Tak parádní návrat jsem nečekal. Spasitel Motoru ale nejsem, prohlásil uzdravený Bulíř

Určitě. Z Olomouce se body nevozí snadno. Je to tak historicky už několik sezon. Jsme proto rádi za jakoukoliv výhru. Dva body v tabulce vždycky mohou pomoci. Na druhé straně, teď se jim nedaří a asi to na nich sedí. Přišlo mi, že nebruslili dobře a nebyli agresivní jako obvykle. Zažili jsme tady už těžší utkání.

Má bilance mohla být lepší. Vím ještě o dalších dvou šancích, které jsem mohl proměnit. Jsem ale samozřejmě i v tomto směru spokojený. Přece jen, dva měsíce jsem byl mimo. Vrátila se mi práce, kterou jsem do toho, abych se vrátil připravený, po celou tu dobu dával. Jsem strašně rád za to, jaké jsem měl kolem sebe lidi, co se o mě starali. Ať už to byli fyzioterapeuti, doktoři nebo kondiční trenér Miloš Moravec, s nímž jsem tvrdě makal na kondici, síle a posílení ruky. Musím říct, že se cítím výborně a vůbec jsem takový návrat nečekal. Nemyslím ten gólový, ale herní.

Přesně tak. Nohy mi jezdily. Nebolely mě, nemohu ani říct, že bych byl unavený. Jak už jsem uvedl, nečekal jsem, že to tak půjde. Těší mě to, ale hlavně doufám, že na to naváži i v dalších zápasech.

Je to tak. Měl jsem do hokeje obrovskou chuť. Dva měsíce je dlouhá doba a já takovou pauzu už v minulosti zažil. Když člověk jen dře v posilovně, na ledě honí kondici a na hokej se kouká z hlediště, není to jednoduché. Upřímně přiznávam, že dělat věci na suchu mě už nebavilo. Zápasy vám prostě schází.

V hlavě to samozřejmě pořád mám. Úplně vymazat se to z ní nedá. Řešíte to však spíše na střídačce. Když jste na ledě, tolik to nevnímáte. Na bolest zapomenete. Adrenalin udělá své.

Měl jsem stanovený tento termín už před čtrnácti dny a drželi jsme se ho. Vše záleželo na tom, zda dopadne dobře rentgen a další vyšetření. No, a klaplo to. Takže odpovídám - ne! Za spasitele Motoru se nepovažuji. Kluci makali po celou dobu, co jsem nehrál, byť výsledky tomu neodpovídaly. Není to o mně. Jsme tým, parta, všichni na jedné lodi.

V prvním případě to začalo dobrou střelou od modré čáry. Puk trefil někoho před bránou. Já v pozici hráče přes ruku jsem najížděl k tyči na nějakou dorážku, s tím, že puk ke mně může vypadnout, a to se i stalo. Byli jsme zkrátka všichni na místech, kde jsme měli být.

Druhý gól byl při hře čtyři na tři. Měl jsem zakrývat výhled gólmanovi, ale s ohledem na zlomenou ruku jsem tam nešel, aby mi ji někdo netrefil. Stál jsem vedle brány, dostal jsem to pod sebe, zadáci domácích mi to trochu otevřeli a já to zkusil dát na zadní tyč, na víko. Machy (Matěj Machovský) mi pak po utkání říkal, že to tam nečekal, myslel, že to pošlu na přední.

Nevím, kdo tam seděl. Musíte mi sehnat jméno. Ale je to tak. Nešly mi. Dva měsíce jsem je nehrál, necítil jsem se při nich komfortně.