen letos. Hot Beaches je fungující ženský tým, který společně hraje sedm let. Máme nové přírůstky, ale jádro zůstává stejné. Alespoň doposud to tak bylo.
KM: Tým tvoří zkušené hráčky a mladé běhačky. Oproti týmům z USA, Japonska a Kanady nám chybí více společných tréninků a fyzická kondice. AM: Dobře fungovalo i rozdělení pozic, kdy každá přesně věděla, co má na hřišti dělat.
Když HB před nějakými sedmi lety vznikly a začaly se pravidelně účastnit soutěží, mluvilo se o tom, že by jednou mohly uspět v Evropě, být nejlepší? Co bylo těmi zlomovými okamžiky, které tým k vítězství nasměrovaly?
AM: To není věc, která se stane ze dne na den. Chce to sbírat zkušenosti, rozvíjet techniku a mít to v hlavě srovnané. Přesto si myslím, že zlomovým turnajem byl Amsterdam 2009, kde jsme v celkem velké konkurenci vyhrály. Bylo to naše první velké vítězství. Ukázalo, že si dokážeme poradit i s týmy, ke kterým jsme do té doby jen vzhlížely. Myslím, že nám to pomohlo vybojovat třetí místo na ME v Londýně.
KM: Hlavním cílem při vzniku HB byla chuť zahrát si s nejlepšími evropskými týmy a alespoň trochu je potrápit. Teď už se to obrátilo a ostatní týmy spíš chtějí potrápit HB. K tomu podle mě nejvíc přispěla vytrvalost, trpělivost a nasazení Aleny.
Hlavní jádro týmu tvoří hráčky, kterým je přes 30 a uvažují o mateřství. Je v týmu dost hráček, které by je nahradily? Jak si představujete budoucí fungování týmu?
KM: Myslím, že většina hráček se chce po mateřské dovolené k týmu zase vrátit. Snad to vyjde tak, že se postupně všechny vystřídáme.
AM: Když to tak počítám, tak si na chvíli odskočí čtyři až pět hráček. Sice jedny z nejzkušenějších, ale myslím, že mladých šikovných holek máme dost. Snad to vezmou jako výzvu a příležitost se ještě zlepšit. Vím o několika hráčkách, které by se mohly k HB přidat, pokud budou mít zájem.
Myslíte tedy spíš, že hráčky toužící hrát na mezinárodní úrovni vstoupí do HB? Není možné, že by po vašem vzoru vznikl další tým, který by mohl v budoucnu HB konkurovat?
KM: V budoucnu je nutné se zaměřit na nové perspektivní hráčky, kterým ale bohužel bude nějakou dobu trvat, než se vypracují na evropskou úroveň. Asi by bylo lepší rozšířit základnu HB, než stavět další tým. Tolik kvalitních hráček v ČR v nejbližší době určitě nebude.
AM: Taky to zatím nevidím na vznik dalšího velkého týmu. Časem ale ano. Záleží, kolik holek začne hrát ultimate celkově.
Jaké jsou podmínky pro přijetí nových hráček do týmu? Může se přihlásit kdokoli? Co účast v HB hráčce přinese?
KM: Přihlásit se může v podstatě každá hráčka frisbee. Jen bych doporučila, aby byla trochu pokročilá v házení, taktice a znalosti pravidel. Pro nováčky to není. Hraní v ženském týmu posune hráčku hodně dopředu. Většinou totiž hrají a trénují společně s kluky a jsou zvyklé se na ně v rozhodování a řešení herních situací spoléhat. V ženském týmu se dostanou více k disku, jsou nucené více se zapojit do hry a spoléhat samy na sebe.
AM: Hráčka skutečně nemusí být extra zkušená, ale musí mít chuť do hry a chtít se zlepšovat.
Příští rok se hraje ME národních týmů. Plánují české hráčky postavit tým? V jakém složení a s jakým cílem?
AM: V reprezentaci budou hráčky z HB, i když část se chystá na mateřskou a část do reprezentace nemůže, protože nemají české občanství ani v Česku nežijí. Přihlásit se ale může každá, která má chuť do toho jít a trénovat celou sezónu.
