Ty kráso, tady než nám přinesou jídelní lístek… aneb Bacha na češtinu v Zugu, zjistil Kubalík

V čem je mezi oběma kluby největší rozdíl?

Zázemí je na podobné úrovni, protože v Ambri jsme měli novou halu. Jiná je ale mentalita. V tom smyslu, že v Zugu vědí, jaké je to vyhrávat (tituly). Přesně proto jsem sem šel. V Ambri nebyla vidina, že bychom mohli hrát o titul nebo aspoň dojít v play off daleko.

Zdá se, že jste se na nové adrese zaklimatizoval docela rychle…

Jo, cítím se dobře. Vždycky v novém klubu chvíli trvá, než si to sedne, ale je nás tam spousta Čechů a o to, to bylo snazší. Po ne úplně skvělém začátku už si to sedlo a body sbíráme. Užívám si, že se nám teď docela daří. A věřím, že po reprezentační pauze s návratem několika zraněných hráčů do sestavy budeme ještě silnější.

Zmínil jste početné zastoupení Čechů. V Zugu působí i Jan Kovář, Daniel Voženílek a David Sklenička…

Honza Kovář s Danielem Voženílkem se o nás nové kluky postarali a všechno nám ukázali. V Zugu je to moc hezké, navíc je to kousek do Curychu i Lucernu a je tam pořád co dělat.

Počítáte do české party i slovenského spoluhráče Tomáše Tatara?

Jasně, bereme ho jako polovičního Čecha. Všechno si to sedlo a je fajn mít v kabině takovou zábavu s českými vtípky a narážkami.

V kabině tedy mluvíte česky?

Mluvíme, ale když jsme v nějaké větší společné debatě, bavíme se i mezi sebou anglicky, aby nám kluci rozuměli. Ale čeština je v kabině hodně slyšet.

Hned mě napadl Pittsburgh, za který v sezoně 2000/01 nastoupilo hned 11 Čechů.

Jsme takový menší Pittsburgh v Zugu (směje se).

V Zugu žije a pracuje hodně Čechů i mimo hokej. Potvrdíte to?

Několikrát se mi třeba v restauracích stalo, že jsem si objednával česky nebo slovensky. Až je to občas nebezpečné.

Proč?

No protože jsme třeba říkali: „Ty kráso, tady než nám přinesou jídelní lístek…“ No a pak jsme slyšeli: „No jo, no, už běžím!“ (směje se). Ne, zrovna v tomhle ohledu je to velmi příjemné.

Jak psychicky náročné pro vás bylo, když jste se na konci září vrátil do Ambri, ale už jako soupeř?

Nebylo to nic příjemného, neužil jsem si to. Byl jsem do zápasu emočně vázaný, spoustu lidí v Ambri znám. Ten klub je spíš rodinný a nebylo úplně příjemné tam přijet a hrát proti nim. Asi 56 minut jsem neměl absolutně nic, ani střelu na bránu. A pak mi to tam napadalo.

Dvěma góly jste přispěl k výhře 4:0…

A své góly jsem pochopitelně neslavil. Mám nějaký respekt k týmům, za které jsem hrál. Udělali pro mě maximum, tak nebyl důvod slavit.

Ve smlouvě jste měl klauzuli, že pokud do určitého data přijde smysluplná nabídka z NHL, můžete se do ní vrátit. To už je pasé?

Nepřišla žádná nabídka, která by mi dávala smysl. Byl tam jen nějaký try-out, ale o tom jsem ani neuvažoval. Samozřejmě jsem doufal, že by se dveře do NHL ještě mohly otevřít, ale bohužel…

Velkým lákadlem je nyní únorová olympiáda, že?

Samozřejmě. Větší asi v hokeji není. Jsem hrozně rád, že jsem tady v reprezentaci a o motivaci se ani nemusíme bavit.

Počítáte si doma, kolik útočníků z Evropy by se mohlo do výběru trenéra Rulíka dostat?

Takhle na to nekoukám. Vím, že naše situace v NHL je jiná než před několika lety, ale všem klukům, kteří v ní hrají, to přeju.