Nestíhají, když hrajeme svůj hokej, míní Radil. A mluví o neviditelné ruce, která záhadou pomáhá Třinci

Celý zápas jsme byli o dost lepší. Měli jsme lepší pohyb, v útočném pásmu jsme se udrželi na puku. A pomohl nám i Wildův skvělý zákrok proti Nestrašilovi. Tyto momenty lámou zápasy.

Přijde mi, že Třinec hraje na 0:0 a čeká, až uděláme chybu. I když ho mačkáme, neznamená to automaticky gól pro nás. Teď jsme ale dokázali přetavit herní převahu i v góly. Je těžké vydržet, neudělat chybu, ale je to finále, my ten pohár chceme a jiná cesta k němu nevede.

Pořád chceme hrát stejný hokej. Když ho hrajeme, přebruslujeme je, jsme silní na puku v útoku a Třinec nestíhá. Hlavně musíme hrát a nebát se vzadu. Máme důvod si věřit a mít sebevědomí. Kdo jiný to může zlomit (třineckou nadvládu) než my?

Těžko se mi to odhaduje. Viděl jsem pár zápasů Třince, když hrál nad propastí a trošku náhodně vždycky dal gól. Nechci je podceňovat, ale bylo to, jako kdyby jim vždycky nějaká neviditelná ruka nějakou záhadou pomohla, aby do propasti nespadli. Soustředíme se na sebe, a když podáme stejný výkon, máme velkou šanci to uhrát. Třinec bude pod tlakem. Nejen kvůli stavu série, ale i proto, že hraje doma. Pokud udržíme tempo, měli bychom je udělat.

Třinec už byl nad propastí v šestém semifinále proti Spartě a stejně 0,2 vteřiny před koncem povstal. Svůj hokej mají postavený tak, že to dokážou odehrát navzdory únavě.