Článek
Podpis jste snad líp načasovat nemohl...
Smlouva samozřejmě potěšila. Že to vyšlo kolem narozenin, je jedině plus, ale já víceméně věděl, že to každým dnem přijde. Jsem rád, že je to vyřešený.
Narozeniny jste oslavil o to bujařeji?
Nic bouřlivého neproběhlo (úsměv). Šampaňský moc nemusím, takže jsem si dal pivko a tím to skončilo. Oslavil jsem je v rodinném kruhu. Ve středu jsme si na chvíli sedli a trochu si popovídali. O den později jsem měl ještě menší oslavu s přáteli.
Quebecká liga vyznává rychlý a ofenzivní styl hokeje, jste na něj připravený?
Moc se v ní nebrání. Bude to pro mě něco nového. Řada situací kolem brány, menší hřiště...
Bude vám sedět?
Věřím, že ano. Užší kluziště je taky jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl tam jít. Do NHL vede ještě daleká cesta, ale kdyby mi NHL třeba jednou vyšla, přechod bude pro mě jednodušší. Mám rád zápasy, kdy jsem pod palbou a na menším hřišti si nemůžu dovolit ani chvilku nedávat pozor. Úhly budou jiné, odrazy puků od mantinelů určitě rychlejší.
Tým před dvěma lety vyhrál prestižní Memorial Cup, loni se mu ale tolik nedařilo. Jaké má ambice pro nadcházející sezonu?
Mužstvo se trochu přestavovalo, takže výsledky loni nebyly tak dobrý. Letos to ale určitě bude lepší. Podepsali dva nové obránce a mají spoustu výborných hráčů, kteří umějí dát gól.
Klubem prošel v minulosti třeba útočník Patrik Zdráhal nebo slavný kanadský brankář Roberto Luongo, který loni ukončil bohatou kariéru. Je pro vás inspirací?
Určitě. Nepřipouštím si kvůli tomu na sebe nějaký tlak, ale má za sebou fantastickou kariéru a bylo by fajn to jednou dotáhnout někam, kam to dotáhl on.
Bydlení máte zajištěné v rodině, jste s ní v kontaktu?
Nedávno jsem s nimi poprvé mluvil. Zanechala ve mně skvělý dojem. Budu u hodných lidí, což je pro mě důležité. Pán byl v práci, takže jsem zatím mluvil jenom s paní, která je hodně usměvavá a pozitivní. Budu mít pro sebe celé dolní patro, vlastní pokoj a menší obývák s televizí. Je tam i velká herna, protože mají dvě děti. Budeme tam blbnout společně. (úsměv)
K aréně to máte kousek?
Asi patnáct minut autem. Nefunguje tam veřejná doprava, jsou tam akorát taxíky. Ale ve čtvrti, kde budu bydlet, žije dalších asi pět kluků, kteří mají auta. Měli bychom tedy jezdit spolu. Město má zhruba dvanáct tisíc obyvatel, rozlohou je podobné Varům, dost roztahané.
Nemáte obavy z francouzštiny, která je v této oblasti primárním jazykem?
S francouzštinou jsem na tom špatně, neumím pomalu ani pozdravit (úsměv). Ale skoro všichni, co mluví francouzsky, ovládají i angličtinu, kterou jsem schopnej se domluvit. Jediný, čeho se bojím, že nějaký Francouz tam třeba nebude umět anglicky. To je tak jediný...
Jan Bednář vyzkouší své štěstí v zámořské soutěži
Na co se vůbec nejvíc těšíte?
Na všechny ty lidi. Mám informace, že jsou všichni přátelští. Hrozně mě zajímá, jak se budou chovat. Je tam jenom zimák a v podstatě nic jiného... Lidi tam hokejem žijí.
Váš otec je bývalým brankářem, dostal jste od něj nějaké rady?
Ať jsem furt pozitivní a pokornej. Namachrovanost tam nemají rádi, což ale u mě nehrozí.
V 16 letech jste úspěšně naskočil do extraligy, teď si zachytáte za oceánem. Jak složité bude hrát s vědomím, že vaše rodina je vzdálená tisíce kilometrů daleko?
Je to nevýhoda, ale zase se naučím starat sám o sebe a taky perfektně anglicky. Nevím, jestli mi to pomůže směrem k draftu NHL, který je loterie. Ale cítím, že odchod je pro mě nejlepší rozhodnutí. Krok dopředu v kariéře a něco se tedy prostě kvůli tomu musí obětovat.
