Pařík při premiéře v play off zářil. Nervozita byla, ale kluci hráli do obrany skvěle

Po čtyřech letech v zámoří se Pařík do Česka vrátil před touto sezonou. Začal v první lize Litoměřicích, v listopadu povýšil do Liberce, po devíti odchytaných zápasech se ale stěhoval na východ Čech. Nezahálel, hned v prvním utkání za Hradec Králové vychytal čisté konto a do předkola play off proti Vítkovicím šel jako jednička.

Těžkou zkoušku při své premiéře v extraligovém play off 22letý gólman zvládl perfektně. Při plném počtu hráčů na ledě nedostal gól, ve druhém zápase neinkasoval vůbec, v závěru třetího duelu kapituloval až při hře Ostravanů bez brankáře.

Asi ne, ale jsme za to velice rádi. Kluci hráli skvěle jak do útoku, tak do obrany. Někdy mi tam pár puků vypadlo, ale naši obránci je byli schopni odpálit do bezpečí.

V prvním zápase jsem byl trošku nervózní. Přece jen to je trochu jiné než první liga. Ale furt je to jen zápas, a tak jsem se snažil připravovat stejně jako na každý jiný.

Je to samozřejmě těžší. Lukáš Klimeš tam měl x zákroků a já třeba minulý zápas jeden za celou třetinu. Jen jsem tam tak stál, a pak najednou ve třetí třetině na mě šlo asi sedmnáct střel. Tak to bylo trošku těžší. Ale není to nic, na co bych nebyl mentálně připraven.

Měli jsme tam lehký výpadek v obraně, vyplaval z druhé strany, byla to částečně moje chyba, že jsem bekům nekřikl, že tam mají hráče. Byl tam (Zdráhal) najednou sám. Jsem rád, že jsem to uhasil a mohli jsme pokračovat v zápase.

Asi hrajeme dobře do obrany. Jak jsem zmiňoval, do obrany jsme odehráli skvělou sérii. Moc střel na mě vážně nešlo, dokázali jsme soupeře zamknout v jejich třetině, a to mi to strašně usnadnilo.

Samozřejmě mrzí i nemrzí. Mrzí v tom, že bych si rád připsal další čisté konto. Nemrzí, že nemusím nic platit do kasy.

To ne! (smích). Napadal mě hráč, a jak se puk točil, odskočil mi od hokejky. Ale já byl v klidu. Viděl jsem, že to jde do boku branky. Byl jsem, nechci říct úplně v klidu, ale byl jsem klidnější, než kdybych viděl, že mi to letí na branku.

Reagoval spíše trenér, kterému podle mě vyskočilo srdce z hrudníku. (smích)

(smích) Chtěl jsem se pokusit. Byl to ale zbytečný risk. To byla hloupost z mojí strany, příště to musím jen podržet, zmrazit, nechat si v klidu buly a pokračovat.

Potkal jsem ho v Liberci, když jsem tam byl ten druhý rok a chodil jsem trénovat s A-týmem. A v prosinci nebo v lednu tady ve Vítkovicích Laky ještě hrál, takže jsem trošku věděl, co od něj očekávat, kdyby nastoupil. Ale nenastoupil, bylo to jejich rozhodnutí a my za to můžeme být asi jen rádi.

Asi to nějak úplně neřeším. Jsou gólmani, kteří jdou do jiného týmu a hned musí mít novou výstroj, ale já ne. Pro mě to je tým, ve kterém jsem začal sezonu, a jsem vlastně rád, že ho můžu reprezentovat, protože díky tomuto týmu jsem se vyšvihnul až sem. Tu masku nosím s velkou hrdostí.

Dostal jsem šanci a hned v prvním zápase se mi podařilo vychytat čisté konto (proti Českým Budějovicím 4:0). Tím jsem si asi tu důvěru získal a dávali mi další a další šance. Snažil jsem se každý zápas hrát naplno, abych je nezklamal.

Soupeř jako soupeř, nemůžeme žádného podcenit. Ať už to budou Pardubice, Sparta, nebo náhodou Třinec, či Kometa. Stát se může ještě cokoliv. Každý soupeř bude těžký a nemůžeme ho podcenit.