Radilovi návrat domů zhořkl. Fanoušci ho přivítali tichem: Byl jsem připravený na nejhorší

Za Dynamo hrál takřka celý život, na druhou stranu přestup k rivalovi se těžko odpouští. Proto se nabízela otázka, jakým způsobem Radila přivítají domácí fanoušci. Realita? Vlastně žádné přivítání. Ani potlesk, ani pískot. Jen ticho. „Čekal jsem to lepší, ale byl jsem i připravený na nejhorší,“ jemně se pousmál.

Vidět 35letého útočníka v barvách úhlavního pardubického nepřítele bylo neobvyklé. Sám Radil si také musel pohlídat, aby ze zvyku nevyrazil do domácí kabiny. „To se naštěstí nestalo, ale bylo dost zvláštní jet na druhou stranu než obvykle. Musel jsem si na to zvyknout. Před rozbruslením jsem měl svůj návrat v hlavě, ale já na dojetí moc nejsem. Jakmile se hodilo úvodní buly, už jsem řešil jen zápas,“ líčil.

Na samotné utkání by však nejradši zapomněl. Mountfield inkasoval dva góly během úvodních 46 sekund, ve 14. minutě prohrával 0:5 a pak už jen bojoval o to, aby neodjel s úplnou ostudou. „Po pár minutách bylo hotovo. Takových zápasů už jsme ale zažili v kariéře mnoho. Snažili jsme se ještě duel dohrát se ctí, ale proti takovému týmu je to těžké,“ připustil Radil, jenž při zranění Martina Pláňka dostal na prsa i kapitánské céčko.

Hradec v první části inkasoval pět gólů ze sedmi střel. Doplatil zejména na špatnou disciplínu, Dynamo totiž proměnilo tři ze čtyř přesilovek. „Tohle potřebujeme zlepšit. Rozhodně máme na čem pracovat. Musíme si tenhle zápas rozebrat a pak na něj zapomenout,“ prohodil Radil.

Po konci duelu si ještě plácl se svými někdejšími spoluhráči, s nimiž chvíli poklábosil. „Řekli jsme si toho spoustu. Kamarádské věci,“ zůstal tajemný. Při příštím vzájemném setkání bude doufat, že bývalým parťákům krutou prohru oplatí.