KM: Na ME poskládáme nejspíš tým z novějších hráček, které nemají zkušenost s mezinárodním ultimate, a jejich cílem bude tyto zkušenosti získat.
AM: Je to velká příležitost, jak vychovat dobré hráčky. Příští rok bude zaměřený na výchovu nastupující generace, nikoliv na honbu za medailemi.
Příští rok se bude hrát Evropská liga v nové podobě. Náš region se zúží na země, které do teď tvořily CEL. Z CELu bude regionální kvalifikační turnaj na finále, ve kterém bude náš region mít dva spoty. Ovlivní tyto změny nějak současnou podobu HB?
AM: Nemyslím si, že se nás to nějak zásadně dotkne. Šance zůstávají pořád stejné. Možná to ovlivní počet zahraničních hráček v týmu. Pokud se pokusí postavit vlastní tým, bude to jedině dobře.
KM: Hráčky ze Slovenska si budou muset vybrat, zda setrvat v HB, nebo posílit slovenský tým. V HB by samozřejmě chyběly a musely bychom hledat náhradnice.
Ligové kvalifikační turnaje se zatím hrají bez ženské divize. Nepomohlo by její zavedení zvýšit úroveň ženského ultimate v ČR?
KM: Bylo by dobré zavést ženské zápasy na lize, ale zatím spíš jen formou pickup nebo jednodenních turnajů. I když to by znevýhodnilo mimopražské hráčky.
AM: Mělo by se to zkusit, ale s tím, že budou týmy hrát v sedmi, ne v pěti. I kdyby se měly sloučit holky z různých mixových týmů. Hra v pěti není pořádný ultimate a pokud to chceme někam posunout, mělo by se to rozjet ve velkém stylu.
Plánuješ se Kristino podílet na trénování týmu i po narození miminka příští rok?
KM: Pokud mi potomek dovolí, vrátila bych se k trénování a později i k aktivnímu hraní co nejdříve, ale to se teprve uvidí.
A už jste uvažovaly o tom, kdo by vás mohl dočasně zastoupit a výhledově nahradit ve vedení týmu?
KM: Přemýšlela jsem o tom a nebude to úplně jednoduché. S vedením tréninku budu schopná pomáhat, ale na turnajích se toho bude muset ujmout někdo jiný.
AM: Hodně jsem o tom přemýšlela a bylo mi z toho všelijak. S mým odchodem to zatím není jisté, a protože nechci dělat nic polovičatě, rozhodla jsem se jít do další sezóny naplno. Buďto to dotáhnu do konce nebo alespoň rozjedu, což je teď asi nejdůležitější. Už mám i plán na zasvěcení případných nástupkyň, ale nechci předbíhat.
Jaký moment od vzniku HB považujete za nejlepší?
KM: Celá letošní sezóna byla moc povedená.
AM: Poděkování od hráček po letošním úspěchu.
Alena Malá (nar. 1978) začala hrát ultimate během studií na ČZÚ v roce 1995, ale jak sama říká, pořádně se do toho opřela až o pět let později. Tehdy po MS v Heilbronnu se rozhodla, že se stane jednou z nejlepších hráček a začala na sobě pracovat. Mezi její největší herní úspěchy patří kromě letošního titulu mistryně Evropy účast na klubovém MS 2006 v Austrálii, kde hrála s německým týmem Woodies, dále vítězství HB v Amsterdamu 2009 a její první velký veřejný proslov. Kromě HB hraje v týmu Žlutá zimnice. Alena pracuje jako systémová analytička v americké firmě.
Kristina Medková (nar. 1976) hraje od roku 1994. Působila v českobudějovickém týmu 3SB, stála u vniku Žluté zimnice. Od roku 2002 je členkou Prague Devils a od roku 2004 členkou Hot Beaches. Má za sebou dlouhou reprezentační kariéru. Už v roce 1996 se účastnila MS ve Švédsku jako členka prvního samostatného ženského týmu z ČR. Kristina pracuje jako fyzioterapeutka.
