Článek
Od finále v Budapešti uplynuly tři dny. Jak jste titul stihla oslavit?
Oslavy byly bujaré, ale krátké. Z haly jsme se dostaly teprve asi v 11 večer. A hned ráno jsme odlétaly, ani jsem nešla spát. V pondělí večer jsme měly přivítání v Metách na radnici a včera už jsem letěla do Prahy na kemp reprezentace.
Který moment pro vás byl nejsilnější?
Asi poslední tři minuty zápasu, kdy už jsme s holkami cítily, že nám výhra neuteče. Ten moment uvědomění mě dostal. A pořád ho mám v sobě, i když vlastně nedokážu uvěřit, že se nám a mně osobně povedlo něco takového, hned při první sezoně v zahraničí. Ještě jsem se z toho snu neprobudila.
Do branky jste se coby dvojka dostala v závěru prvního poločasu a hned vytasila dva důležité zákroky. Jak je pro vás důležité, že jste k vítězství mohla přispět přímo na palubovce?
Samozřejmě mě potěšilo, že jsem dostala šanci a mohla holkám aspoň trochu pomoct. Tíha okamžiku byla velká. Byla jsem strašně nervózní. Pár zápasů v Lize mistrů jsem letos odchytala, ale tohle bylo ještě něco jiného. Ale myslím, že s tím celkem umím pracovat. Jakmile se zapíská, umím se od všeho oprostit. I když na mě někdo bučí, píská nebo mi fandí, soustředím se pořád jenom na jednu věc, a to je chytit míč.
Ve vyprodané areně v Budapešti bouřilo 22 tisíc diváků. Ani to vás nerozhodí?
Je pravda, že před tolika lidmi jsem nikdy nehrála. Trochu mi pomohlo, že jsem se na finále do Budapešti jela loni podívat jako divák. Už před rokem jsem měla husí kůži. A zažít to teď jako hráčka bylo neuvěřitelné. Neumím to ani popsat, ale přála bych každému na palubovce cítit energii těch 22 tisíc lidí. Atmosféra byla neskutečná, i když jakmile jsem šla do branky, jsem se kulisu snažila nevnímat.
Co pro vás znamená, že jste navázala na šestinásobnou šampionku Janu Knedlíkovou a dvojnásobnou vítězku Markétu Jeřábkovou?
Pro mě je velká čest. V reprezentaci jsem k nim vždycky vzhlížela a motivovalo mě, že se z Česka dokázaly dostat na úplně nejvyšší úroveň. Před Final Four jsme si psaly. Radila jsem se s nimi, jak se popasovat s nervozitou. A slyšela jsem od nich to samé, že ji prostě musím hodit za hlavu.
Jaký ohlas sklidil triumf vašeho týmu ve Francii?
Je to pro celou zemi velká věc. Doteď žádný tým Ligu mistryň nevyhrál, přitom je Francie házenkářská velmoc. Znamená to hodně i pro samotný klub. Ale práce tím rozhodně nekončí, naopak. Máme hodně ambiciózního trenéra (Emmanuela Mayonnadea), přípravu startujeme mnohem dříve než ostatní týmy. A letos podle mě začneme ještě dřív, protože po nás všichni soupeři půjdou o to víc.
Většinu sezony jste se do branky dostávala coby dvojka za švédskou hvězdou Johannou Bundsenovou. Jaká s ní byla spolupráce?
Bylo to naprosto skvělé. Celý rok jsem si moc užívala. Johanna mi pomohla vklouznout do světové házené. Je neskutečně hodná a nápomocná. Byla pro mě taková mamka, která mi předala spoustu zkušeností. Věřím, že se po jejím odchodu poperu o roli jedničky. Johanna odchází do dánského Odense a přichází Brazilka Gabriela Moreschi. Podle rozhovorů s trenérem budeme mít stejnou startovní čáru.
