Článek
Helsinky (od našeho zpravodaje) - Přitom národní tým musel proti výběru Helvétského kříže otáčet dvougólové manko… „Tohle mužstvo má charakter. Jsou to bojovníci,“ chválil 62letý kouč svůj tým za celý turnaj, v němž ani jednou neprohrál po 60 minutách.
Je největším pozitivem, v jak vysokém tempu jste zápas proti Švýcarům zvládli odehrát, navzdory menšímu času na regeneraci, než měl soupeř?
Ne.
Co vás tedy těší nejvíc?
Největší pozitivum je v tom týmu. Kluci dnes podali skvělý týmový výkon, to je ta výborná zpráva.
Navzdory stavu 0:2 po první třetině hráči vypadali, že mají dost sil i vůle zápas otočit. Souhlasíte?
Nastoupili jsme osmnáct hodin po zápase s Finy, který nedopadl dobře. Je tam trošku i psychický blok. První třetina se v tomto směru asi odvíjela. Nebyli jsme úplně ready. Nebo ready… Nechci říkat, že jsme nebyli připravení, ale byla tam lehká zábrana, potřebovali jsme se z toho dostat. O první přestávce jsme si řekli, že zápas bude náš. Protože jsme všichni táhli za pomyslný jeden provaz, říkal jsem klukům, že se nic neděje. A nakonec jsme měli pravdu.
I sami hráči si věřili, nebo jste do nich sebedůvěru musel pumpovat?
Je to jednoduchá věc - hráči jsou natolik zkušení, že se nedostali pod psychický tlak. A my je pod něj dostávat určitě nebudeme. Budeme jim věřit a pokud budou pracovat na sto procent, naši důvěru mít určitě budou.
Přesto i pro vás asi nebylo úplně snadné předstoupit po prvních třetinách, které jste ve všech třech zápasech prohráli, ne?
Není to těžké. Kluci mají zkušenosti z mnohých bitev, které svedli. Pokud mají dobrou hlavu - a oni ji mají - dokážou pozitivně reagovat. Není to o křiku, je to o argumentech. My dali ten, že zápas vyhrajeme, že budeme silní a nakonec to tak dopadlo. Znovu, tohle je tým. Každý má sice svou určitou roli, ale týmovým výkonem si ji všichni splnili.
Trenér Zdeněk Moták při zápase se Švýcarskem
Hodně si ceníte toho, jak se mužstvo dokázalo v každém ze tří duelů vrátit do hry, i když skóre bylo nepříznivé?
To je to, co jsem říkal. Tohle mužstvo má charakter. Jsou to bojovníci. I když jde o první turnaj, jsem na hráče pyšný. Pořád jsme chtěli hrát aktivně. Hokej hraje pět lidí, napadáte v pěti lidech, agresivně a aktivně bráníte modrou i červenou čáru. Jsme aktivní v obranném pásmu. Je to pět lidí plus gólman. Chceme být aktivní a agresivní po celém hřišti. Bylo to se Švýcary kvalitně sehrané.
Největší radost tedy máte z toho, jak obrovské odhodlání a chuť mají hráči v zápasech rvát se za národní tým?
Přesně tak. Je to důležitá zpráva pro celý český hokej, že kluci mají chuť a chtějí reprezentovat. Už jsem dřív říkal, že když jsem se s hráči poprvé potkal nebo jim volal, ptal jsem se jich jako první, jestli mají ochotu reprezentovat. Všichni řekli, že stoprocentně. A druhá má otázka byla, jestli jsou ochotni se na ledě rozkrájet nebo se vymlátit. I na tohle odpovídali, že ano. To je výborné. Máme na čem stavět. Jako trenér si nemůžete přát nic lepšího.
Co ale udělat s absencí zabijáckého instinktu, kterou asi na krátkých reprezentačních srazech hned tak neopravíte? Vyložených šancí jste na turnaji měli spoustu, gólů dali sedm…
Myslím si, že tam byla spousta nejen střeleckých, ale i vyložených brankových situací, které jsme neproměnili. Možná je to jen o tom něco v hlavě odblokovat ve smyslu, že chci fakt dát gól. A naopak tam byla spousta přehrávaných věcí.
Jak důležité pro vás bylo zakončit turnaj výhrou, byť výkony snesly přísné měřítko ve všech zápasech?
Samozřejmě mě už mnohdy napadaly černé myšlenky… Když tomu ale věříte a věříte i hráčům, je to dobrá zpráva. Jsem za to moc rád, hráčům jsem poděkoval a pogratuloval.
Utkání se Švýcarskem kvůli poraněnému ramenu nedokončil kladenský útočník Jakub Konečný. Víte, jak je na tom?
Já jsem to neviděl. Jsem zklamaný a smutný, že se zranil. Neznám teď jeho zdravotní stav, vím jenom, že měl vyhozené rameno a doktor Chochola mu ho vrátil zpátky. Co bude dál, nevím. Ale je to špatná zpráva, když se na nároďáku někdo zraní. Ale je to sport a my chceme, aby hráči šli do všech soubojů a kontaktů naplno.
Co vás po intenzivním týdnu u reprezentace překvapilo nejvíc?
Celý ten proces je něco jiného (než v klubu). Ale samotná hra se nemění. Je to teda ale trochu rychlejší.
Na prosincovém turnaji budete zase o kousek dál v tom smyslu, že hráči už budou vědět, do čeho jdou.
Samozřejmě. Myslím, že budou zkušenější a už budou vědět, co po nich chceme.
Tušíte, jak moc se bude lišit tým pro Švýcarské hry od toho nynějšího?
Nejsem si jistý. Ptáte se mě deset minut po skončení zápasu. Určitě si uděláme nějakou analýzu, s kolegy si sedneme a probereme si to. Záleží na zdravotním stavu hráčů, proměnných je dost.
