Článek
„Zlákaly mě určitě ambice. Budeme navíc hrát Ligu mistrů a Spengler Cup. Každý chce hrát co nejvíc mejkvalitnějších zápasů. Mám to taky z Prahy dost blízko domů, což kvitovala i rodina," tvrdí urostlý obránce, který pod koučem Jandačem už pár dnů polyká tréninkové dávky na ledě.
„Je to náročný, ale v sezoně nás toho čeká hodně a je to potřeba," uvědomuje si. Uplynulou sezonu strávil v Tampere, setrvání v Tappaře však ve hře nebylo. Potíže znamenal daňový systém v zemi tisíce jezer. „Bylo by to pro ně drahé. Jiné angažmá ve Finsku by se možná rýsovalo, ale jako „druhoročák" by to bylo z hlediska daní složitější," připomíná.
Kapitolu cizina prozatím uzavřel a soustředí se na novou éru. Pražané v létě obměnili kádr. Odešli Tomášek, Sukeľ, Říčka nebo Kudrna. Naopak do kabiny dorazily zvučné posily. Útočníci Kaše, Chlapík, Thorell. Zůstávají opory Řepík, Horák i Sobotka. „Máme docela kvalitní útok a doufám, že defenziva se k tomu přidá," usmívá se 26letý bek.
Michal Morvačík (vlevo) se sportovním manažerem Sparty Jaroslavem Hlinkou.
Sparťané přitom spoléhají také na jeho bodové příspěvky. „O mé roli jsme se s trenérem ještě nebavili, ale přijmu cokoliv," hlásí. Po roční odmlce se opět těší na tuzemskou soutěž, zvlášť pikantní budou pro něj duely proti Plzni. Právě z ní se odrazil do velkého hokeje a před třemi lety i na premiérové MS v Dánsku. Za Škodu posbíral 273 extraligových startů. „Bude to specifické. Jaké čekám přivítání? Doufám, že dobré. Odvedl jsem tam nějakou práci, s vedením nemám problémy i s kluky jsem pořád v kontaktu. Snad mě přijmou a nebudu úplně zatracenec," přeje si.
Na finskou štaci vzpomíná pozitivně. Na ligu plnou bruslení si po pár zápasech zvykl. Byť měl malinko jiné hokejové představy. „Šlo o určité detaily. Ale nechtěl jsem se v tom babrat, abych si zbytečně nezahlcoval hlavu a soustředil se jenom na hokej," líčí. Za Tapparu nastřádal v základní části tři góly, devět asistencí i 20 kladných bodů v hodnocení plus/minus. O titul však nezápolil, tým skončil těsně před branami finále.
Michal Morvačík ve sparťanské kabině.
„Čtvrté místo není špatné, ale vzhledem k historii a posledním rokům bylo trochu zklamáním. Hráli jsme jako na houpačce," přiznal Moravčík. Mužstvu nepomohlo ani více než měsíční přerušení soutěže kvůli epidemické situaci. „Na stadionu bylo povoleno 1500 diváků, jenže chtěli jsme hrát s větším počtem. Pak jsme nastupovali s celoobličejovými kryty," vzpomíná.
Finská mentalita mu učarovala. Hráči při trénincích vůbec nic neošidí. „Jsou opravdu hodně poctiví," pokyvuje muž, jenž našel v Tampere i takřka ideální destinaci pro život. „Nádhera! Krásná příroda. „Přítelkyně chodila se psem často na výlety, někdy jsem se přidal. Skoro dva měsíce v kuse jsme tam měli sníh, takže scenérie byla o to hezčí. Bydleli jsme kousek od jezera a v létě se v něm koupali," líčí.
Chválu pěje i na laskavost a přívětivost Finů. „Nikdo na druhýho nenadával. Když jsme něco nevědli, rádi nám pomohli a vysvětlili. I když neuměli úplně dobře anglicky, snažili se nám pomoct," tvrdí. Do finštiny však pronikl jen lehce. „Umím akorát pozdravit a říct, jak se kdo má," směje se.