Brankářky má v Metách na starost Vincent Gerard, legendární francouzský gólman. V čem vás nejvíce posunul?
Umí perfektně číst hru. To se snažil předat mně, ale i Johanně, která se toho od něj taky spoustu naučila, a to patří k nejlepším brankářkám světa. Musím říct, že když jsem poprvé přišla na trénink a viděla ho, říkala jsem si, jestli to je vážně on. Nemohla jsem tomu uvěřit. Pamatuju si, když zářil v Kielu. Na druhou stranu pro mě se zas tolik nezměnilo, protože jsem přešla od jedné legendy k druhé. V Kynžvartu mě připravovala Lenka Černá, která dříve také chytala za Méty. A sám Vincent mi říkal, že si jí ještě coby malý klub pamatuje, a dokonce k ní vzhlížel. Kruh se uzavřel.
Jakým způsobem se trénuje v aktuálně nejlepším klubu světa? Byl to pro vás velký skok oproti Kynžvartu, kde jste do minulé sezony působila?
Celkem jo. V Kynžvartu se taky trénuje dost, ale tělo prožívalo trochu šok. Nakonec mi pomohlo, že jsme měli dlouhou a náročnou přípravu. Potřebovala jsem spojit fyzickou a mentální stránku. Přece jenom jsem přišla z Kynžvartu, kde jsem žila uprostřed pole… (směje se) A najednou jsem se ocitla mezi nejlepšími házenkářkami planety, což je trochu paradox. Rázem jsem byla v cizí zemi, v jiné kultuře a bez znalosti jazyka.
Jak se perete s francouzštinou?
Většinu rozumím, ale složit dohromady kloudnou větu už je horší. Pracuju na tom. Některé Francouzky v týmu anglicky moc neumí, ale se spoustou hráček jsem se potkávala na reprezentačních akcích a domluvíme se v klidu anglicky. Celkově musím ocenit, jak mě mezi sebe holky vzaly. Všechno si postupem času sedlo a teď mám zlato z Ligy mistrů. (usmívá se)
Česká brankářka Sabrina Novotná
Chybělo málo a slavit jste mohly i domácí titul, který vám však při bodové shodě s Brestem unikl nejtěsnějším možným rozdílem.
Vyrovnanější už to být nemohlo. Vzájemné zápasy jsme každý tým vyhrál o čtyři góly, takže rozhodoval větší počet vstřelených branek na hřišti soupeře. Měly jsme přitom mnohem lepší skóre, takže to bylo hodně hořké stříbro. Ale jestli se to mělo stát proto, abychom na konci sezony stály s titulem z Ligy mistrů, tak zlato z domácí soutěže klidně obětujeme.
Méty i Brest jinak vyhrály všech 25 zápasů. Jsou oproti konkurenci opravdu tak odskočené?
Působí to tak. Na druhou stranu francouzská liga je extrémně kvalitní, společně s rumunskou a maďarskou nejvíce v Evropě. A třeba Dijon, který letos vyhrál Evropskou ligu, skončil až pátý. Myslím, že i poslední tým francouzské soutěže by hrál s Mostem, Kynžvartem nebo Slavií vyrovnané zápasy.
Jedna sezona sotva skončila a brzy už se začnete chystat na další. Stihnete alespoň nějakou dovolenou?
Plánuju strávit nějaký čas doma v Praze a pak vyrazím někam k moři, než nám znovu začne letní příprava. I kvůli reprezentačnímu kempu ale moc volna mít nebudu, jen tři týdny. Ale potřebujeme dost trénovat, abychom mohly na domácím mistrovství Evropy zaútočit na nějaký dobrý výsledek.
Jak se těšíte, až si v prosinci zahrajete základní skupinu šampionátu v Brně?
Jsem moc vděčná, že se mistrovství povedlo přivézt do Česka. Trochu mě mrzí, že to není rodná Praha, ale Brno. (usmívá se) Aspoň ozkoušíme novou arénu, snad bude plná.
