Článek
Vloni v červenci se s hokejovou reprezentací do 18 let připravoval na Hlinka Gretzky Cup. Ještě absolvoval přípravné zápasy ve Švýcarsku, ale dobře se už necítil. Tušil, že je něco špatně.
„Byl jsem hodně unavený, nechtěl jsem vůbec jíst. Najednou jsem cítil v břiše velké bolesti, zežloutl jsem a dospělo to až k tomu, že jsem musel opustit kemp národního týmu a jet do nemocnice. A tam už to bylo rychlé,“ vrací se Adrien Bartovič do minulého léta, kdy mu selhala játra.
To datum nikdy nezapomene. „Před dvěma dny to bylo přesně devět měsíců, kdy jsem podstoupil transplantaci jater,“ říkal 6. května, čili v den, kdy Bílí Tygři zahájili přípravu na novou sezonu. „Doktoři mi říkali, že stačily dva tři dny a nemusel jsem tady dneska stát. Šance, že přežiju, byla malá. A ještě menší, že se k hokeji vrátím. Ale zázraky se dějí.“
Velké štěstí umocňuje i fakt, že se pro něj rychle objevil dárce orgánu. „Do dvanácti hodin se našel. Proběhlo to neskutečně rychle, takže opravdu zázrak,“ uvědomuje si.
Po komplikovaném zákroku začal nejprve postupný návrat do normálního života. „Ze začátku jsem ani nemohl chodit. Operace je náročná, a jak je člověk v umělém spánku, nejdřív se snaží tělo jen rozhýbat. Zprvu jsem chodil pouze v nemocnici, pak zvládl i nějaké schody,“ popisuje namáhavou rehabilitaci.
Útočník Liberce Adrien Bartovič.
Když ho však ze špitálu propustili domů, hned měl v hlavě trénink. Kdy bude možný? „Ze začátku to samozřejmě nešlo. Nejdřív jsem jen šlapal pořád na kole, maximálně na nějakých 140 tepů, až poté mi doktoři dovolili zadýchat se více. Pak jsem cvičil s vlastní vahou. A až poté mě pustili na led. Šlo to malými krůčky,“ líčí Bartovič.
„Musel jsem být hodně opatrný, hlavně kvůli jizvě, protože ta je obrovská, přes celé břicho, a bylo důležité, aby se nenatrhla a nemusel jsem podstoupit další operaci s kýlou. Devět měsíců bylo zlomových. Teď už je to všechno v pohodě, už jsem normálně zdravý,“ konstatuje Adrien Bartovič, který v březnu oslavil osmnácté narozeniny, ale díky své zkušenosti je dospělejší než vrstevníci.
Dobře ví, že zdraví je nejdůležitější. „Mentálně mě to změnilo. Když se něco nepovede, nenaštvu se tak jako ostatní kluci. Emoce umím více zklidnit a myslím, že mentálně jsem teď stabilnější,“ říká mladý Bartovič, který po třech letech strávených ve Švédsku v Malmö mohl letos zahájit přípravu na novou sezonu s áčkem Bílých Tygrů.
„Šanci určitě dostane. Jsem strašně rád, že se tady teď vůbec bavíme o tom, že se vrací k hokeji. Sám jsem na něj zvědavý, jak se bude jevit. Myslím, že je určitě velice motivovaný. Je to mladý kluk, který hokej miluje. Moc mu fandím a přeju,“ povídá liberecký kouč Jiří Kudrna.
„Jsem za tu šanci hrozně rád a obrovsky se na sezonu těším. Liberec je mým mateřským klubem, vyrůstal jsem v něm. Jsem rád, že tady můžu napodobit tátu, když tady hrál. I pro diváky by asi bylo zajímavé, kdyby tady znovu na ledě jezdilo jméno Bartovič,“ připomněl otce Milana Bartoviče, který za Bílé Tygry odehrál během sedmi sezon 313 utkání s bilancí 97 branek a 75 asistencí.
Na ledě Milan Bartovič vynikal rychlostí. Potatil se Adrien? „Uvidíte sami, ale myslím si, že jo. Od táty se ale liším v tom, že on byl víc silový, takový býk, červený hadr a rovně za ním. Kdežto já jsem spíš šikovnější s rukama, víc o tom přemýšlím, ale rychlost máme oba dva,“ porovnává se s tátou.
Stále si pamatuje, jak mu kustod Jiří Jaroš coby malému klučinovu dával bonbony, když ho táta bral do kabiny. Tehdy v ní obdivoval Jaroslava Vlacha, Tomáše Filippiho nebo Radima Šimka. Nyní ji s nimi sdílí jako spoluhráč. „Všichni jsou hodní, snaží se nám mladým klukům pomoci a ukázat tu cestu. Jediný, co se možná změnilo, že už nejsem ten malý špunt, teď jdeme bojovat spolu jako Tygři,“ uzavírá Adrien Bartovič.
