Hlavní obsah

Pomohl i plivanec pro štěstí. Proti Chomutovu se mi daří, liboval si dvougólový střelec Liberce Ordoš

Liberec

Přes půl sezony čekal liberecký útočník Jan Ordoš na vstřelený gól. Dlouhé trápení zarazil až na konci prosince na ledě Chomutova. A stejného soupeře si vychutnal i tentokrát. Pod Ještědem přispěl k drtivé výhře 7:2 nad Piráty dvěma zásahy. „Když jsme je zlomili a vedli po druhé třetině 7:1, tak se zápas už jen dohrával,“ hodnotil 22letý útočník, který maká ve třetí formaci s mazáky Petrem Jelínkem a Lukášem Krenželokem.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Jan Ordoš z Liberce při utkání s Chomutovem.

Článek

Nepomýšleli jste po čtyřiceti minutách i na desítku? Jen připomínám, že rekordní výhra Liberce v extralize je 10:1.

Chtěli jsme zápas dohrát hlavně bez zranění a koncentrovaně. Bez žádných zbytečných faulů, což se nám povedlo. Jestli vyhrajeme 1:0 v Pardubicích nebo 7:2 s Chomutovem, to je jedno. Důležité jsou tři body a ty máme.

Dal jste dva góly, v sezoně už pátý šestý, ale premiérový před vlastními fanoušky, že?

Ano, letos jsem gól doma ještě nedal. Jsem rád, konečně. Už to bylo nepříjemné. Ale snad tam teď budou padat.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Jan Ordoš (vpravo) a Lukáš Derner se radují z prvního libereckého gólu.

V aktuálním ročníku jste se trefil poprvé až po Vánocích. Je dlouhý půst nyní definitivně pryč?

Doufám, že jo. Nedal jsem gól čtyři měsíce, nevím přesně, kolik zápasů. Od té doby si vážím každého gólu víc. A je mi jedno, proti komu je a jak padne. A když to pomůže týmu, tak jen dobře.

Jak těžké to bylo období? Do šancí jste se dostával, ale v kolonce zásahů byla stále nula.

Důležité bylo, že jsme vyhrávali. Kdybychom prohrávali, a ještě bych góly nedával, tak by to na psychiku bylo ještě víc náročný. Takhle jsme byli furt na čele ligy, o to lehčí jsem to měl.

Snažil jste se něco změnit?

Jo, zkoušel jsem hodně věcí. Až pak jsem si řekl, že to není v hokejkách, v jejich obalení, v ničem takovém. Přestal jsem pak takové věci řešit. A v tréninku jsem se snažil v předbrankovém prostoru pilovat střelbu z voleje. Trénoval jsem a věřil, že se to zlomí. A povedlo se. Trefil jsem se právě v Chomutově. Daří se mi proti němu, škoda, že už letos proti němu asi hrát nebudeme.

Upravil jste i nějaký svůj rituál?

Pověrčivý jsem docela dost. Zrovna před zápasem v Chomutově si pan Augusta (asistent trenéra) vzal mou hokejku a plivnul na ni pro štěstí. Od té doby to děláme pořád. Je to takový náš rituál, i tentokrát na něj došlo.

Nastupujete ve formaci se zkušeným Petrem Jelínkem a Lukášem Krenželokem. Jak se vám s nimi hraje?

Sedí nám to. Už jsme spolu občas hráli i minulou sezonu. Oba jsou zkušení, góly mi tam připravují. Klobouk dolů před nimi. Snad nám to vydrží.

Z celé extraligy má Liberec nejblíž k zisku Prezidentského poháru, je to pro vás velká motivace?

Do konce základní části zbývá ještě deset zápasů. Je to otevřené. Musíme jít zápas od zápasu a vyhrávat. Ale teď bych se ještě o Prezidentském poháru bavit nechtěl.

Ale čtyřbodový náskok na druhý Třinec je příjemný, ne?

Ano, je to příjemné, konečně jsme jim odskočili. A po přestávce jedeme do Třince a tam se asi bude rozhodovat. Když jim odskočíme, bude to dobře, ale stát se ještě může spousta věcí.

Reklama

Související témata: