Článek
Věříte, že hranici prolomíte?
Doufám... Před sezonou jsem se vsadil, že dám o něco víc gólů než v minulé sezoně (14). Snad sázku vyhraju. Zatím mám dobře našlápnuto, hlavně vydržet...
S kým jste se vsadil?
S tátou mojí přítelkyně. Hecuje mě a asi mi to pomáhá.
Co je ve hře?
Vlastní v Liberci restauraci. Když vyhraju, slíbil, že mi udělá pro kluky z týmu večeři a menší akcičku. Kdybych prohrál, musel bych připravit něco podobného pro něj. (úsměv)
Čím si vůbec vysvětlujete střeleckou fazónu?
Nevím. Takový start jsem v životě neměl. Možná někdy ve čtvrté třídě... Začátky sezon mám obvykle vždycky divný a zlomí se to většinou až v prosinci. Jsem rád, že to šlape už od začátku. Určitě jsem spokojený, protože se góly ode mě trochu požadovaly.
Vytvořil jste údernou formaci se Zohornou a Lunterem, klape vám spolupráce?
Je super! Ve všem se doplňujeme, každej na led přinese něco jinýho. Se Zohym jsme hráli už minulej rok a zvykl jsem si na něj. Jsem rád, že nám přišel vypomoct. Mario pak lajnu místo Žigy Jegliče skvěle doplnil.
Hodně spolu na střídačce komunikujete?
Musím říct, že jo. Všechny situace se snažíme vždycky probrat. Pomáhá nám to. O hokeji se opravdu bavíme dost. Všichni tři jsme navíc velmi dobří kamarádi i mimo stadion.
Útočník Mladé Boleslavi David Šťastný (třetí zleva) v zápase proti Brnu.
Jak se cítíte na ledě po koronavirové pauze?
Výborně, i když jsem se toho trochu bál. V úvodu sezony jsem se cítil skvěle fyzicky i v hlavě, pak přišla přestávka, naštěstí ale na mě neměla žádný dopad. Dobře jsme potrénovali, byť jsme jezdili na led až do Dobříše na nekrytý zimák. Led sice neměl nejlepší kvalitu, ale bylo by daleko horší, kdybychom na něj tři týdny vůbec nevyjeli. Mohli jsme si osahat puk. Prostě fajn.
Připomněl jste si v Dobříši dětská léta?
Hned, jak jsme tam poprvé přijeli. Začínal jsem s hokejem v Přerově ve třetí třídě a můj první zápas byl v Rožnově pod Radhoštěm, kde se taky hrálo pod širým nebem. V Dobříši nám přálo počasí. Až na jeden den, kdy jsme vyjížděli v šest ráno a museli se v půlce cesty vracet, protože hodně pršelo.
Do Boleslavi jste odešel před dvěma lety ze Zlína, tedy skoro přes celou republiku. Už jste si ve městě automobilů zvykl?
Jo, i když začátek pro mě nebyl úplně jednoduchý. Bylo to fakt daleko od všeho, ale teď se mi tady strašně líbí. Cítím se v Boleslavi už jako doma.
Máte ve městě oblíbené místo, kam zajdete ve volném čase?
Nejčastěji do restaurace Number10. Chodíme tam i s klukama na meníčka. Ale co mám přítelkyni Alinu, vaříme většinou doma. Mám rád těstoviny, ale od ní mi chutná každé jídlo. Děláme si taky výlety po středočeském kraji. Je tu spousta hezkých míst. Památky, zříceniny... Zajedeme i do Prahy.
Jak často se dostanete domů na Moravu?
Moc ne. Přece jen strávíte pět hodin na cestě... V létě, když jsme měli volné víkendy, jsem občas jezdil. Teď jsem nebyl asi tři měsíce. což je na prd. Ale párkrát za mnou rodina přijela.
Příští pátek hrajete ve Zlíně, stále berete zápasy proti Beranům prestižně?
Určitě jsou pro mě speciální. Strávil jsem ve Zlíně čtyři roky a začal v něm extraligovou kariéru. Byli jsme taky jako rodina, mám tam super kamarády. Škoda, že tentokrát nebudou v hledišti fanoušci, ale vždycky se těším na kluky a jejich legrácky.
S kým se nejvíc popichujete?
S Tondou Honejskem. On je strašně hodnej, ale na mě pak dělá na ledě drsňáka. Už před zápasem si pokaždý píšeme, posíláme si videa, s ním to bereme fakt vážně.
Když dorazíte na stadion, přepadne vás nostalgie?
Když vylezu chodbičkou na zimák, vždycky mě to trochu popadne. Mám na něj hrozně moc hezkých vzpomínek. Je pro mě pořád nezvyk, když vejdu do šatny pro hosty.
Daří se vám, pomýšlíte na reprezentační dres?
Reprezentovat samozřejmě moc chci a trošku v hlavě mám, že kdybych udržel formu, mohl bych jet na nároďák. Budu se snažit, makat a pak už je na trenérovi, jestli mě vybere. Pokusím se udělat všechno proto, aby měl aspoň těžký rozhodování.
